Pohřební ritus

15. listopad 2010 | 12.03 | | autor: lucie

POHŘEBIŠTĚ – POHŘEBNÍ RITUS, TYPY HORBŮ, VÝVOJ POHŘBÍVÁNÍ VE SLEDOVANÉM OBDOBÍ, NÁBOŽENSTVÍ, KULTOVNÍ PRAKTIKY

- pohřebiště – malá (několik málo hrobů)

                      -  střední (několik desítek)

                      -  velká (100 a více hrobů – Kostelec na Hané, Třešťovice)

- nacházejí se převážně na vyvýšených místech, známá jsou však i rovinná pohřebiště

- má několik fází – pohřbívalo se 100, 200, 400 let – Kostelec – nepřetržité osídlení od 2. do 5. století

- největší pohřebiště – Praha-Zličín (160 hrobů), Lužice, Nový Šaldolf (Morava), Čelákovice-Záluží (59), Praha-Bubeneč (54), Lužice nad Vltavou

- známe 5% původního stavu

Pohřební ritus

- dva hlavní způsoby:

            1. žárový ritus - kremace

            2. kostrový ritus – pohřeb

- kostrový ritus převažuje v době římské, kostrové se v této době objevují jen v malé míře

- občas jsou zastoupeny oba = BIRITUÁLNÍ

- žárový ritus – od stupně  A, do pozdní doby

- vyskytují se velmi izolovaně nebo v malých skupinách

- typickým germánským způsobem nakládání s mrtvými na českém území je žárový ritus

- již od plaňanského horizontu začala vznikat rozsáhlá pohřebiště  - Stehelčeves, Dobřichov-Pičhora, Třebusice, Tišice, Lužice nad Vltavou, Opočno u Loun, Pšov, Kostelec na Hané – ty začali být zkoumané v 19.

století

- hroby byli jak popelnicové, tak jámové

- důležitým pramenem se staly milodary, které byli do hrobu přikládány – zbranně, bronzové nádoby, keramika, spony, kovové součástky opasků

- vedle těchto pohřebišť se vyskytují ve starší době římské osamoceně nebo v malých skupinách i kostrové hroby tzv. lübsowského typu

- vedle žárových hrobů se někdy v mladších stupních doby římské vyskytují tzv. Vrstvové hroby (resp. Rozptylové loučky) – ty jsou chápány jako projevy vlivu przeworské kultury

Formy žárových ritů (typické pro dobu římskou):

  • Popelnicové hroby – spálené  pozůstatky byli nasypány do urny přímo z hranice – hliněné či bronzové (ty však málo) nádoby, hroby bohaté x hroby chudé, v urně kousek sklíčka – otvor pro duši – moderní interpretace
  • Jámové hroby – sypalo se rovnou do jámy, typ bustum – doba římská – hranice postavena ve vykopané jámě, vše co zbylo se zakopalo, rozšířeno především v Polsku
  • Vrstvové žárové pohřby – shrnuli se na ně další vrstvy – několik vrstev nad sebou, používáno především v Polsku

Kostrové hroby – typické pro stěhování národů

- orientovány SxJ, nohama jihu, u stěhování národů je to ZxV, obličejem k V

- stěhování národů – typické hluboké jámy

- kostra v natažené poloze, ruce podél těla, v klíně, překřížené na hrudi

- doplňky: hroby s koňmi, jedinci uloženi do dřevěných rakví

- v jámě většinou jedno tělo, výjimečně dvě

- milodary – záviseli na životním postavení zemřelého

- hroby byli většinou vyloupeny za nedlouho po pohřbu

  • Kenotaf – symbolický hrob, válečníci zahynutí na výpravách či v bojích , kde nebylo možné dopravit tělo zpět – proto symbolický pohřeb
  • Hrob bojovníků – jak v době římské, tak v době stěhování národů, zbraně (meče, kopí, oštěpy, šípy, šipky), nejčastější germánské (kopí, oštěp), markomanské války (četné hroby), neznáme na Moravě
  • Kostrové hroby – Lüpsovského typu – starší doba římská, luxusně vybavené germánské aristokracie, Leuna Hasselben – mladší doba římská a stěhování národů, i u nás (Žeželice, Beroun)

- hroby dětí – osamocené a dvoj hroby, nacházeli se i v rakvích

- příčiny jejich smrti: nemoci, epidemie, péče o ně, výjimečně i jako oběť (pohřbeni do základů chat)

- stěhování  národů – pohřby koní – lidské kombinované s koňskými – mužské hroby

            - Plotiště nad Labem – kostra muže a pět psů

- pohřby psů – na sídlištích, magická oběť při stavbě

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře