Le Goff,J.: Tělo ve středověké kultuře

13. červen 2011 | 16.01 | | autor: mistr-bucket

Tělo ve středověké kultuře - Recenze z Tvaru

Na stránkách Tvaru jsem měl to potěšení recenzovat již několik titulů. Jako ozvěna se mi však stále vrací jedno jméno: Jacques Le Goff. Tento francouzský historik je nejen plodným autorem, ale i dobrou "obchodní značkou", přičemž toto tvrzení nemíním nijak negativně. Na pultech obchodů je relativní dostatek historické literatury, ovšem většina titulů jsou díla z oblasti politických dějin. Hledá-li náročnější zájemce skutečně čtenářský zážitek spojený s neotřelým a především stále aktuálním tématem, které je podáno jasně a srozumitelně, pak se knihy Jacquese Le Goffa opravdu samy nabízí. Můj příznivý názor na dílo tohoto autora se nezměnil ani po přečtení knížky, kterou Le Goff napsal společně s novinářem Nicolasem Truongem a která se věnuje tematice těla a tělesnosti ve středověké kultuře.

Hned na úvodních stránkách své knihy oba autoři přesvědčivě píší o potřebě věnovat se dějinám těla. "Tělo v dějinách" symbolizuje z pozic dnešní historiografie jedno velké opomenutí. Autoři správně připomínají skutečnost, že minulost (tak jak je prezentována v naprosté většině historických děl) se zajímá především o velké muže, diplomaty, vládce a někdy i umělce, mnohem méně pak o ženy. Téměř všichni hrdinové dějepisných knih jsou líčeni jako "netélesiié" bytosti, jejich těla u nich předpokládáme s jakousi samozřejmostí, aniž bychom se jako čtenáři nějak plíže zamýšleli nad jejich fyzickou schránkou. Tělo se totiž může na první pohled jevit jako svého druhu (ne)dějinná konstanta. Jak však Le Goff s Truongem dokazují, tělo je třeba dějinám vrátit a tělu naopak jeho dějiny.

Oba tak činí v časovém rámci evropského středověku. Tvrdí, že dějiny těla ve středověku jsou nedílnou součástí celkových dějin tohoto období, především jeho mentalit a dobového myšlení. V porovnání s předcházející dobou antiky totiž došlo v průběhu několika staletí k zásadním posunům v jeho vnímání. Tělo jako takové dostává do krajních pozic symbolizovaných protikladem tělesného odříkání na jedné straně a nevázaným masopustem na straně druhé. Tělo je tak terčem pohrdání, je odsuzováno a pokořováno. Je trýzněno hrubými látkami, je vystaveno sebebičování, je "souženo" sexuální abstinencí. Žíněné roucho oblékané mnichy na holé tělo je znamením nejvyšší zbožnosti, odříkání a tělesná zdrženlivost ve stravě i sexuálních kontaktech patří mezi nejvyšší ctnosti. Naopak vilnost a sexuální chtíč se řadí k největším proviněním. I sám prvotní hřích, který je v Bibli představen jako dílo pýchy a smělá výzva člověka Bohu, na sebe bere v průběhu středověku podobu hříchu sexuálního. Středověké křesťanství pak vyvodí z takto chápaného provinění adekvátní závěry.

V průběhu staletí se v kontextu středověkého názoru na tělo dostává této fyzické schránce člověka i jisté rehabilitace, když od 13. století poukazují někteří teologové na pozitivní stránky pozemského těla. To je obhajováno Ježíšovým vtělením, tedy jednou z nejzásadnějších událostí křesťanských dějin. Rovněž Kristovo zmrtvýchvstání má co do činění s tělem jako takovým. Jedna ze soudobých autorit církevních dějin a středověké filozofie, Tomáš Akvinský, pokládá dokonce tělesnou rozkoš za nepominutelné lidské dobro, které však musí být usměrňováno lidským rozumem ve prospěch vyšších radostí ducha. V jeho podání přispívají tělesné vášně a prožitky k dynamice duchovního vznětu. Navíc vedle této přímo pojímané tělesnosti a zacházení s tělem jako s fyzickou schránkou člověka a příbytkem jeho duše je tělo ve středověké představivosti rovněž velkou metaforou pro popis dobové společností, jejího uspořádání i pro označení společenských institucí. Je výrazem symbolizujícím soudržnost a harmonii, řád a organické uspořádání. Můžeme ho tak chápat nejen jako fyzickou, potažmo fyziologickou záležitost, ale i jako fenomén zapojený do dobové materiální i duchovní kultury.

Předkládaná knížka je svižně a srozumitelně napsanou prací, která je díky uchopení pojednávané problematiky přístupná nejen zájemcům z řad historicky vzdělaných čtenářů, ale rovněž i laikům. Odkazuje na dobové traktáty, na filozofickou a náboženskou literaturu, tyto materiály a s nimi i odkazy na tehdejší autority jsou však jen základem, od kterého se oba autoři ve svém výkladu odráží. Jména Tomáše Akvinského, Františka z Assisi a jiných jsou uváděna pouze pro dokreslení a dokumentaci uváděných tezí o vnímání a hodnocení těla ve středověku. Potěšitelná je rovněž skutečnost, že autoři nezasazují svůj výklad do "vzduchoprázdna", ale v jedné z úvodních částí knihy přehledně rekapitulují dosavadní bádání k této problematice. To však pochází především z oblasti antropologie. Dlouho totiž panovala ve vědecké obci i v samotné historii představa, že tělo je záležitostí přírody, nikoliv kultury.

Předkládanou knihu je třeba v prvé řadě chápat jako přehledné uvedení do problematiky dějin těla v daném období lidské historie. Le Goffova a Truongova práce toto téma přibližuje, nabízí ho historikům jako možné pole dalšího bádání, jehož zkoumání obohatí naše znalosti nejen o středověku jako takovém, ale i o nás samotných, tedy o člověku jako kulturním jevu. Pokud by však hledal čtenář konkrétnější informace k této problematice a chtěl získat dílčí poznatky, bude se muset podívat i do dalších, již detailnějších prací k tomuto tématu. Budu-li ovšem skutečně chápat předkládaný text jako svého druhu úvod do dané problematiky, pak není třeba vnímat posledně uváděné zjištění jako negativní. Co však považuji za pomyslnou vadu na kráse této publikace, je absence možného obrazového materiálu (nákresy z dobových lékařských knih, ikonografie traktátů a učených rozprav s námětem těla a tělesnosti atd.), který by pojednávanou problematiku učinil mnohem názornější. Je však otázkou, zda nějaký obrazový materiál byl i v samotném francouzském vydání knihy. Le Goff s Truongem přinášejí omezenou sumu informací, která nám však přesto umožňuje vytvořit si vlastní představu o tom, jak bylo v době středověku tělo vnímáno a hodnoceno, a především dovedně dokazují, že i tělo má své dějiny, které stojí za to dále objevovat a zkoumat. (Jan Randák, Tvar, 2. 11. 2006)

Zdroj: http://www.ivysehrad.cz/recenze/1849-3/telo-ve-stredoveke-kulture-recenze-z-tvaru

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře