James, E.: Frankové

18. červen 2011 | 19.08 | | autor: mistr-bucket

Edward James

FRANKOVÉ

Historické prameny: Téměř celé období od 3. do 7. st. st. nemáme písemné prameny o Francích od nich samých, ale ani od cizinců, kteří posuzovali Franky zvnějšku.

  • Pactus Legis Salicae: nejstarší formulace franckých zákonů, ale ta sepsána v latině a ne ve franckém jazyce. Pravděpodobně sepsán za vlády krále Chlodovíka I. v letech 507-511, jedná se o 87 rukopisných právních norem.

  • Knihy dopisů clermontského biskupa Sinodia Apollinarise, psané cca od r. 469 do počátku 80. let 5. st. Neocenitelné dokumenty o dějinách Galie 5. st.

  • Biskup Řehoř z Tours – největší autor merovejské Galie, pocházel z významné galorománské rodiny. Kronika Franků: Napsal krátce před svou smrtí (594), přestože se věnuje především činům franských králů, polovina díla je věnována desetiletí 581-591, tedy období Řehořova zralého věku. R. 573 jmenován do biskupského úřadu – vysvěcen v Remeši.

  • Procopius

Frankové před Chlodovíkem:

2. pol. 3. st. - Kmeny patřící do franského kmenového svazu se zúčastňují ničivých germánských vpádů do Galie.

287 – První jménem známý franský kmenový král Gennobud.

289 – První výslovná zmínka soudobých pramenů o Francích.

307 – Císař Konstantin Veliký vpadá na území franských Bruketerů z Rýnem.

1. pol. 4. st. – usazování Franků na území římské říše a jejich pronikání do římské armády.

353 – Magister miltum Silvanus, původem Frank se prohlašuje v Galii vzdorocísařem.

356-358 – Boje Juliána Apostaty s franskými kmeny a usazení Sálských Franků na území říše.

378 – Mallobaudes, bývalý římský generál poráží jako francký král Alamany.

390 – Frankové Richomer a jeho příbuzný Arbogast zastávají úřad magistra multum v obou částech římské říše.

405-407 – Vpád germánských národů přes Rýn zahajující období vnitřní dezintegrace západní části římské říše.

První pol.

5. st. – Vznik germánských království na území Galie.

440 – Frankové plení Trevír a uzavírají spojenectví s římským vojevůdcem Aetiem.

Kolem r. 450 – Sálští Frankové pod králem Chlogiem, snad prvním historickým merovejcem, vpadají do okolí Arrasu.

451 – Bitva na Kataulanských polích.

463 – Bitva u Orleánsu.

481/482 – Smrt krále Sálských Franků Childericha I.

Frankové se v římský písemných pramenech poprvé objevují až v pol. 3. st., kdy se společně s jinými Germány zúčastnili nájezdů na římské hranice.

Hlavním zdrojem informací o Francích na konci 3. a počátkem 4. st. jsou chvalozpěvy oslavující císaře, jako byl Constantinus Chlorus a jeho syn Konstantin Veliký. Někdy roku 370 napadl Konstantin Veliký (306-337) francký kmen Brukterů a na předmostí na protější straně řeky zbudoval u Kolína nad Rýnem pevnost a dva francké prince dal v Trevíru předhodit divé zvěři v aréně. Za jeho vlády pravděpodobně začalo rozsáhlé příjímání Franků do římské armády.

Významní Frankové na vysokých římských postech: Magnetius (4. st.) na chvíli západní armádou prohlášen za císaře. Silvanus získal vysokou vojenskou hodnost a stal se zástupce císaře. Richomer ve 4. st. vojenským velitelem na východě. Mallobaude – generál za císaře Gratiana. Karel Veliký – r. 800 římským císařem.

Aegidius: byl Galoříman, propagován jako magister militum v Galii pod Aetiem.

Syagrius byl syn Aegidius, poslední římský magister militum na Galii.

Chlodovík I.:

481/ 482-511 – Vláda Chlodovíka I.

486 – Dobytí údajného Syagriova království.

496 – Bitva s Alamany a údajný Chlodovíkův křest.

491 – Podrobení Durynků.

505 – Boj u Tolbiacu.

507 – Vítězná bitva s Visigóty u Vouillé.

507 – Sjednocení Sálských a Ripuánských Franků.

508 – Pravděpodobné datum definitivního a veřejného přestoupení Chlodovíka a všech Franků ke katolickému křesťanství.

511 – Církevní koncil v Orleánsu.

Konec 5. a zač. 6. st. – Pravděpodobný vznik textu Lex Salica.

534 – Burgundové podrobeni a jejich království připojeno k franské říši.

536 – Ostrogóti dostupují Franků Provence.

538 – Frankové se zapojují do války o Itálii.

540-595 – Život kronikáře Řehoře z Tours.

541 - Obléhání Zaragozy.

534-615 – Svatý Kolumbán.

556 – Bitva na řece Volturno.

558 – Chlothar I. sjednocuje opět celou franskou říši.

561 – Opětné dělení franské říše na čtyři díly.

567 – Nové rozdělení říše, tentokrát na tři části.

575 – Vražda Sigiberta I.

580 – Fredegunda a Chilperich likvidují Chilperichova syna Chlodovíka i jeho matku.

582 – Gundovaldovo povstání.

583 - Chilperich I. vstupuje do Paříže.

584 – Chilperich zavražděn.

587 – Andelotská smlouva.

590 – Svatý Kolumbán zahajuje svou misii.

592 – "Dobrý král" Guntram umírá.

596 – V okamžiku největších mocenských úspěchů umírá Childebert II.

597 – Smrt Fredegundy.

613 – Chlothar II. opět sjednocuje franskou říši, umučení královnyy Brunhildy.

20. léta 7. st. – Mocenský vzestup austrasijských majordomů z rodu Pipinovců (Karlovci).

asi 625-635 – Vznik druhého franského zákoníku Lex Ribvaria.

629-639 – Samostatná vláda Dagoberta Osvojeného.

Kolem 588-660 – Životní data noyonského biskupa a výrobce mincí Eligia.

640 – Smrt Pipina I.

656 - Epizodická vláda Childeberta Osvojeného.

Kolem 660 – Vznik Fredegarovi kroniky.

673 – Zavražděn poslední opravdu panující Merovejec Childerich II. (panoval v Neustrii a v Austrasii)

687 – Bitva u Tetry

Kolem 700 – Formuláře mnicha Marculfa.

715 – Smrt majordoma Pipina II.

714-741 – Karel Martel vládnoucím majordomem.

732 – Bitva u Poitiers.

751 – Poslední Merovejec Childebert III. Zavřen do kláštera, Karlovec Pipin III. franským králem.

768-814 – Vláda Karla Velikého.

800 – Karel Veliký římským císařem.

843 – Verdunská smlouva.

870 – Smlouva meersenská.

Příběh Chlodovíkovy vlády otevírá Řehoř jeho útokem na Soissons r. 486, kde vládl Sygrius. Jednou z nejdůležitějších částí vývoje Chlodovíkova panování bylo upevnění jeho moci v severní Galii. V době, kdy si zvolil za své stálé sídlo Paříž a nížina podél Seiny se tedy stala centrem merovejské moci.

Franští králové se v 6. st. stali dědici římských vojevůdců, jako byl Aetius. Pokračovali v římských armádních tradicích a z galských civitates odváděli vojáky, aby rozmnožili svá dobyvatelská vojska. V tom, že Galorománi Franky přijímali jako dědice Říma spočívá možná hlavní tajemství franského úspěchu.

Po soissonském tažení bylo podle Řehoře nejvýznamnějším Chlodovíkovým činem podrobení Durynků kolem r. 491. Durynky kolem r. 400 nacházíme mezi středním tokem Labe a Mohanem, ale po zhroucení hunské říše v padesátých letech 5. st. začali své území rozšiřovat dále na jih a na západ do oblastí, o něž se zajímali i Frankové.

Asi někdy v té době se Chlodovík oženil s dcerou dřívějšího burgunského krále Chilpericha I. Byla katolickou křesťankou a Řehoř ji považuje za osobu, jež dala popud k zahájení postupného Chlodovíkova obrácení na víru. Dalším popudem podle Řehoře byla bitva s Alamany, kdy se Chlodovík začal modlit a slíbil, že jestli vyhrají, tak se nechá pokřtít a pak se tak stalo.

Proces přestupu na křesťankou víru může probíhat nejméně ve třech fázích – intelektuální pochopení, veřejné oznámení, obřad křtu. Chlodovík prošel všemi třemi stadii, i když mu to trvalo deset a více let. Podle Řehořova vyprávění byl Chlodovík prvním Frankem, který přijal křesťanství. Chlodovík byl pohřben v kostele, stejně jako všichni pozdější merovejští králové a nejstarší šlechtické hroby objevené v chrámech náleží generaci z období bezprostředně po Chlodovíkově smrti.

Nejvýznamnějšího vojenského úspěchu Chlodovík dosáhl v jihozápadní Galii proti Visigótům. V roce 502 uzavřel s vizigótským králem Alarichem II. mír. Chlodovík pak z neznámých důvodů (peníze, víra?) zaútočil a úplně porazil.

Po bitvě u Vouillé Chlodovík pocítil, že jeho postavení mezi Franky je dostatečně silné aby se postavil ostatním franckým králům. Prvním z nich bylo podle Řehoře král Ripuánských Franků. Dalším byl král Chararich, který ho nepodpořil v tažení proti Syagriovi.

Po Chlodovíkově smrti v r. 511 bylo území rozděleno mezi jeho čtyři syny – Nustria, Austrasie, Aquitanie, Burgundy. Jeho syn Chlothar po sobě také zanechal r. 561 čtyři syny a království bylo opět rozděleno na čtyři části.

Merovejci a Karlovci:

Za posledního z velkých franských králů merovejské dynastie je považován syn Chlothara II. Dagobert I. (623/629-639). Po něm následovali "zahálčivý králové", na jejichž místo nastoupili energetičtí Frankové z dynastie Karlovců. Za vlády Karla Martela, Pipina II.

a Karla Velikého vybudovali novou říši ještě větší než Merovejci, která se rozprostírala od Barcelony a Říma na jihu až po jižní Sasko a dánskou hranici na severu.

4 části francké říše: Nustria, Austrasie, Aquitaine, Burgundy – 4 části, které si rozdělili Chlodovíkovo synové.4 části francké říše: Nustria, Austrasie, Aquitaine, Burgundy – 4 části, které si rozdělili Chlodovíkovo synové.4 části francké říše: Nustria, Austrasie, Aquitaine, Burgundy – 4 části, které si rozdělili Chlodovíkovo synové.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře