Kuna, M.: Nedestruktivní archeologie

20. červen 2011 | 16.56 | | autor: mistr-bucket

VÝPISKY Z KNÍŽKY NEDESTRUKTIVNÍ ARCHEOLOGIE, M. KUNA

NEDESTRUKTIVNÍ TERÉNNÍ POSTUPY V ARCHEOLOGII (M. Kuna)
- nedestruktivní archeologie je souborem technik, metod a teorií, zaměřených na vyhledání a vyhodnocení archeologických pramenů bez provedení destruktivního zásahu do terénu
- k nedestruktivním postupům počítáme nejen ty, při kterých nedochází k žádnému rušivému zásahu do terénu, ale i ty, které do archeologického pramene zasahují jen v přijatelné míře – v praxi to znamená, že zásah do terénu je tak malý, že při něm nedochází k trvalé změné charakteru, např. Povrchový sběr, vrty, mikrosondáž

Druhy nedestruktivního výzkumu
- nedestruktivní postupy umožnujá:
    a) vyhledávání na povrchu viditelných předmětů a antropogeních tvarů reliefů
    b) identifikací pramenů pomocí jejich ekofaktních vlastností
- dálkový průzkum země (analýza družicových snímků, analýza kolmých leteckých snímků, prospekce z nízkého letícího letounu)
- aplikace přírodovědných metod (geofyzikální měření, detektory kovů, geochemická analýza)
- povrchový průzkum (povrchový průzkum a výzkum antropogenních tvarů reliéfu, geobotanická indikace, povrchový sběr)
- omezený zásah pod povrch terénu (vyhledávání vrstev, vzorkování vrstev, vyhledávání objektů)

GEOFYZIKÁLNÍ METODY (R. Křivánek)
- geofyzika =  přírodovědný obor zaměřující se na studium Země
- hlavní náplní je studium různých fyzikálních polí v zemském tělese a jeho okolí
- v české archeologii dochází k prvním aplikacím geofyziky od 60. let systematičtěji pak od 70. - první průzkumné práce L. Hrdlička, dnes například A. Majer

Druhy geofyzikálních metod

Geoelektrické metody
- zabývají se sledováním elektrického pole Země a jeho lokálních nehomogenit prostřednictvím přitrozených i umělých geoelektronických polí
- metody - SOP (symetrické odporové profilování) a VES (vertikální elektrické sondování), metoda DEMP (dipólové elekrtromagnetické profilování), radar GPR (ground penetrating radar)
- elektronické a elektromagnetické metody se v archeologii využívání při vyhledávání objektů s kamennou konstrukcí (zděné základy staveb, kamenné mohyly, části valů) či při průzkumu některých zahloubených objektů (jam, příkopů)

Gravimetrie

- sleduje tíhové pole Země a rozložení hmot s rozdílnými hustotami
- využívá se při vyhledávání nezaplněných, případně vytěžených prostor (dutiny, hrobky, krypty, sklepy, chodby)

Magnetometrie

- soubor magnetometrických metod zabývajících se sledováním magnetického pole Země
- využívá se při vyhledávání a studiu zahloubených objektů (jámy, příkopy, hroby) a objektů vypálených (pece, odpadní haldy, ohniště, vypalené objekty)

Radionuklidové metody
- sledují přirozenou radioaktivitu hornin nebo využívají uměle vzbuzená pole jaderného záření
- v archeologii ji můžeme použít velmi omezeně, např. při průzkumu některých výrobních objektů

Geotermické metody (geotermika, termometrie)
- označované také jako geotermika nebo termometrie
- sledují tepelné pole Země a jeho lokální poruchy
- využívá se při vyhledávání podpovrchově nehluboko uloženích nezaplněných prostro (dutiny, hrobky, krypty, sklepy)

Seismické metody (seismika)
- sledují uměle vyvolané odrážené nebo lomené elastické vlny v zemské tělese
- využívá se při průzkumu některých objektů s kamennou konstrukcí (zděné základy staveb) nebo některých objektů exploatačních center (šachty, štoly)

Aerogeofyzikální metody

- využívány při leteckém geofyzikálním průzkumu
- hlavní využítí pro geogyzikální mapování větších pevninských území

Geofyzikální metody na moři

- zahrnují magnetometrii, radiometrii, elektromagnetické pole, seismiku a gravimetrii s hlavním využitím pro geofyzikální mapování mořského dna

Geofyzikální mapování ve vrtech (karotáž)
= karotáž
- používána pro velmi přesné sledování fyzikálních vlastností hornin i tekutin zastižených vrtem při podrobném geologickém průzkumu rudních i nerudních ložisek i ložisek ropy a zemního plynu

- princim geofyzikálních metod je obecně založen na sledování změn určitých fyzikálních veličin v prostoru
- v případě archeologie se pozornost soustřeďuje většinou jen na sledování několika prvních metrů pod zemským povrchem a to s cílem vyhledat pozůstatky někdejší antropogenní činnosti

Průzkum zahloubených objektů
- zahloubené objekty různé funkce, tvaru i rozměrů patří k běžným projevům pravěkých, raně středověkých a středověkých komponent
- k jejich vyhledávání patří metody magnetometrické
- k dalším metodám vhodným spíše pro menší plochy a sledování výraznějších objektů patří geoelektrická odporová nebo elektromagnetická měření

Průzkum objektů s kamennou konstrukcí

- velmi početné především v rámci vrcholně středověkých a novověkých areálech
- uplatňuje se širší spektrum geofyzikálních metod, přičemž oproti vyhledávání zahloubených objektů je vyhledáváme přímo (tj. pomocí sledování fyzikálních vlastností materiálů tvořících objekt)
- k nejvhodnějším patří geoelektrické odporově metody a elektromagnetické metody měření (včetně radaru)
- při průzkumu zahloubených objektů z materiálů s vyšším obsahem magnetických minerálů jsou nejvhodnější metody magnetometrické

Průzkum objektů s vypálenými materiály

- vypalené materiály souvisí buď s funkcí objektu (zpravidla výrobní) nebo se způsobem jeho zániku (např. při požáru)
- zpravidla jde o výrobu v samostatných výrobních areálech a to výrobu železa, skla, keramiky, dřevěného uhlí, dehtu apod.
- objekty zničené požárem se mohou vyskytnout ve všech druzích areálu
- pro identifikaci je vhodná jediná geofyzikální metoda - magnetometrie
- objekty s vypálenými materiály vyhledáváme magnetometrickým průzkumem prostřednictvím přímé identifikace jejich dochovaných vypálených částí

Průzkum nezaplněných a vytěžených prostor
- patří sem řada různých druhů objektů souvisejících s obytnými a pohřebními, ale zejména výrobními a těžebními areály různého stáří - sklepy, lochy, štoly, šachty, těžební jámy, podzemní chodby, hrobky, krypty, jeskyně
- vhodných metod je více, přičemž při jejich volbě je nutné zvážit očekávanou hloubku a rozměry předpokládaných aktivit
- nejvhodnější metodou pro objekty malých rozměrů v malých hloubkách - mikrogravimetrie a termometrie, případně radar ( vyplatí se metody kombinovat)
- pro větší objekty ve větší hloubce - geoelektrické odporové metody

PRŮZKUM DETEKTORŮ KOVŮ (R. Křivánek, M. Kuna)
- detektory kovů, označované také jako indukční hledáček, jsou přístroje, které umožňují bezkontaktním způsobem identifikovat přítomnost kovového předmětu pod povrchem terénu
- principem svého měření patří mezi geofyzikální přístroje, a to do skupiny elektromagnetických geoelektrick´ých přístrojů
- od nedestruktivních geofyzikálních postupů se liší zejména tím, že je zpravidla butný destruktivní zásah do terénu

Využití detektorů v archeologii

- dvě skupiny kovových předmětů:
    - předměty, které nesouvisí s tématem archeologického výzkumu (novověké,
    nedávné předměty)
    - předměty, které souvisí s areálem aktivity

Detektory a právo
- apliakce detektorů kovů mimo sféru rize odborného vzkumu v některých evropských zemích není trestná (pokud je prováděna mimo evidované archeologické lokality a s povolením majitele pozemku), a proto zde existuje mnoho uživatelů detektorů, kteří průzkum pěstují jako zájmovou činnost (např. Velká Británie)

- v ČR upravuje majetkový vztak k archeologickým nálezům Zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové pěči ve znění novelx č. 242/1992 Sb.
- tento zákon praví, že veškeré movité archeologické nálezy jsou národním majetkem
- dále ustanovuje, že právo provádět archeologický výzkum mají pouze instituce, které získaly od Ministerstva kulturx ČR k této činnosti licenci
- jelikož detektorový průzkum je druhem archeologického výzkumu a získávají se při něm archeologické nálezy, jde v případě jeho amatérského provozování o činnost jednoznačně nezákonnou
- v připravovaném návrhu nového památkové zákona se tyto otázky řeší podobně: vlastníkem archeologických nálezů je stát, kraj nebo obec a právo k provádění archeologických výzkumů má pouze právnická osoba s licencí
- otázky spojené s použitím detektorů kovů řesí i Evropská úmluva o ochraně archeologického dědictví (tzv. Maltská koncence, přijatá r. 1992 členskými státy Rady Evropy a dalšími zeměmi, v r. 1998 se připojila i ČR) - jedním z bodů je ustanovení, podle ní se umožňuje používání detektorů kovů a jiných detekčních zařízení nebo postupů při arl. výzkumech jen na zvláštní povolení předem a v případech, který stanoví vnitřní legislativa státu

Způsob ochrany lokalit před uživateli detekorů:
    - aktivní způsob ochrany - klamné předměty, insatlace rušivých
    elektromagnetických kovů, preventivní výzkum lokality
    - pasivní způsob - zákaz vstupu s detektroy, omezení vjezdu na lokalitu,
    střežení lokality

GEOCHEMIE V ARCHEOLOGII (A. Majer)

- nezbytná spolupráce s příslušným specialistou

Fyzikální rozbor zeminy
- půdu na lokalitě lze zkoumat z hlediska její zrnitosti, konzistenci, vlhkosti, objemové hmotnosti, vodní kapacity, barvy
- odběr vzorků zemin pro některá stanovená vyžaduje speciální odběrové zařízení tzv. půdní válečky -  z válečku se sejme krycí víčko a zatlačí se do půdy, okolní zemina se odstraní, váleček se rovně odřízne nožem, sloupec zeminy uvnitř se překryje drátěnými sítky a váleček se hermeticky uzavře víčkem

Barva zeminy
- byla a je dosud jedním z hlavních příznaků
- je známo, že půdní archeologické příznaky sídlištního charakteru se zpravidla projevují temnějšími odstíny půdy v důsledku promíšení s organickými zbytky s vysokým obsahem uhlíku, který sám je černý a také v důsledku toho, že současně s rozkladem odpadu dochází působením mikrobů k redukci sloučenin železa v půdě a redukované sloučeniny nabývají tmavších odstínů

Chemcká analýza zeminy
Fosfor
- v archeologické prospekci je nejdůležitějším a nejčastěji stanovovaným prvkem v zemi
- v ARÚ Praha se fosfátvou analýzou zabývá A. Majer

POVRCHOVÝ VÝZKUM RELIÉFNÍCH TVARŮ (M. Kuna, M. Tomášek)
- povrchový průzkum či výzkum antropogenních tvarů reliéfu zahrnuje vyhledávání, zaměřování, třídění a interpretaci tvarů reliéfu, které jsou pozůstatkem někdejší lidské činnosti
- na rozdíl od povrchového sběru, která je vázán odkrytou, zemědělsky využívanou krajinu, výzkum terénních tvarů je zpravdila možný jen v krajině dlouhodobě zalešněné nebo zatravněné, kde byly objekty ušetřeny destruktivního vlivu orby
- na oraných plochách se zachovávají jen největší reliéfní tvary (valy, příkopy)

Vznik a vývoj
- původ v zemích, de se díky příznivým okolnostem v krajině zachovaly početné a na povrchu viditelné relikty objektů pravěkého a středověkého stáří
- k takovým zemím patří zejména Velká Británie, v menší míře pak Nizozemí, skandinávské země
- logicky jde zejména o oblasti, kde v moderní době převládal chov dobytka a pastvinářství nad intenzivním orným zemědělstvím
- k rozvojiu metod výzkumu a k objevům nových druhů objektů v krajině dochází všeobecně během 19.století

Základní principy a pojmy
- při identifikaci antropogenního útvaru je zpravidla nutno zvažovat nejen tvar reliéfu, ale i jeho prostorová kontext, povrchový vzhled, případné povrchové nálezy a další skutečnosti

- mohyla = konvexní, zpravidla kruhový útvar
- sejp = halda prorýžovanéo materiálu, vyskytuje se podél vodních toků, tvarem připomíná mohylu
- šachta = hlubší kolmý či šikmý vytěžený prostro umožňující přístup k hlubinnému ložisku
- štola

Pravěká a raně středověká ohrazení
- patří sem:
    a) různé typy větších příkopových ohrazení s obecně sociální či rituální funkcí
    b) menší příkopová nebo valová opevnění jako rituální centra nebo sídla elit
    (zejména v době železné)
    c) pravěká a raně středověká hradiště, jejichž funkce se mohla s předchozími
    druhy opevnění z velké části překrývat
- v české krajině chybí extrémně rozsáhlá opevnění, ohražující celé regiony, jaká známe např. z Anglie (tzv. Hadriánův val, nebo tzv. Offův příkop, oddělující raně středověké království Mercie od Walesu v délce 149 mil)
- rondely = pravidelná kruhová ohrazení většinou mladoneolitického stáří
- Viereckschanze = čtyrúhelníkové valy doby železné, jsou většinou tvořeny valy a příkopy, avšak jen někdy jsou rozeznatelné jako reliéfní příznak, zpravidla jsou čtvercového až obdélníkového tvaru, s rozměry stran 50-200m. Dle současného názoru jde o sídla elit, spojená snad i s rituální či kultovní funkcí. Tyto útvary lze zaměnit s vojenskými tábory moderní doby
- hradiště = charakteristickým prvkem hradišť je ohrazení valy nebo příkopy a specifické umístění v krajině, spojené zejména s dominantní polohou (vrcholky kopců, ostrožny)
- opevnění hradišť se zkládá z valů, příkopů, mohlo být vybudováno po celéb obvodu hradiště nebo jen úsekovitě
- valy - zpravidla pozůstatkem hradby, která mohla mít různou konstrukci

Mohylníky
- jsou typickým příkladem reliéfního tvaru, který souvisí s pohřbíváním
- jde o uměle navrený pahorek zpravidla překrývající nebo obsahující pohřeb
- půdorys bývá zpravidla kruhový (nejen z praktických , ale i symbolických důvodů), méně často oválný, ve spicifickém kultovním prostředí pak i protáhlý, lichoběžníkový (starší eneolit)
- velikost se u nás pohybuje od několika do cca 20 metrů v průměru
- kolem raně středověkých mohyl se také setkáváme občas se zbytky příkopu
- navršeny bývají většinou z místního materiálu
- největší evropská pravěká mohyla je v Silbury Hill v jižní Anglii
- mohyly se zpravidla vyskytují ve skupiních, tzv. mohylnících
- pravěké mohylníky se skládají z několika až nekolika desítek mohyl, největší až z několika set (mohylník u Křtěnova, okr. České Budějovice, 300-400 mohyl, do dnešního dne se zachovala téměř stovka)
- pravěké většinou nemají vnitřní uspořádání, pouze u některých mohylníků doby bronzové a halštatské se zdá, že největší mohyly jsou položeny stranou ostatních
- raně středověké bývají často uspořádány v řadách,a to většinou s rovnoběžkovou orientací
- preferovaná místa s dobrým výhledem, vrchoky kopců
- dokumentace mohyl - může mít dvě formy
    - rychlejíš - číslování mohyl, zaměření jejich středu (GPS)
    - přesnější - podrobný výškopisný plán

Středověká sídla
- základní položka - vesnice - tvořila síť usedlostí a přilehlé hospodářské zázemí
- její pozůstatky lze zjistit pomocí sběrů, leteckou fotografií či geofyzikálními metodami- v Čechách se ve studiu zaniklých středověkých vsí uplatnil přístup využívající povrchového průzkumu
- hospodářské objekty - sýpky, sušárny či stáje, zejména pokud měly stejnou stavební kostrukci jao obytné usedlosti, je tedy třeba podrobit dalším testům, např. fosfátová analýza, archeologický výkop
- tvrze jsou zpravidla vymezeny zbytyk fortifikace, tedy obvodového příkopu a valu
- sakrální stavby - často přetvaly do dnešní doby
- od 13.století se nacházejí také města - v okolí významných správních hradů raného středověku
- hrad, oproti tvrzi, nebývá bezprostředně vázán na vesnické zázemí, významnou roli hrála strategická poloha místa

Těžba s zpracování surovin
- tzv. montánní archeologie
- jako objekty povrchové těžby jsou chápany těžební objekty, jejichž plošné rozměry přesahují sodaženou hloubku
- zvláštní skupinou povrchové dobývky je rýžování, tedy získání volného kovu promývanám aluviálních či deluviálních rozsypových ložisek
- haldy prorýžovaného materiálu, které jsou cahrakteristické pro tento způsob těžby, se pak nazývají sejp
- hlubinná dobývka - zaměřená na ložiska v hloubkách přesahujících desítky metrů, typickým objektem tohoto způsobu je tzv. dědičná štola, zajišťující odvodnění důlního díla

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře