Přednáška 29.9

4. březen 2011 | 15.30 | | autor: lucie

VÝROBA A ZPRACOVÁNÍ KOVŮ

Agricola, G.: dvanáct knih o hornictví a hutnictví

Archeologia Technica (zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami). Sborník

Petráň Josef

Radomír Pleiner – vedoucí archeolog v AÚ AV v Praze, zabýval se hutnictvím a kovářstvím pravěku a středověku, aktivně působí

Knihy: Základy slovanského železářského hutnictví v českých zemích (1958)                                

           Staré evropské kovářství.  Stav metalurgického výzkumu (1962)

          Věra Souchopová – hutnictví železa na Moravě (pomáhal jí Jiří Merta)

ZÍSKÁVÁNÍ A ZPRAOVÁNÍ NEŽELEZNÝCH KOVŮ

(dolování hlubinné, těžba povrchová, prospektorská činnost, rýžování, sběry)

PROSPEKTORSKÁ ČINNOST

- Prospektorské práce – vyhledávání ložisek rudy (Agricola, 16.století)

RÝŽOVÁNÍ ZLATA

- od středověku se nezměnila

HLOUBKOVÁ TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN – DOLOVÁNÍ

- patronka horníků (dolování a hornictví) – sv. Barbora – v ruce drží vždy věž – původem z Turecka, ostatky v Benátkách (ostrov Torcello)

- Kutnohorský graduál (90. léta 15.století) – horníci zobrazeni při práci – práce se změnila především v systému (rozdělená na profese)

- základem horníci, kteří získávali nakopáním rudu. Na povrchu rozčleněni na specialisty – rumpálem neboli hašplem vytahovali rudu na povrch. Trejvíř – na rumpál napojeno kolo poháněné koňmi s vozkou. Puchýř – nad rumpálem je větrací šachta se stříškou, nahoře za trejvem puchéř roztloukal rudu.

ARCHEOLOGICKÉ PŘÍKLADY PROSPEKCE A DOLOVÁNÍ DRAHÝCH KOVŮ NA ÚZEMÍ ČR

-k historicky nejvýznamnějším oblastem těžby a zpracování drahých kovů, kde se v posledním období stále více využívá archeologických metod výzkumu patří Kutnohorsko, Příbramsko, Jihlavsko a v poslední době také Vysočina

- k dané problematike vyšlo spousta sborníků z konferencí

            Sborník /Stříbrná Jihlava 2007" s podtitulem "Studie k dějinám hornictví a důlních       prací" výstup z konference, konané r.

2007 v Jihlavě

KUTNÁ HORA

- v druhé pol. 13. st. byla v Kutné Hoře objevena a otevřena hlavní žilná pásma – hornická osada se začala rozrůstat – KH se stala královským městem, po Praze druhým nejlidnatějším v Království

- pro přehlednější podnikání byl králem Václavem II. r. 1300 vydán druhý zákoním – Ius regale montanorumtento zákon vymezil dvě důležité zásady, které s úpravami přetrvávají v báňské legislativě evropských států do dnešních dnů:

            Horní regál – v okamžiku nálezu drahého kovu při vlastnictví jakéhokoliv člověka      patřilo králi

            Svoboda báňského podnikání

- KH měla r. 1350 15.000 obyvatel

- bohatství kutnohorských dolů – zejména šachty Osel – základem královské moci v Čechách a hlavním zdrojem prostředků velkolepé stavby Lucemburků po celé 14. století

- konkurence – přivážení drahých kovů ze zámoří

- po stavovském odporu 147 ztratilo město část svých svobod a roku 1550 se přestaly razit pražské groše

- KH – Kaňk – archeologickým výzkumem odkryté ústí těžební jámy

Dr. Filip Velinský – hornictví v Kutnohorském muzeu

JIHLAVA

- před polovinou 13.století byl nález stříbrných rud pro lokalitu významný, že bylo konstituováno do podoby města, které na počátku vrcholného středověku předčilo dnešní regionální centrum Brno

- byl zde vydán první horní zákoník r. 1249 – šlo spíše o městské právo (1300 Václavem II. pro celé království)

Hornická osada a úprava ze 13.století v Jihlavě – Starých Horách – zde byli objeveny 3 lokality, záchranný archeologický výzkum, 10m kola zanesených šachet, část sídliště, polotovary, suroviny, úpravny – vše co vytvářelo zázemí hornického sídliště. Dobrý archeologický datační materiál, patří k tomu nejstaršímu

Cvilínek, obec Chomutov, Pelhřimovsko – hornický, zpracovatelský a obytný areál ze 13.století. Středověký areál s důlními, úpravnickými a hutnickými provozy souvisí  existencí hydrothermalné polimetalicky žilně mineralizované struktury, která má směr SV-JZ a odhadovanou délku 1000m. Nalezeny štoly, hornická kladívka (želízka), žernovy (mlecí kameny) – drtili kámen s rudou, po obvodu mají vyryté kruhy, úkapky olova (okuje), strusky, tyglíky. Nejunikátnější – zachování organické konstrukce – prádelna – hatění břehu potoka, různé konstrukce, které pomáhali v praní. Zachovaný dřevěný žlab v korytě potoka (13.st.). Doklady pražení a tavby rud: ohniště, pece, strusky. Sídliště – zemnice, primitivní,, v rohu dokonalé pecní zařízení, keramika, provozní a užitkové předměty (podkovy)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře