Pohřební ritus

1. leden 2011 | 17.59 | | autor: mistr-bucket

POHŘEBNÍ RITUS KULTURY ZVONCOVITÝCH POHÁRŮ NA MORAVĚ

Autor: Radka Urbánková
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA
Pozdně eneolitická kultura se zvoncovitými poháry (dále KZP) se šířila od Španělska po Jutský poloostrov a od Britských ostrovů do Maďarska má jen málo obdob.
Na území Evropy lze vyčlenit mnoho skupin se zvoncovitými poháry. Pro naše území je nejdůležitější středoevropský okruh, jež se skládá ze skupin: rakousko-moravsko-české, maďarské, polské, středoněmecké a nálezy v horním Podunají.
KZP chronologicky spadá do závěru eneolitu, její historicko-archeologické datování a datování podle izotopu C14 se pohybuje okolo roku 2000 př. n. l. V západní Evropě bylo její trvání delší než ve střední Evropě; zde byla vystřídána starobronzovou unětickou kulturou a paralelními skupinami během 19. stol. př. n. l. Její trvání na našem území lze odhadnout na 200 až 300 let. Charakteristika archeologické náplně kultury, pro nedostatek sídlištních nálezů, vychází z pohřebišť. Pohřební ritus KZP je převážně kostrový, ale na Moravě (Brno – Holásky) může převažovat ritus žárový.

ROZSAH PŮSOBENÍ KZP NA MORAVĚ
V období pozdního eneolitu se na Moravě vytvořilo jedno z center vývoje KZP ve střední Evropě. Bylo to podmíněno příznivými podmínkami, které zde tehdy panovaly. Moravská skupina KZP, bohatě reprezentovaná nálezy z hrobů a ze sídlišť, patří k užší středoevropské skupině společně s památkami z Čech, Malopolska, Slezska, Maďarska, Rakouska a Bavorska. Tato užší skupina je součástí a zároveň východní hranicí rozsáhlého kulturního komplexu rozšířeného od severní Afriky, západního pobřeží Pyrenejského poloostrova a britských ostrovů, přes Francii, Itálii, Sardinii, po území Beneluxu, Německa a Švýcarska.
Dosud máme na Moravě podchyceno osídlení asi na 350 katastrech obcí. Výrazně neprozkoumaná zůstává oblast Záhoří a Moravská brána.
Z klimatologického hlediska jsou osídleny oblasti teplé až mírně teplé s průměrnou teplotou v červenci 18 °C a s ročními průměrnými srážekami 500 – 600 mm. Z pedogeografického hlediska jsou osídleny oblasti s půdami nivními, černozemními, hnědozemními a se smolivkami. Neosídleny zůstávají rendziny a hnědé lesní půdy ve vyšších polohách.
Přirozenou spojnicí se S (Malopolskem a Slezskem) je Moravská brána, Mohelnická brázda a Kladská kotlina. S V Čechami je Morava spojena Českotřebovskou vrchovinou.
Osídlení (170 – 320 m n. m.) se koncentruje do nížin, jejichž osou jsou řeky (Dyje, Svratka, Morava), které tvoří spojnice. Hranice jsou tvořeny hornatinami.
Budeme-li postupovat od J, pak zjistíme, že se osídlení dostává podél Dyje, Jevišovky, Rokytné, Jihlavy a Oslavy na Znojemskou pahorkatinu, Oslavanskou brázdou pokračuje k S na Malou Hanou, vyhýbá se Bobravské a Drahanské vrchovině. Na J se osídlení vyhýbá Jaroslavické a Drnholecké pahorkatině, jakož i Dunajovickým vrchům, Mikulovské vrchovině a Valtické pahorkatině. Osídlena ale je Dyjsko-svratecká niva, Rajhradská a Pracká pahorkatina. Dyjská niva navazuje na V na Dolnomoravský úval, odkud se osídlení šíří do Ždánického lesa a Kyjovské pahorkatiny podél Trkmanky a Kyjovky. Chřibům a Vizovické vrchovině se osídlení vyhýbá, avšak postupuje do Hlucké pahorkatiny podél Olšavy a podél Dřevnice do údolí Zlínské vrchoviny.
K S osídlení pokračuje Hornomoravským úvalem, odkud postupuje podél Mojeny a Moštěnky na Holešovskou plošinu a dále do Kelčské pahorkatiny. Hornomoravský úval je na S spojen s hustě osídlenou Vyškovskou bránou (podél Rakovce a Hané), odkud osídlení proniká do Bučovické pahorkatiny podél Litavy. Prostějovskou pahorkatinou se dostává osídlení podél Brodečky, Valové a Blatné. Uničovská plošina je osídlena podél Oskavy a Mohelnická brázda podél Moravy. Na S je osídlena Poopavská nížina podél Opavy.
Z uvedeného vyplývá, že sídelní ekumena KZP je tvořena oblastmi vhodnými pro zemědělský způsob života, což je potvrzováno v poslední době i archeologickými prameny.
Vzhledem k tomu, že není úplně objasněn původ KZP, je obtížné stanovení vztahů k jiným kulturám. Je téměř jisté, že KZP je částečně současná s nejmladším obdobím šňůrového
komplexu, což dokládají některé typy džbánů a zvláště výskyt dýk KZP v hrobech se šňůrovou keramikou (Velešovice, Kroužek). Zřejmě nebude ani vyloučena částečná současnost pozdního období KZP s fází protounětickou. Je současná s kulturou Chlopice-Veselé a s kulturou Kosihy-Čaka na jihozápadním Slovensku.
KOSTROVÝ RITUS
HROBOVÁ JÁMA
Hrobové jámy kostrových pohřbů s obdélníkovým půdorysem se zaoblenými rohy výrazně převládají nad půdorysem elipsovitým a kvadratickým. Některé hrobové jámy nesou stopy vnitřní
dřevěné konstrukce, důkazem jsou kůlové jamky. U hrobů z Čech se častěji setkáme s obložením hrobové jámy kameny (opuka – břidlice) nebo vyříznutím obvodového stupně – schůdku. Několik pohřbů ze severovýchodní Moravy bylo uloženo pod mohylou, což z českého prostředí neznáme.
Hloubky hrobových jam jsou problémem, vzhledem k tomu, že některé hloubky byly měřeny od absolutního povrchu, jiné jen od počátku vlastní hrobové jámy. Proto se pracuje s hloubkami relativními. Relativní hloubky hrobových jam, jsou v průměru větší u hrobů s pohřbenými na levém boku (v průměru 118 cm), než u hrobů s pohřbenými na pravém boku (v průměru 96 cm). Hroby antropologicky určených mužů jsou hlubší a celkově větších rozměrů (v průměru 138 cm) než hroby žen (v průměru 122 cm) a dětí (v průměru 65 cm).
Zvláštní skupinu tvoří hroby s více pohřby, jejich průměrná šířka se pohybuje od 115 do 135 cm, narozdíl od pohřbů na levém boku (90 – 110 cm) a na pravém boku (85 – 105 cm).
ORIENTACE POHŘBŮ
A POLOHA TĚLA
Pro pohřby na levém boku je převažující orientace S-J (odchylky SV-JZ a SZ-JV). U pohřbů na pravém boku převažuje orientace J-S (odchylky JJZ-SSV, JZ-SZ, JV-SZ). Obličej většiny pohřbených směřuje k východu.
Poloha na levém boku náležela výhradně mužům (bojovníkům a lovcům). U tohoto uložení jsou přísněji dodržovaná pohřební pravidla.
Na pravý bok byly pohřbívány ženy. U dětí převládá poloha na levém boku (30 pohřbů) a na pravém (18 pohřbů) v Čechách a na Moravě. Je otázkou, zda chlapci byli ukládáni na levý bok a dívky na pravý. Určit pohlaví je obtížné, vzhledem ke špatnému zachování dětských koster.
Výjimečné případy uložení:
1) Muž na pravém boku – může jít o lokální odchylku (2 hroby z Bohdalic na Moravě)
2) Muž na pravém boku v orientaci obvykle mužské – S-J (Roštín)
3) Muži na pravém boku byli podle antropologických rozborů již starci
4) Muži s anomálií, fyzickým handicapem nebo zraněním, které nedovolovalo jejich právoplatné zařazení do společnosti mužů.
Při pozorování uložení těla, můžeme posuzovat polohu rukou a nohou. Klasická poloha na boku (tj. na boku spočívá hlava, trup i nohy) netvoří velké procento. Je třeba odlišovat polohu trupu a polohu nohou, které spolu s otočením hlavy dotváří celkové uložení zesnulého na ten který bok. Řada koster spočívá trupem částečně nebo úplně na zádech, či na břiše.
Pro polohu nohou byla vypracována
kritéria opírající se o stanovení stupně skrčení stehenních kostí a stupně přitažení holenních a lýtkových kostí.
·        Skrčení stehenních kostí: Vychází se z teoretické polohy, kdy pomyslná osa je spojnice hlavy a pánve (A), a stehenní kosti jsou v kolmé ose k ní (B). Odchýlení těchto kostí o 15° na obě strany od osy B se označuje za skrčení střední, skrčení svírající menší úhel než 75° za skrčení silné a svírají-li stehenní kosti úhel větší než 105°, jde o skrčení slabé.
·        Skrčení holenních a lýtkových kostí: východiskem je pomyslný pravý úhel, který svírají stehenní kosti (B) a holenní kosti s lýtkovými (C). Úhel do 30° označuje přitažení silné, úhel mezi 30° – 60° střední a 60° – 90° přitažení slabé.
Ruce byly nejčastěji složeny do těchto poloh:
MILODARY
V průměru více milodarů obsahují hroby s uložením zesnulých na pravém boku. Umístění milodarů v závislosti na uložení zemřelého:
1)      nad hlavou
2)      za hlavou
3)      za zády
4)      za pánví
5)      za chodidly
6)      před obličejem
7)      před hrudí
8)      před stehenními kostmi
9)      před holenními a lýtkovými kostmi
10)    pod nohama
Hrob 1/90 z Tvořihráze se zlatou čelenkou (č. 5 a 6)

Na Moravě se vyskytuje větší počet hrncovitých nádob a jejich umístění do hrobů s pohřbem na pravém boku.
Objevily se případy, kdy některá nádoba nebo zvířecí kosti byly vloženy do nádoby jiné. Nejčastěji šlo o mísu, do níž byl vložen džbánek, zdobený pohár nebo koflík.
Vzácné případy: do mísy byly vloženy 3 džbánky, nebo do zvoncovitého poháru byl vložen další pohár.
Příklady milodarů: zvoncovitý pohár zdobený, pohár nezdobený, mísa, džbánek, koflík, amfora, nádoba hrncovitého tvaru; pazourkové šipky, pazourkové nástroje, jiné kamenné nástroje, nátepní destičky, knoflíky s V-vrtáním, půlměsícová spínadla, jiné výrobky z kosti, měděné dýčky (Tvořihráz), měděné nástroje a ozdoby, ozdoby ze zlata (dva zlaté prohnuté obdélné plechy nalezeny u spánkových kostí lebky kostry z hrobu na lokalitě Tvoříhráz, tyto artefakty byly součástmi čelenky) a stříbra, záušnice, ozdoby z jantaru a zvířecích zubů.
ŽÁROVÝ RITUS
Žárový ritus byl ovlivněn Nagyerovskou kulturou. Ke studiu bylo použito 47 hrobů, z toho 3 byly součástí kostrového. Žárové hroby KZP jsou vždy pouze menší součástí většího kostrového pohřebiště nebo součástí kostrového pohřbu a na pohřebištích netvoří samostatný okrsek.
  • Tvar hrobové jámy: kruhový, elipsovitý, čtvercovitý a obdélníkovitý půdorys. Průměrná hloubka se pohybuje od 45 do 75 cm. Orientace byla zjištěna jen v hrobech s obdélnými půdorysy, sledující delší osou orientaci SSZ-JJV.
  • Typy žárových pohřbů:
1. žárové pohřby uložené volně v kruhové jámě
2. žárové pohřby uložené v nádobě v kruhové jámě
3.žárové pohřby uložené na hromádce na dně obdélné hrobové jámy
Většina žárových hrobů obsahuje 2-4 nádoby. Převažujícím keramickým tvarem je džbánek, koflík, hrncovitá nádoba, amfora, mísa a klasický zvoncovitý pohár. Džbánek a zvoncovitý pohár jsou dominující tvary (30%) u pohřbů pouze uložených v zemi na rozdíl od pohřbů vložených do popelnice, kde převažuje hrncovitá nádoba a mísa. Spálené kosti byly uloženy do větší hrncovité nádoby (50%), amfory (25%) a zvoncovitého poháru (9%). Zhruba v 50% případů byla popelnice překryta mísou.
Akeramický inventář je hojnější u pohřbů vložených do prosté země. V ojedinělých případech se vyskytla kolem hrobu vyhloubená kruhová rýha – příkop.
MORAVA VERSUS STŘEDNÍ EVROPA

Ke srovnání se sousedními zeměmi bylo použito 80 hrobů (74 pohřbů) ze středního Německa (40 pohřbů na levém, 19 na pravém boku, 9 pohřbů s neurčenou polohou, 10 s nezachovalou kostrou a 2 žárové). Z Polska bylo použito 17 hrobů (5 na levém, 5 na pravém, 2 na zádech, 3 bez určení polohy, 1 dvojhrob a 1 žárový). Dále bylo použito několik hrobů maďarských a rakouských.
Převládající uložení pohřbů KZP ve střední Evropě je ve skrčené poloze. Podíl kostrového a žárového ritu se liší na jednotlivých územích: v Maďarsku (csepelská skupina) převažuje žárový ritus (kolem 90%), na Moravě se poměr obou ritů mění, kostrové hroby celkově tvoří 77%, podobné je to i v Polsku (87%). V Čechách jednoznačně dominuje kostrový ritus (91%) a ve středním Německu (97%).
Zhruba u 1/3 hrobů ve středním Německu byly použity kameny k vnitřní úpravě hrobové jámy (někdy i skříňky), dále se zde vyskytuje zahloubení hrobové jámy do již existující mohyly starší kultury. Hroby s pohřby na levém boku mají na všech územích větší rozměry.
Hrobová jáma ve většině případů obsahuje pozůstatky jednoho člověka. Vyskytují se i hroby s více pohřby: Čechy 6%, Morava 7%, Německo 6%. Tyto hroby se liší většími rozměry a větším počtem milodarů.
Zemřelí byli ukládáni na levý nebo pravý bok, ojediněle na záda. V Maďarsku je uložení v rovnováze, na Moravě mírně převládá uložení na levém boku (52%), v Čechách (62%) a ve středním Německu výrazně převládá levý bok (68%).
Pohřby na levém boku jsou převážně orientovány hlavou k severu a nohama k jihu. Tato klasická orientace je přísněji dodržována v Čechách (94%) a ve středním Německu (84%) než orientace J-S typická pro pohřby na pravém boku (Čechy 79%, střední Německo 67%). V Maďarsku, Polsku a na Moravě je poměr orientací v rovnováze.
Pohřeb ze Samborzce byl uložen na zádech s romboidně pokrčenýma nohama, ruce měl uloženy tak, že se levá opírala o bok a pravá spočívala dlaní na břiše. I pohřeb z Tišic měl levou ruku ohnutou v lokti, pravá ramenní kost ležela mírně od těla. Pohřeb ze Samborzce (muž 50 – 60 let starý) patří k nejbohatším hrobům KZP ve střední Evropě. Pohřeb z Tišic byl součástí vertikálního dvojpohřbu a obsahoval zdobený zvoncovitý pohár netipicky umístěnou mísu, která ležela na jeho pánvi.
Na všech územích převládá větší počet keramických milodarů u pohřbů na pravém boku, akeramický inventář u pohřbů na boku levém. Nejvíce milodarů bylo ukládáno na Moravě a v Maďarsku, v Čechách a v Polsku průměrně 2 nádoby, ve středním Německu 1.
Akeramický inventář se objevuje častěji v hrobech moravských a polských než v českých a středoněmeckých.
Džbánek, koflík, mísa a zvoncovitý pohár jsou nejběžnější keramické tvary na pohřebištích v Čechách, na Moravě a v Polsku (zde téměř chybí zdobený zvoncovitý pohár, který je v pohřební výbavě nahrazen pohárem nezdobeným – 25%; výjimka je hrob ze Strachówa). V Německu převládají oba typy zvoncovitých pohárů, avšak mísa se podílí na inventáři jen 15% a džbánek 5%.
Určité rozdíly jsou v polohách milodarů.
Žárový ritus byl u KZP ve střední Evropě pouze doplňujícím způsobem pohřbívání. Od Maďarska na severozápad žárových pohřbů ubývá.
OSTATNÍ RITUS
Leteckým snímkováním na Znojemsku bylo u obce Tvořihráz objeveno archeologické naleziště. Lokalita se nachází na mírné vyvýšenině levobřežní terasy řeky Jevišovky v nadmořské výšce 207 m a je vzdálena 950 m od okraje obce Tvořihráz, která leží asi 10 km severovýchodně od Znojma.
Tyto prostorové příznaky byly interpretovány jako hroby s kruhovými žlábky, které jsou známy od eneolitu až do období stěhování národů. Archeologickým výzkumem bylo prokázáno, že hroby s kruhovými příkopy náleží kultuře se zvoncovitými poháry. Kromě hrobů KZP bylo sledované území osídleno od neolitu (kultura s moravskou malovanou keramikou), přes mladší dobu bronzovou až po dobu římskou.
Hroby 1/90, 2/91 a 3/91 byly obklopeny žlábky. Vzhledem ke krátkým lhůtám mezi sklizní a novým osevem nebylo možno zkoumat větší plochy.
Značná část Znojemska náleží k ekumeně KZP na Moravě, jak nám zde dokumentuje asi 80 nalezišť. Mezi nejdůležitější v tomto regionu patří hrob z Prosiměřic, pohřebiště u Těšetic a u Lechovic.
Poprvé byl obdobný útvar jako v Tvořihrázi zjištěn v roce 1988 nedaleko obce Prosiměřice (okr. Znojmo). Další tři se podařilo identifikovat v roce 1990 na lokalitách Přísnotice (okr. Brno-venkov) a jeden u obce Skoronice (okr. Hodonín). V následujícím roce bylo sedm těchto útvarů zjištěno na katastru obce Kobylnice (okr. Brno-venkov), jeden u Přibic (okr. Břeclav) a jeden u Šakvic (okr. Břeclav). Jejich chronologické zařazení zůstane bez terénního archeologického výzkumu neurčeno, avšak je pravděpodobné, že jejich část bude též náležet KZP.

K nejzajímavějším faktům zjištěným na lokalitě nesporně patří kruhové příkopy, které byly vyhloubeny kolem tří ze čtyř hrobů, a dřevěná konstrukce vlastních hrobových jam. Účel žlábků je patrně spjat se složitější konstrukcí hrobů, jimž bývala věnována větší pozornost, než hrobům jiným.
Tato úprava není omezena kulturně, regionálně, ani chronologicky. Na Moravě známe 11 hrobů s kruhovými žlábky z 9 nalezišť (Bulhary – 1 hrob, Dolní Věstonice – 2 hroby, Lechovice – 2 hroby, Maršovice – 1 hrob, Prosiměřice – 1 hrob, Přísnotice – 1 hrob, Smolín – 1 hrob, Šlapanice – 1 hrob, Lhánice – 1 hrob, Horní Bojanovice – 1 hrob).
V Bulharech nebyla zjištěna dřevěná konstrukce hrobové jámy, ani kůlové jamky na dně žlábku, což mohlo být způsobeno i částečným porušením hrobu skrývkou. Naopak v Dolních Věstonicích byly objeveny v obou případech na dnech žlábků kůlové jamky, avšak dřevěná konstrukce hrobů mohla ujít pozornosti, neboť tyto hroby byly silně porušeny mladšími hroby únětické kultury. Rovněž v Lechovicích a Maršovicích nebyla zjištěna ani dřevěná konstrukce hrobové jámy ani kůlové jamky na dně žlábků. V Prosiměřicích se jednalo o zcela ojedinělý případ dvou soustředných kruhových žlábků na jednom místě přerušených pro žárový pohřeb anebo porušených uvedeným následným pohřbem. Zjištěny zde byly 2 kůlové jamky. To se podobá situaci v Horních Bojanovicích, kde byl žlábek dokonce na třech místech přerušen a kde se zachovaly stopy po několika nepravidelně umístěných kůlech. O hrobech z Přísnotic a ze Šlapanic jsme jen torzovitě informováni, ale žádný ze sledovaných jevů tam nebyl pozorován. Velmi dobře jsme však informováni o hrobu ze Smolína, kde byla zjištěna jak kůlová konstrukce na dně žlábků, tak mohutná dřevěná konstrukce hrobové jámy, která se velmi podobá konstrukcím prozkoumaným v Tvořihrázi u hrobu 1/90 a 2/91.
Vnější průměr všech zde sledovaných žlábků se pohybuje mezi 330 cm až 900 cm. Dřevěná konstrukce hrobové jámy tedy není v přímé souvislosti s kůlovou konstrukcí ve žlábku, neboť známe jak hroby bez žlábku, které mají vydřevenou hrobovou komoru, tak naopak hroby se žlábkem, kde nebyly zjištěny stopy dřevěné konstrukce.
Schůdky sloužily nejspíše k upevnění dřevěných desek okolo pohřbu a nad pohřbem, ať již ve formě rakve či komory. Tato schodovitá úprava hrobových jam se na Moravě (kromě již citovaných případů) vyskytla v Kobylnicích, v Marefách a v Bohdalicích.
Pozůstatky rakví jsou relativně častější. Vyskytly se na lokalitách (Bohdalice – 1 hrob, Dolní Sukolom – 1 hrob, Dolní Věstonice – 3 hroby, Holubice – 1 hrob, Ledce – 2 hroby, Marefy – 1 hrob, Ostopovice – 1 hrob, Záhlinice – 1 hrob).
Z výše uvedeného vyplývá, že dřevěná konstrukce uvnitř hrobové jámy nemusí být provázena žlábkem.
Typy úpravy hrobových jam:
1. prostá obdélná (oválná, event. až téměř čtvercová) hrobová jáma
2. prostá obdélná (oválná, event. až téměř čtvercová) hrobová jáma se schůdky podél stěn
3. prostá obdélná (oválná, event. až téměř čtvercová) hrobová jáma se schůdky podél stěn
a s dřevěnou konstrukcí
4. prostá obdélná (oválná, event. až téměř čtvercová) hrobová jáma s dřevěnou konstrukcí
Pod vnitřní konstrukcí hrobové jámy rozumíme buď jednoduché obložení vlastního pohřbu deskami (blízké rakvi), anebo složitější konstrukci z desek a trámů položených vertikálně a horizontálně a vytvářejících tak komoru. Každý z výše uvedených typů může být doplněn někdy zvláštní úpravou okolí hrobu – žlábkem, přičemž základní jsou dvě varianty:
1. kruhový, jednoduchý, souvislý žlábek bez další kůlové konstrukce
2. kruhový, jednoduchý, souvislý žlábek s kůlovou konstrukcí
Vzhledem k tmavší vrstvičce pod některými pohřby a na stěnách hrobů je možné, že mohly být obloženy organickým materiálem (rohožemi, textiliemi, kůžemi).
Hrobová komora hrobu byla pravděpodobně vytvořena tak, že za vertikální trámy v rozích hrobu byly zasazeny při stěnách desky, pohřeb spočíval rovněž na deskách a zároveň byl deskami, které ležely, na schůdcích, překryt.
Žárové pohřby se nacházely na dně hrobu, které snad bylo také vyloženo nějakým organickým materiálem. Podél svislých stěn byl pravděpodobně tento organický materiál doplněn ještě dřevěnými deskami opřenými o stěny. Strop dřevěné hrobové komory tvořily horizontálně na obvodových schůdcích položené trámy a desky. Stěny a dno žlábků měly zaoblený tvar a nebyly zpozorovány stopy po kůlech.
Je pravděpodobné že žlábky mají úzkou souvislost s mohylou nad hrobovou jámou. Bohužel neznáme žádné mohyly KZP, které by byly prozkoumány v moderní době a o nichž bychom měli podrobnější informace. Existenci mohyl KZP dokládají pouze zprávy starších autorů z lokalit na východní Moravě (Dřevohostice, Kelč, Kostelec u Holešova, Prusinovice, Soběchleby, Turovice).
Setkáváme se s dvojím architektonickým provedením nadzemní části mohylových hrobů. Jedná se buď o jednoduché žlábky bez stop po kruhové kůlové konstrukci anebo o žlábky, do nichž byly zapuštěny palisádovitě svislé kůly. Pak si lze předsavit buď mohylu obklopenou do kruhu uspořádanými kůly, anebo pouze mohylu jejíž půdorys je vymezen kruhovým žlábkem. Je také možné, že v některých případech byla nad hrobem navršena mohyla či rov, který nebyl provázen žlábkem.
Několik pohřbů bylo uloženo do hrobu v dřevěných rakvích (Bohdalice, Dolní Věstonice, Holubice, Ledce, Tvořihráz).
Jeden dětský pohřeb v Chrlicích byl uložen do kamenné skříňky a obdobně i jeden žárový pohřeb v Tasovicích.
Analogie:
Morava: Z území Moravy máme k dispozici jen jeden útvar beze stop po kůlech v žlábku z Holubic z KŠK, z jejíhož prostředí známe řadu mohylových pohřebišť, z nichž některá (Dřevohostice, Kostelec u Holešova, Prusinovice) byla využita i nositeli KZP.
Čechy:Z Čech známe z KZP pouze jeden žlábek, který obklopoval hrob ze Stehelčevsi. Velmi zajímavý doklad dřevěné konstrukce v hrobové jámě zjistila O. Kytlicová
v Brandýsku, kde v obdélníkovité jámě byly zbytky dřevěného obložení a čtyř kůlů v rozích. Dřevěná konstrukce byla zřejmě ještě u dvou hrobů. V Kněževsi byly také zjištěny zbytky dřev na dnech dvou hrobů.
Slovensko: Hrob s kruhovým žlábkem nitranské skupiny č. 62 z Brance; stěny a dno hrobové jámy byly obloženy dřevem a celý hrob byl dřevem překryt.
Malopolsko a Slezko: Z tohoto území známe větší množství analogických útvarů z KŠK.
Maďarsko: Zde je nedostatečné zpracování csepelské skupiny zvoncovitých pohárů, která by jistě mnohé osvětlila. Ostatní zdejší nálezy, vnějším projevem podobné, nelze patrně dávat do souvislosti s KZP, nýbrž s vlivy stepních kultur.
Rakousko: V literatuře se uvádí pouze jeden možný případ výskytu hrobu KZP se žlábkem, kvůli nedostatku nálezů, který však nebyl kvůli počasí prozkoumán. Ale nachází se zde relativně velký počet hrobů KŠK, z nichž některé jsou obklopeny kruhovým žlábkem.
Bavorsko: V této oblasti je velké množství KZP i KŠK. Bylo zde rovněž objeveno několik hrobů KZP s příkopy, např. ze Straubingu – Öberau.
Švýcarsko: Zde jsou velmi významné nálezy ze Sionu – Petit Chasseur, kde jsou prvky blízké jak nálezům KZP ze střední Evropy, tak z Itálie. Nejednalo se však o hroby s kruhovými žlábky, nýbrž o kamenné hrobky megalitického typu, v nichž bylo uloženo více jedinců. Hroby KZP s kruhovými žlábky však odsud neznáme. Naopak relativně početné jsou tyto útvary u KŠK.
Itálie: Z Itálie byl publikován objev silně porušeného hrobu KZP z Florencie. Tento hrob měl kolem sebe žlábek, v jehož středu byl vytvořen menší štěrkový násep, pod kterým se pravděpodobně původně nacházel pohřeb, který se nedochoval.
Střední Německo: Z Posálí neznáme hroby KZP se žlábkem, zato mohyly jsou zde typické pro KŠK. Kamenné věnce na obvodu těchto mohyl jsou vzácné stejně jako kruhové žlábky s kůlovou konstrukcí.
Střední a dolní Porýní: Tato oblast je zvláště bohatá na nálezy tohoto druhu. Známe odsud několik typů úpravy hrobové jámy a kruhového žlábku.
MORAVSKÁ POHŘEBIŠTĚ

Počet hrobů na pohřebišti zpravidla nepřesahuje tři desítky. Máme k dispozici materiál, který pochází přibližně z jednoho tisíce hrobů. Uvážíme-li, že jde o nejvýš 5 % původního stavu, pak bychom mohli, za předpokladu, že byli pohřbíváni všichni jednotlivci, připustit, že během trvání KZP žilo na Moravě 20 000 – 100 000 lidí.

Hrobové nálezy známe na Moravě přibližně z 250 lokalit, což představuje asi 400 nalezišť (na jednom katastru bývá více poloh). Dosud ale nemáme k žádné kompletně prozkoumané pohřebiště. Mezi největší a z velké části prozkoumaná pohřebiště patří Šlapanice II (51 hrobů) a Bmo-Holásky II (71 hrobů). Část většího pohřebiště známe z Blažovic II (asi 40 hrobů), ze Slavkova (asi 30 hrobů), z Kobylnic I (asi 30 hrobů), z Němčic nad Hanou (asi 30 hrobů) a ze Staré Břeclavi, kde došlo k porušení asi 50 hrobů. K žádnému z těchto pohřebišť není k dispozici celkový plán. V Holešově bylo prozkoumáno 10 pohřbů (2 žárové, 1 na pravém a 7 na levém boku). Toto pohřebiště tvoří protáhlý ovál o délce asi 45 m, přičemž jsou hroby rozděleny do tří prostorových skupin (severní skupina – 2 hroby, prostřední skupina – 4 hroby, jižní skupina – 4 hroby). Pohřebiště se 7 hroby, prozkoumané J. Ondráčkem aA. Medunovou v Lechovicích, je také orientováno podélnou osou od S k J. Celková délka pohřebiště činí asi 32 m a hroby tvoří 3 skupiny oddělené od sebe dvěma prázdnými prostory. Část porušeného pohřebiště v Pustiměři, prozkoumaného K. Ludikovským, dovoluje pravděpdobně usuzovat na obdobné uspořádání. Na pohřebišti v Brandýsku prozkoumala O. Kytlicová 18 hrobů, které vytváří na plánu protáhlý ovál orientovaný od S k J v délce asi 33 m. Hroby jsou rozmístěny do 4 prostorových skupin. Poslední větší pohřebiště, jež máme u nás k dispozici, bylo prozkoumáno v Lochenicích. I toto pohřebiště s 23 hroby vytváří přibližně ovál orientovaný podélnou osou od S k J a má délku asi 45 m. Hroby, oddělené 3 – 4 prázdnými prostory, vytváří 3 – 4 skupiny. Z Malopolska lze dnes využít celkový plán pohřebiště ze Samborzce prozkoumaného dr. A. Kulczyckou-Leciejewiczovou. Bylo zde zjištěno 10 hrobů uspořádaných do 2 – 3 prostorových skupin oddělených 1 – 2 prázdnými prostory. Pohřebiště tvoří opět ovál o délce asi 33 m orientovaný podélnou osou od S k J.
Pohřebiště KZP tvoří ovál orientovaný v poledníkovém směru, přičemž hroby bývají uspořádány do několika skupin oddělených od sebe prázdnými prostory, které mohly být postupně zaplňovány dalšími hroby.
Nálezové skupiny:
·        za nejstarší lze považovat ty soubory, v nichž jsou zastoupeny maritimní (vysoké a štíhlé poháry, zdobené jednoduchými pásy) a jim blízké (epimaritimní) formy zdobených pohárů. Tuto nálezovou skupinu představují nálezy z Borkovan I, Kostic I, Jezeřan – Maršovic a z Předmostí u Přerova.
·         I + I/II)Borkovany I, Kostice I, Dolní Věstonice III, Bulhary III.
·         I/II)charakteristické jsou jak prvky maritimní a epimaritimní, tak prvky místní, eventuálně vnitrokarpatského původu (některé typy džbánů, mís, hrnců, amfor a amforovitých nádob). Spadají sem nálezy z Prosiměřic, Ledců II, Těšetic, Brna – Králova pole I, Horákova I, Kuřimi I, Ludéřova a z Tvořihráze.
·         II) skupina je reprezentovaná především pohřebištěm ve Šlapanicích II, dále např. hrob v Dědicích (obsahoval stříbrné šídlo), Blučina IV, Kobilnice I, Ledce I, Břeclav I, Dolní Věstonice III, Pavlov I a Želešice II. Postupné ubývání zdobených pohárů a přibývání nezdobené průvodní keramiky.
·         III) nejmladší nálezová skupina reprezentovaná pohřebištěm v Lechovicích, ve Vyškově, v Brně-Holáskách II, Brno – Židenice I, Blažovice II, Břeclav I, Hrušky I, Mikulov II, Ostopovice III a sídlištěm v Brně-Obřanech. Téměř zcela chybí zdobené zvoncovité poháry a na keramice je častější rytá a plastická výzdoba.

ŠLAPANICE

Na katastru Šlapanic bylo během řady let zjištěno několik poloh s pohřebišti KZP. (Šlapanice I, II, III, IV a V – IX). Katastr Šlapanic se nachází asi 10 km JV od Brna v oblasti přechodu Dyjskosvatecké nivy do Pracké pahorkatiny. Regionem protéká Zlatý a Rokenický potok, které jsou přítokem Litavy. Nadmořská výška nalezišť se pohybuje mezi 230 – 270 m.
Popis jednotlivých pohřebišť:
·        Šlapanice I a III: Při stavbě vlárské dráhy byly v roce 1886 zemními pracemi narušeny 2 polohy s kostrovými pohřby vzdálené od sebe asi 400 m (Šlapanice Ia, Ib). Při rozšiřování železniční tratě v roce 1936 bylo J. Poulíkem zachráněno dalších 6 hrobů (Šlapanice III). Vzhledem k velké vzdálenosti mezi hroby musíme předpokládat, že jde o 2-3 pohřebiště, což se projevuje i v dochovaném keramickém materiálu. Z obou poloh zjištěných v roce 1886 (celkem 9 hrobů) pochází 3 zdobené poháry, mísa s okrajem zdobeným kolkem a 6 džbánků.
·        Z polohy Šlapanice III pochází keramický materiál odlišný svým druhovým složením – chybí zdobené poháry a kolkem je zdoben jen jeden džbánek a jedna mísa.
Hloubka hrobů se pohybuje mezi 80 až 180 cm, takže z toho můžeme soudit, že jich většina patřila dospělým jedincům. Orientace hrobů je pravděpodobně ve všech případech S-J a naopak (pohřeb na pravém boku – hlavou k J, pohřeb na levém boku – hlavou k S).
·        Šlapanice IV:V roce 1934 objevil rolník žárový hrob poblíže bývalé pískovny, v trati "Dolní nad rybníkem". V roce 1936 zde J. Poulik prozkoumal dalších 9 hrobů, z nichž je 7 zdokumentováno. Ze zjištěných 10 hrobů byly 3 pohřby uloženy na pravém boku, 3 na levém. Byly zde i 2 dětské hroby a 1 žárový. Jeden pohřeb byl uložen na pravém boku a výslovně je u něj uvedena orientace "hlavou k SV", což se vymyká z běžného pravidla (pohřeb na pravém boku = hlava k J).
Pozornost si zaslouží hrob IV-4/36, ve kterém byl uložen pohřeb na levém boku. Tento hrob, který je největší, se nachází ve středu prozkoumané části pohřebiště a byly z něj vyzvednuty jediné dva zdobené poháry a džbánek. Výbavou i velikostí se vymykající hrob je zajímavý i tím, že se zde našly dva zdobené poháry s džbánkem s plastickými "vousy" pod kořenem ucha. Je to na Moravě jediný případ, kdy se nám v jednom hrobovém celku setkává zdobený pohár s džbánkem s touto výzdobou. Plastické "vousy" pod kořenem ucha, se nám totiž zpravidla vyskytují až v celcích s keramikou s rytou výzdobou a na pohřebištích, kde chybí kolkem zdobená keramika, (zvláště zdobené poháry).
  • Šlapanice V. Z této blíže neurčené polohy pochází džbánek.
·        Šlapanice VI. V roce 1987 byla v cihelně nalezena mísa, která snad pochází z hrobu a to nám signalizuje zřejmě další pohřebiště umístěné asi 500 m V od Zlatého potoka.
  • Šlapanice VII. V pískovně byl nalezen kostrový hrob, z něhož pochází džbánek.
  • Šlapanice VIII. Z rozrušeného kostrového hrobu v hliníku pochází zvoncovitý pohár.
  • Šlapanice IX. Z blíže neznámé polohy pochází džbánek.
Z prostorové dislokace hrobů a keramického inventáře vyplývá že:
a) pohřebiště vzniklo v krátkém časovém úseku
b) je chronologicky uzavřené
c) nejsou podchytitelné jeho fáze
d) snad bylo strukturováno do více skupin, jež od sebe nelze přesně oddělit
e) patřilo jedné komunitě
f) vytvářelo ovál orientovaný podélnou osou od S k J o délce asi 70 m
g) jsou zde prostorové skupiny hrobů (severní, prostřední a jižní)
V severní a prostřední skupině hrobů, se nacházely pouze pohřby dětské a pohřby na pravém boku spolu s jedním hrobem žárovým. Mimořádné postavení zde zaujímá bohatý pohřeb II-12/34, který, třebaže kostra byla uložena na pravém boku hlavou k J, měl při sobě nátepní destičku, jež bývá u mužských pohřbů, a dále byl vybaven hrncem a knoflíky charakteristickými pro hroby ženské.
V jižní skupině jsou vedle sebe nepravidelně dislokovány všechny typy pohřbů. Jen v JZ části pohřebiště se zdá být větší koncentrace žárových pohřbů a nachází se zde 2 pohřby vymykající se z rámce pohřebiště jak svou orientací a uložením, tak i inventářem.
Hrob II-11/35 je nejhlubším hrobem (220 cm), pohřeb byl uložen na levém boku hlavou k J a obličejem k Z. U hlavy pohřbu ležela psí kostra, na hrudi knoflíky a u nohou hrnec. Naopak pohřeb II-12/35, se spinadlem u hrdla, byl uložen na pravém boku hlavou k S a obličejem opět k Z. S takovými anomáliemi se v ritu KZP setkáváme na Moravě jen zřídka.
V této skupině se nacházíi dvojhrob obsahující kostrový pohřeb na pravém boku a žárový pohřeb uložený v amforovité nádobě.
Hroby na pohřebišti jsou od sebe vzdáleny zpravidla 2 – 3 m, přičemž jsou znatelné prostory bez hrobů.
Počtem hrobů patří toto pohřebiště mezi jedno z největších na Moravě a ve střední Evropě vůbec. Větší bylo zjištěno jen v Brně-Holáskách (71 hrobů).
Hrobové jámy kostrových pohřbů měly tvar obdélníku se zaoblenými rohy. Podélnou osou byly jámy orientovány od S k J. Nevyskytly se žádné stopy vnitřní konstrukce (kameny, rakve, schůdky při stěnách jámy, kruhový příkop).
Hloubka všech hrobů kolísá mezi 30 – 220 cm. Dětské hroby zřejmě bývají nejméně zahloubeny. Hloubka hrobů s pohřby na pravém boku se pohybuje od 50 do 140 cm. Větší hloubky snad dosahují hroby s pohřby na levém boku (100 – 180 cm), přičemž neobvykle hluboký je hrob II-11/35 (220 cm). Hrobové jámy pro žárové pohřby měly půdorys kruhový a jejich hloubka se pohybuje mezi 50 – 70 cm.
Na pohřebišti bylo celkem prozkoumáno 51 hrobů s 52 pohřby (v 1 hrobu se nacházely 2 pohřby). Z toho je 37 (tj. 76,7 %) kostrových, 9 (tj. 17,5 %) žárových a 3 pohřby (tj. 5,8 %) zůstaly neurčeny. Dětských je z celkového množství 8 (tj. 15,4 %). Výrazný je také nepoměr mezi kostrovými pohřby dospělých na pravém boku (18 případů, tj.34,6 %) a na levém boku (9 případů, tj. 17,5 %). U žárových pohřbů zde nejsme schopni archeologicky určit pohlaví, toliko u žárového pohřbu II-5/35 můžeme z výbavy vyvodit (nátepní destička a brousek), že šlo o pohřeb mužský. Ostatní žárové pohřby byly uloženy ve volné zemi (popř. v míse) v okrouhlé hrobové jámě.
Některé hroby jsou mimořádné postavením, orientací a výbavou, ostatní pohřby jsou uloženy podle běžného ritu a jsou vybaveny většinou 2 – 4 nádobami, popř. drobným šperkem (spínadla, knoflíky s V vrtáním, jantarové korálky, nátepní destičky, záušnice) či jinými osobními věcmi (šipky, brousek, měděné šídlo, dýka). Nepodařilo se objasnit, proč jsou některé hroby žárové.
Na pohřebišti se nevyskytla stratigrafie s časově blízkými kulturami. Rovněž zde není zastoupen prakticky žádný předmět, který by jednoznačně signalizoval styk s jinými kulturami.
HOLÁSKY

Katastr Holásek leží na JV okraji Brna nedaleko soutoku řeky Svitavy a Svratky. Pohřebiště Holásky II se nachází na štěrkovité terase v nadmořské výšce asi 220 m.
Na katastru obce Holásky byly během řady let nacházeny stopy osídlení KZP (Holásky I, II, III, IV, V). Nejvýznamnější je pohřebiště v poloze Holásky II, na jehož prozkoumání, převážně ve 30. letech, má největší zásluhu M. Chleborád. Další nálezy získal od dělníků ing. J. Simon. Tyto nálezové celky jsou bohužel problematické. Několik hrobů prozkoumal F. Parízek, S. Zacherle, I. L. Červinka, J. Skutil.
Toto pohřebiště je největší na Moravě a to jak svou rozlohou (délka asi 300 m), tak počtem hrobů (71 hrobů – větší počet mohl být zničen těžbou písku). Poměrem mezi kostrovými (6,2%) a žárovými pohřby (89,2 %) se odlišuje od ostatních pohřebišť KZP na Moravě a podobá se tak pohřebištím csepelské skupiny KZP (pohřebiště v Békásmegyeru, kde z 95 hrobů bylo jen 12 % kostrových).
Můžeme jej zřejmě považovat za chronologicky uzavřené, ale s patrným chronologickým vývojem potvrzujícím úbytek zdobených zvoncovitých pohárů v mladším období KZP, neboť tyto jsou zastoupeny v S části pohřebiště a na S okraji J části pohřebiště. Naopak koflíky a džbánky s rytou a plastickou výzdobou se nacházejí ve střední, jižní a východní části pohřebiště.
Nebyly zde zjištěny výraznější rozdíly ve výbavě hrobů. Zlatou "nátepní destičku", publikovanou J. Skutilem společně se zdobeným pohárem, bude lépe považovat za vlasovou ozdobu nebo součást čelenky. Skutilem publikovaný pohár nemusí pocházet z Holásek, ale ze Šlapanic, kde mohl být naležen s fragmentem misky, která však nepatří do KZP a za misku typu lublaňských blát ji také nebude možné považovat. Stejně nejisté jsou nálezové okolnosti neobvyklé vaničkovité nádoby, jejíž datování do KZP však nelze vyloučit. Zajímavý je výskyt plochých pískovcových kamenů ve třech hrobech (snad zrnotěrky).
Rozložení hrobů na pohřebišti: Při analýze celkového plánu pohřebiště musíme mít na paměti, že:

a)
poloha jednotlivých hrobů byla Chleborádem vynášena do plánu v měřítku 1:1440, což může mít za následek nepřesnosti
b) nevíme, v jakém rozsahu byly skrývky prováděny a kolik hrobů mohlo uniknout pozornosti.
Hroby vytváří nejméně 2 skupiny oddělené prostorem bez objektů. Vysvětlení této skutečnosti je obtížné, neboť nevíme, byl-li prázdný prostor sledován.
SMOLÍN
V hluboké (210 cm), široké, oválné hrobové jámě o rozměrech 350 x 260 cm, která se směrem ke dnu stupňovitě zužovala a byla vyložena dřevem, se našla kompletní výbava bojovníka – lukostřelce (2 zvoncovité poháry, 11 pazourkových šipek, kamenná nátepní destička, 2 pískovcové brousky, měděná dýčka a šídlo; kostra se nedochovala). Hrobka byla obtočena příkopem (š. 40 až 58 cm, hl. 65 – 85 cm, o vnějším průměru 550 cm), na jehož dně se místy objevily stopy kůlových jamek. Byla tu tedy pravděpodobně vztyčena palisáda.
PROSIMĚŘICE
V Prosiměřicích se podařilo zjistit dvouetapovitou konstrukci podobného pohřebního
památníku jako ve Smolíně. Ve čtvercové komorové podzemní hrobce (250 x 275 cm, hl. 195 cm), obložené proutěnými rohožemi, byl pohřben muž – bojovník s lukostřeleckou výbavou. Hrobka byla ohrazena kruhovým příkopem a pokryta mohylovým násypem. V další fázi uložili na jižní straně těsně vně příkopu žárový hrob ženy se zvoncovitým pohárem a měděnou dýkou. Mohylu zvětšili a obehnali novým kruhovým příkopem o vnějším průměru 850 cm.
Skelety lidu KZP nejsou homogenní; byly mezi nimi konstatovány případy s lebkami dolichokranními a mesokranními (Střelice-Bukovina, Lhánice, Černčín-Vícemilice, Letonice). Obecně se soudí, že nositelé KZP příslušeli k armenoidně – dinaroidní rase, byli postiženi mnohými civilizačními chorobami (resistenční změny na kostech, stopy hnisavých procesů čelistních kloubů, zubní karies) a dosahovali poměrně nízké průměrné délky života.
Z hrobů moravské skupiny KZP ve Slavkově a ve Lhánicích jsou známy doklady zdařilé, tj. zhojené trepanace lebky.
BRNO – LÍŠEŇ
Na pohřebišti v Brně – Líšni na Klicperově ulici v roce 2001 bylo zjištěno celkem 9 hrobů s jedenácti kostrami.
Hroby 1 (kostra ležela pravděpodobně v natažené poloze na zádech, podle antropologického posudku se jednalo o kostru dospělého jedince pravděpodobně mužského pohlaví. Rozměry hrobové jámy byly nezjistitelné. Bez nálezů.) a 7 (kostra muže zemřelého ve věku 26 – 35 let v poloze na zádech s obličejem k J s pravou rukou pokrčenou v lokti a levou volně podél těla. Po jejím pravém boku ležela kostra dítěte ve věku 5 let s obličejem k S. Orientace obou koster byla ve směru Z-V. V hrobě nebyly zjištěny žádné milodary.) pro odlišné uložení koster a absenci inventáře pravděpodobně nepatří nositelům kultury se zvoncovitými poháry.
Hrob 4 byl porušen, ale protože ve většině případů bývají milodary uloženy za zády nebo nohama je možné, že případné předměty uložené v hrobě byly odtěženy.
Jako velmi zajímavý fakt se jeví věkové a pohlavní složení zemřelých. Pokud z vyhodnocení vyloučíme hroby 1 a 7 bylo na pohřebišti zjištěno pět ženských koster, jedna dětská a dvě mužské, z nichž však jedna, z hrobu 3, nebyla pietně uložena na dně hrobu a pravděpodobně se jednalo o příměs. Z antropologické analýzy populace zvoncovitých pohárů na Moravě vyplývá, že poměr ženských a mužských koster na pohřebištích bývá přibližně vyrovnaný.
V Čechách je na pohřebištích evidováno o polovinu více mužských pohřbů než ženských. Na našem pohřebišti je naprostá převaha ženských koster z nichž pouze jedna zemřela ve věku 26-35 let. Tři se dožily věku v rozmezí 40-65 let a jedna dokonce
70 let, což výrazně překračuje běžnou délku života tehdejší populace.
Bohužel nevíme, jak velká část pohřebiště byla odkryta, a proto nemůžeme říci nic bližšího o skladbě celého pohřebiště. Získaný keramický materiál nám umožňuje zařadit toto pohřebiště do středního stupně kultury zvoncovitých pohárů. (na obrázku je hrob 2)
OSTOPOVICE
V Ostopovicích byl proveden záchranný výzkum po vedením prehistorického oddělení Moravského muzea v Brně v červenci 1970 a naleziště pak bylo průběžně sledováno až do jara 1971. Byla zachráněna část většího pohřebiště kultury se zvoncovitými poháry (celkem 20 hrobů), jehož značnou část můžeme datovat do nálezové skupiny III. Pouze hroby 19/70 a 21/71 jsou asi starší (nálezová skupina II). Z běžných pravidel pohřebního ritu zde nebyly pozorovány žádné výjimky.
O sociálních rozdílech mezi nositeli KZP zřejmě svědčí bohatě vybavený hrob 19/70 (2 zdobené zvoncovité poháry, jantarové perly, měděné šídlo, kančí kel, 23 kostěných knoflíků), jednalo se o hrob ženy ve věku 20 – 30 let. Byla uložena na pravém boku hlavou k JJZ, ve střední části pravého femuru byla patrná fraktura zhojená svalkem.
ZÁHLICE
V letech 1989 -1990proběhl zjišťovací výzkum na katastru obce Záhlinice v trati U mlýna, vedený pracovníky Archeologického ústavu ČSAV v Brně Ivo Rakovským a Janou Stuchlíkovou. Toto polykulturní naleziště objevil Dalibor Kolbinger z Hulína, který zde od roku 1977 opakovaně prováděl povrchové sběry.
Lokalita je situována na plochém, mírně vyvýšeném terénním výběžku levého břehu Rusavy, jenž současně ohraničuje inundační pásmo řeky Moravy. Na J straně je obtékán Kurovickým potokem a na S říčkou Mojenou.
V Záhlinicích se podařilo prozkoumat část pohřebiště lidu KZP. Počtem hrobů hrobů patří k menším, předpokládá se však větší rozsah nekropole. Pokračovala zřejmě JV směrem a několik objektů může být ještě v neodkrytém pásu mezi S a J plochou. Naopak na S a Z není vzhledem k terénní situaci pokračování pohřebiště pravděpodobné.
Pohřebiště, z něhož byla výzkumem zachycena jen jeho SZ část, mělo v půdorysu oválný tvar, orientovaný ve směru SZ – JV. Podobně je tomu i na jiných, větších, hřbitovech KZP na Moravě – např. Šlapanice II, Holásky II, Ostopovice I. Zároveň je patrné, že záhlinické pohřebiště se skládá ze dvou odlišných částí. V S skupině jsou hroby rozměrnější, téměř čtvercové a značně od sebe vzdálené. Naopak v J části jsou menší obdélné hroby umístěné blízko u sebe. Všechny měly v podstatě kolmé stěny a rovné dno.
V Záhlinicích byly zjištěny výhradně kostrové pohřby ve skrčené poloze na pravém či levém boku, což představuje běžné pohřební zvyklosti nositelů KZP. V souladu s antropologickými údaji byly na pravém boku hlavou k J uloženy ženy (5 x) a na levém boku hlavou k S muži (7 x). Na levém boku byly pohřbeny rovněž děti (3 x), což znamená, že rozlišování pohlaví platí i pro nedospělé jedince. téměř ve všech případech měli zemřelí ruce složeny před obličejem. Výjimku tvoří skelet Ženy v hr. 67/89 – pohřeb II, který měl jednu ruku nataženou k pánvi. Ženská kostra z hr. 48/89 spočívala sice na pravém boku, avšak s hlavou k S a obličejem k Z.
Tento pohřeb byl výjimečný nejen bohatou výbavou a jejím složením, ale i velikostí a vnitřní úpravou hrobové jámy. Kromě keramiky se zde nalezla měděná dýka, nátepní destička (?) a kančí kel, tedy artefakty typické pro pohřby uložené na levém boku, kdežto měděná šídla se vyskytují v hrobech se skelety na pravém boku. Až na zmíněný dvojhrob 67/89 byly ostatní záhlinické hroby vybaveny 2-4 nádobami.
Nejen v Záhlinicích, ale i na řadě dalších lokalit jsme pozorovali zvyk ukládání nádob do sebe. Do hrnce z hr. 4/89 a do mís z hr. 5,7 a 69/89 byly vloženy džbánky. Konvice a džbánek byly vloženy do mísy v hr. 68/89. I zde se znovu potvrdil již starší poznatek, že hrnce a konvice se objevují jen u pohřbů na pravém boku, eventuálně u dětských koster na levém boku. Tato skutečnost je dána funkcí obou keramických tvarů.
Kovové výrobky reprezentují dvě měděné dýky, měděné šídlo a souprava stříbrných záušnic. U dýky z hr. 47/89 jde zřejmě o druhotnou polohu milodaru za nohama pohřbeného. Dýka z hr. 48/89 ležela před trupem, což nasvědčuje tomu, že se tyto zbraně či nástroje nosily zavěšeny na hrudí. Poškozená stříbrná spirálovitá záušnice (hr. 48/89) se nacházela pod týlní částí lebky. V obvyklé poloze, tzn. za nohama pohřbeného leželo měděné šídlo a kančí kel.
Provrtané nebo neupravované kančí kly se vyskytují v náplni KZP zřídka, na Moravě byly dosud zachyceny pouze 7x. Převážně v Ženských hrobech se objevují kostěné knoflíky s V-vrtáním. Devět jich bylo nalezeno v hrudní partii ženské kostry v hr. 67/89. Za zády pohřbeného ležela v hr. 69/89 kamenná šipka. Toto umístění odpovídá předpokladu, že šipky se nosily v toulci na zádech.
POUŽITÁ LITERATURA
BÁLEK, M. – DVOŘÁK, P. – KOVÁRNÍK, J. – MATĚJÍČKOVÁ, A. 1999: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi, okr.Znojmo, Pravěk NŘ, Supplementum 4, 5-98.
DVOŘÁK, P. 1990: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry ve Šlapanicích (okr. Brno – venkov). In: Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, 99-118.
DVOŘÁK, P. 1991: Osídlení Moravy lidem kultury se zvoncovitými poháry, Študijné zvesti, 31-33.
DVOŘÁK, P. 1991: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry v Holáskách (okr. Brno – město), Časopis Moravského muzea 76, 41-60.
DVOŘÁK, P. 1993: Lid se zvoncovitými poháry, in: Podborský, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy, 518-532.
DVOŘÁK, P. – ONDRUŠ, V. 1992: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Ostopovicích (okr. Brno -venkov), Časopis Moravského muzea 57, 81-94.
DVOŘÁK, P. – PEŠKA, J. 1993: Příspěvek k poznání kultury se zvoncovitými poháry na Moravě. Časopis Moravského muzea 58, 29-49.
DVOŘÁK, P. – RAKOVSKÝ, I. – STUCHLÍKOVÁ, J. 1992: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž, Pravěk NŘ 2, 215-232.
HAVEL,J. 1978: Pohřební ritus kultury zvoncovitých pohárů v Čechách a na Moravě, Praehistorica VII, Praha, 91 – 117.
MATĚJÍČKOVÁ, A. 2001: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Brně – Líšni (okr. Brno – město), Pravěk NŘ 11, 160-380.
TUREK, J. 2001: Late Eneolithic mortuary practices and their social significance, In: F. BERTHEMES, – P. BIEHL – H. MELLER (eds): The Archaeology of Cult and religion, Archaeolingua Budapest, 219-234.

Zdroj: http://archeology.cz/?p=116

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře