Pes v neolitu

1. leden 2011 | 18.00 | | autor: mistr-bucket

PES V NEOLITU

Pes je v současné době považován za jedno z nejdříve zdomácnělých zvířat. Nebylo tomu tak ovšem vždy, v minulosti se objevili i názory, že jako první ochočené zvíře byl medvěd. Jako důkaz pro tuto hypotézu se pokládaly kosti a především lebky medvědů v neobvyklých souvislostech, které byly považovány za doklady medvědího kultu. Na našem území se velké množství medvědích kostí našlo v jeskyni Výpustek v Moravském krasu. V současné době tyto nálezy nejsou spojovány s domestifikací medvěda. K ochočení psa došlo již v mezolitu, kdy se používal k lovu. Zvláštní postavení psa známe z oblastí po celém světě. Například Egypťané uctívali boha Ansebiú, který byl zobrazen se psí hlavou. U starých Inků, zemřel-li pán, byl jeho pes pohřben s ním, aby mohl chránit jeho duši a doprovázet ji na posmrtném životě. Obdobných případů jsou po světě spousty.

Podle nálezových okolností můžeme objevy pozůstatků psích skeletů rozdělit do tří skupin.
První skupinu tvoří společné pohřby člověka a psa.V druhé skupině najdeme samostatné pohřby psů a ve třetí skupině takové nálezy, u nichž můžeme psa považovat za obětní zvíře.
Nejpočetnější skupina je první, tedy pohřeb člověka se psem. V životě člověka byl pes stálým společníkem a tuto úlohu vykonával i po smrti. Předpokládáme tedy, že šlo o případy, kdy pohřbený pes byl oblíbeným zvířetem zemřelého. Rozeznáváme tři varianty hrobů.
Variantou první jsou pohřby člověka se psem v regulérní hrobové jámě. Jako typický případ této varianty můžeme uvést hrob kultury s moravskou malovanou keramikou prozkoumaný ve Sněhoticích. Druhou variantu představují případy, při nichž není v hrobech společně s člověkem nalezena celá kostra, ale pouze její část či lebka. Tato lebka sice představuje psa, ale nejde již o skutečného společníka člověka, ale pouze o symbolickou přítomnost člověka. Mnozí badatelé tuto přítomnost psa považuji za kultovní jev. Zástupce této varianty můžeme najít například v hromadném pohřbu ve Džbánicích v poloze Žleb. Na sídlišti kultury s moravskou keramikou bylo v zásobnicové jámě stěsnáno na dně 12 jedinců. Zemřelí leželi vesměs v silně skrčené poloze s různou orientací. Kromě těchto lidských pozůstatků se v jámě našlo 16 celých nebo poškozených nádob, u kostry č. VIII ještě náhrdelník s lasturových korálků a u hlavy skeletu XI ležela psí hlava.
Pohřby v sídlištních objektech představují třetí variantu pohřbů člověka se psem.

V neolitu je poměrně častou záležitostí ukládání zemřelých v sídlištních objektech, ale společné pohřby člověka se psem v sídlištních jámách jsou velmi vzácné. Do této varianty se dá zařadit i již zmíněný pohřeb z Domažlic, krom toho se doposud objevil jen ojedinělý nález v obci Blatné v poloze Škrky. V kruhové jámě s rovným dnem se na dně narazilo na pietní pohřeb dvou dětí ve skrčené poloze se psem. Celá jáma je datována do období želiezovské skupiny.

Obdobné pohřby nejsou jen českou a slovenskou specialitou, ale známe je i z okolních oblastí.
Nejproblematičtější skupinou je skupina druhá, tedy samostatné pohřby psů nalezené v sídlištních objektech. Jedno z vysvětlení pro takto nalezený pohřeb psa je, že se jednalo o skutečný pohřeb psa, který byl za života oblíbeným zvířetem člověka, tedy i po jeho smrti se s jeho ostatky jednalo jinak než s jinými zvířaty. Další teorie říká, že pes taky mohl spadnout do hluboké jámy z které se nedostal ven a tak v ní zahynul. Ovšem proti této teorii mluví případy, že kostry se nacházejí kompletní a v anatomické poloze. Třetí teorie říká, že takto nalezené pozůstatky psa lze považovat ze jejich obětování. Vesměs za stavební oběti jsou například považovány nálezy psích koster v chatách římského období. Pro tuto skupinu nálezů existují rovněž obdoby v okolních krajinách.
Do třetí skupiny psů náleží takové případy, které lze považovat za obětování psa. V neolitickém sídlišti ve Vedrovicích se podařilo zachytit tři kruhové objekty vymezené příkopem. Největší ohrazení I patří lidu s lineární keramikou, kruhový rondel II o průměru 75 až 80 m patří kultuře s moravskou malovanou keramikou. Ovšem kruhový objekt III je zatím kulturně neurčený. Obvod rondelu II vymezoval příkop a z vnitřní strany ho asi ve vzdálenosti 400 cm lemoval palisádový žlábek č. 33. Při východním vstupu byla nedokončena palisáda a pouze přímo proti vstupu se z ní zachovala kulová jamka K1. Právě v ní byla uložena kostra psa, které se interpretuje jako základová oběť.
Na polykulturním sídlišti v Bajči- Vlkanově byla v roce 1983 prozkoumána kulová stavba č 116.Zjištěná kulová jamka č. 9 měla kruhový půdorys o průměru 50cm a hloubku 27 cm. V hloubce 20 cm se našla kostra psa v neatomickém uložení s hlavou k jihozápadu.
Problematická interpretace je u objevu z Oborína. Na sídlišti a pohřebišti pozdně neolitickém se v hrobě I/60 zjistila skrčená kostra porušená zemními pracemi. Inventář hrobu tvořily čtyři miskovité nádoby, kamenná sekerka, rohovcové škrabadlo a obsidiánové jádro. V nádobkách se našli kosti psa. Tento hrob je datován do stupně Lengyel III. Kosti nalézané na sídlištích jsou většinou pozůstatkem potravy, ale jejich umístění v několika nádobách jednoho hrobu naznačuje jinou funkci. Takto uložený pes posloužil jako obětní zvíře, jehož pozůstatky byly vloženy do nádob a následně přidány do hrobu, aby pomohly zemřelému při jeho poslední cestě.
K lepšímu poznání vztahu neolitického člověka ke zvířatům a psům mohou přispět i plastiky zvířat. V. Podborský se jimi zabýval na Moravě a shromáždil soubor tvořený 205 zvířecími plastikami, ať již o plastiky aplikované na nádobách nebo samotné.Většinu exemplářů tvořila domácí zvířata z čehož jen 4,72 % znázorňovalo psy. Kolekce tří miniaturních sošek se našla při výzkumu sídliště s moravskou malovanou keramikou v poloze "Sutny" . Malování dvou z nich naznačuje snad i zvláštní význam těchto tvorů.
Kosti psů tvoří v neolitu jen malé procento a jejich výše se na různých nalezištích kultury s moravskou malovanou keramikou pohybuje od 0 po 5%. Celé kostry psů jsou však mnohem běžnější a nejčastějšími společníky v hrobech jsou právě psi.
Ze staršího neolitu zde máme pohřeb dvou dětí se psem z Blatného, psi ze sídlištních jam v Urbanovu a v Iže a oběť psa v kůlové jamce z Bajče. Mnohem početnější jsou nálezy z mladého neolitu. Ke kultuře s moravskou malovanou keramikou patří pohřeb dvou dětí se psem ze Sněhotic, hromadný pohřeb 12ti osob s částí psa ze Džbánic, oběti psa z Hlubokých Mašůvek i Vydrovic. Do lengyelského období patří na Slovensku pohřeb člověka se psem ze Svodína, a kostra psa ze sídlištní jámy v Komjaticích. Stejně staré jsou i nálezy potiské kultury u hrobu v Čičarovicích a obětní nález v hrobu v Oboříně. Do mladšího neolitu patří většina nálezů z Moravy (Džbánice, Hl. Mašůvky, Sněhotice, Vydrovice) včetně nálezů plastik (Ctidružice, Křepice, Střelice).
Použitá literatura:
Janák, V. – Stuchlík, S.(eds.), 2004, Otázky neolitu a eneolitu v českým zemích 2002, acta archaelogica Opavensia 1, Opava

Zdroj: http://archeology.cz/?p=98

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře