Heers, J.: Svátky bláznů a karnevaly

13. červen 2011 | 16.01 | | autor: mistr-bucket

Heers, Jacques - Svátky bláznů a karnevaly

Podivné, výstřední, nemravné ba i rouhačské slavnosti vcelku spojitě prostupují středověkou společnost proslulou též náboženskou nesnášenlivostí a snadným nalézáním záminek k pogromům a štěpením společnosti podle nám dnes neuvěřitelně znějících teologických kritérií. Jak se ve společnostech, již dnes upalujících včerejší moralizátory, mohly udržet svátky spojené s tancem v kostele, biskupy bláznů a osly před oltáři? Tyto prapodivné taje středověkého západu rozkrývá francouzský historik, autor 20 knih, Jacques Heers.

Heers vede svůj výklad ve směru toku času od raného středověku téměř až do 17. století, převážná část textu je věnována 12.-16. století. Z obecných témat svátků, mentality a moci se snaží vyvodit důvody, obecné zákonitosti a trendy hlučných a jistým způsobem výstředních zábav a akcí profesních skupin. Hlavní linie jej často zavádí k líčení privilegií a hierarchie kanovníků, postavení bláznů, dětí a slabých vůbec, čili celkem daleko od hlavního tématu.

Svátky člení podle společenského postavení skupiny akce pořádající, vyděluje tak svátky pořádané různými stupni a skupinami duchovních a svátky organizované laickými spolky nebo cechy. V konečném důsledku vlastně uvádí přesun od svátků církevních ke svátkům organizovaným světskou mocí (karnevaly), což znamená přesun od adorace slabých a podřízených (svátky bláznů, mše sloužené dětmi, obracení hierarchie společnosti), které se následně v ulicích měnily v rabování a rvačky spolu s kritikou mocných a bohatých, ke svátkům typu karnevalu (vrchol ve florentském), které jsou naopak oslavou moci a jejího blahodárného působení.

Navzdory detailnímu popisu tohoto "zkrocení" davu, tváří v tvář desítkám ukázek marnosti církevních zákazů se Heers nikde neodhodlá explicitně označit svátky bláznů za pravidelné ventily společenského napětí rostoucího pravidelně vlivem sociální nerovnosti a dodržování nesmyslných pravidel. Do jeho kategorií totiž zapadají konfuciánské lidové slavnosti (kulty ochranných bohů) i mnohé dosud probíhající veselice.

Obecnější charakter tohoto typu svátků ukazují i obecné problémy: V Lille v 15. století začala být role Krále Smrku, voleného mezi bohatými měšťany, natolik nákladná, že se mladí lidé raději z města vystěhovávali nebo volbu nepřijali, což zcela souzní s nářky vlčnovských ze soudobého dokumentu, že nikdo nechce vystrojit krále na jízdu, protože je to drahé.

Heers nesouhlasí s teorií přežívání "pohanských rituálů", ačkoliv zmiňuje obecnou snahu lidí, zachovat si zábavné slavnosti pod libovolným pláštíkem.

O těch nejbláznivějších a nejstarších píše: Mezi lid, který jimi byl spíše ohromený, je zavedli klerici, a to téměř vždy, přinejmenším zpočátku, s podporou svých děkanů. Jak ilustrují zápisy rituálů svátků bláznů v některých městech sepsané rukou samotného místního biskupa.

Pokud by snad čtenáře překvapily bandy mladých podjáhnů, zvoníků a kanovníků vybírajících koledu občas i s holí v ruce, cituje dobového autora: Mnozí nedokážou vést církev o nic lépe než mlynářův osel hrát na violu. ... A právě proto je mezi mladými knězi tolik opičáků a oslů, kteří mají pečovat o duše, ačkoliv by jim nikdo soudný nesvěřil ani svou vlastní krávu.

Termín středověk nemá autor rád, z jeho práce však vyplývá, že i v něm lidé řešili problémy podobně, jako bychom je řešili my. Jednak vyvrací představu církve jakožto pevné hierarchie (ta nastoupila až později, až byla dost silná, aby vystrnadila z kostelů podivné svátky, jimiž si mnohdy klerici přivydělávali nebo ukazovali svou moc). Za druhé vyvrací představu středověkého člověka jakožto primitiva zmítaného osudem: Lidé ve středověku si uměli s porodností poradit, jak o tom svědčí rozdílné porodnosti ve městě nebo na venkově a podle majetkových poměrů. Překvapivě též uvádí sýr jako nezdravé jídlo bláznů.

Kniha je psána prapodivným těžko překousnutelným stylem. Nosné téma nebo hlavní linie se zaplétají v detailu. Poněkud chybí obrazové dokumentace, jelikož Heers popisuje myriády obecně neznámých stavebních detailů, soch a obrazů.

Vydalo Argo v roce 2006.


05.02.2007
Jaromír Kopeček

Zdroj: http://www.knihovnice.cz/recenze/heers-j-svatky-blaznu-a-karnevaly.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře