Renesance

29. prosinec 2010 | 17.20 | | autor: mistr-bucket

Renesance


7A – Charakteristika renesanční kultury, význam pojmů renesance, humanismus, osobnost

Renesance

- zrušila transcendentní úběžník, autoritu položila zpět na zem, racionální interpretace světa, racio zaujalo místo boha


- původ slova renesance můžeme hledat v italštině – poprvé tohoto termínu použil Vasari, a to ve slovním spojení "rinascita dell arte antica", což volně přeloženo znamená návrat k umění antiky, římské antiky – římské památky se dochovaly v mnoha italských městech


- Italové si byli dobře vědomi, že v dávné minulosti byla Itálie s hlavním městem Římem středem civilizovaného světa


= znovuzrození majestátnosti Říma


- nový výtvarný sloh, obnova staré antické tradice, ne jen pasivní přejímání; znovuzrození, 15. – 16. století


- používali antické sloupové řády, ale vytvořili zcela vlastní prostorové uspořádání


- základní přehodnocení přístupu ke světu; nové sebehodnocení člověka – humanismus


-

zahrnuje širší světonázor, individualismus

– výrazné, zásadní odlišení od středověku; věk individualismu a naturalismu, sebevědomí člověka, který se odmítá podřizovat jiným autoritám; extrémně subjektivní projevy (vrcholí v dnešní době)


= mírou všech věcí je

člověk

Protágoras

; vyvýšení člověka jako totální autority


- éra vynálezů: námořní technika – kompas, Kolumbus; vesmír – Koperník – heliocentrismus; knihtisk – Gutenberg; perspektiva – Alberti


- malířství a básnictví se povzneslo z kategorie opovrhovaných řemesel mezi svobodná povolání


- umění poprvé není těsně spojeno s náboženským životem a přináší nové náměty s člověkem jako středem všeho zájmu; renesanční umění klade důraz na harmonii všech částí umění a vytváří tak jedinečný dojem jemné klasické krásy;

kánon

- renesance oceňuje individuální výkon, signace děl; dokumentace, zájem o autora a jeho život:

Giorgio Vasari

- vznikají

sběratelé, mecenáši

; vznikají

galerie

jako veřejné instituce (dříve díla v kostelech, radnicích, palácích)


- poprvé v historii se v této epoše objevuje idea uměleckého génia


- rozvoj zájmu výtvarných umělců o lidskou postavu (zájem anatomický – cenné poznatky)

viz renesanční traktáty

- renesance: historický fenomén, který se zrodil (obdobně jako gotika) na  jednom místě – ve Florencii po roce 1400


- Florencie je tou dobou finanční mocnost – banky, správně je to městský stát s demokratickým zřízením, tedy stejný typ správy jako v demokratickém antickém světě; v Itálii je politický neklid, avšak Florencie byla finančně krytá


- 1401–1402 vyhlášena

soutěž na výzdobu západních bronzových dveří Florentského osmibokého baptisteria

z 13.

– 14. století – demokraticky se mohl přihlásit každý; vzešli dva finalisté: Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi


- téma: obětování Izáka; vyhrál

Ghiberti

1378–1455 (ten levnější) – klečící Izák jako chlapec (inspirace v antické plastice: chlapec vytahující si z nohy trn), chlapec atletický, kompozice složitější, vícerovinatější, natočení těla


- Brunelleschiho návrh zamítnut, ještě gotický, krásná drapérie, nově řešený Izák, otec: inspirace francouzskou plastikou – po kolena ve vodě; Brunelleschi se později vynoří jako architekt


- další reliéfy 1420 také od Ghibertiho – severní dveře


- snahy zobrazit prostor pomocí perspektivy, tajemství perspektivy nutno hledat v matematice


- první renesanční stavba – 1419 – Nalezinec –

sirotčinec Ospedale degli innocenti

Humanismus

= filosoficko-etické stanovisko, jímž je ústřední místo přisuzováno člověku, jeho důstojnosti, blahu, jeho potřebám a zájmům


- v renesančním humanismu byl proti křesťanskému asketismu a sebeodříkání zdůrazněn člověk jako plnokrevná bytost žijící všemi smysly; znovuzrození člověka z ducha antiky; Petrarca, Dante, Boccaccio


7B – Raná renesance a její hlavní principy v architektuře, plastice a malbě

Malířství

- raná renesance se v malířství projevuje snahou o vytvoření prostoru; již Giotto – empirická perspektiva


- pak renesanční umělci – zkoumání zákonitostí perspektivy –

pavimento

, umístění postav do prostoru


Massaccio 1402–1428

- první malíř, který se systematicky věnoval problému perspektivy


-

výzdoba freskami kaple Brancacci v kostele Sta Maria del Carmine

, ve Florencii; "inkunábule renesančního stylu v malbě"


  • Vyhnání z ráje – život prvních lidí, scéna citově napjatá, uvědomili si hřích, zoufalství, Eva křičí, postavy nepříliš anatomicky vydařené, ale zájem o soud jedince, velice působivý celkový výraz
  • Peníz daně – Kristus se svými učedníky, 1) před nimi je výběrčí daní, sv. Petr ulovil rybu, ta měla v tlamě peníz, 2) Petr podruhé, 3) podává peníz výběrčím = nový přístup, vržené stíny, barva tu jen jako rozlišovací prvek; jako médium k modelaci prostoru tu ještě neslouží (čb obrázek stejný dojem), postavy oblečené do antických rouch; linie, prostor, plastičnost

-

Potrestání Ananiáše a rozdávání almužny

– odehrává se na ulici, 1. portrét uličního interiéru; zobrazení obyčejných výjevů, žebráků – přistupuje k nim se zachováním jejich důstojnosti –

humanistický přístup

; snaha o správné vyjádření prostoru a postav v něm


-

Nejsvětější trojice

– v dolní části mrtvola v rozkladu; z žabí perspektivy, matematický způsob



raně renesanční mistři – perspektivní cvičení:


Paollo Ucello 1397–1475, Florencie

-

Svatý Jiří bojuje s drakem

– nepovedená jeskyně a drak, záliba v perspektivě


-

Bitva u San Rema

– roztažená kompozice, spadlá kopí určují prostor – míří na společný oběžníkový bod, "houpací" kůň, postava padlého válečníka v perspektivní zkratce; plasticita, postavy vystupují z prostoru


-

Lov v lese

– rytmus stromů, které se zmenšují a perspektivní lovečtí psíci zleva zprava rozmístěni pravidelně a zmenšují se


-

malovaný jezdecký pomník gondotierovi

v kostele Santa Maria del Fiore ve Florencii – malba soch pomníku – levnější než socha sama, původně důsledně realistická – malba z podhledu – člověk hleděl koni na břicho, toto musel přemalovat, a tak je sokl z podhledu a kůň s jezdcem z čelního pohledu


Fra Angelico 1387–1455, Florencie

- opakující se téma zvěstování; intimnější, citlivější


-

Kristus pašijový

– posměváčci na něj plivou a fackují ho


v 15. století školy v Itálii

- Toskána – důraz na

linii, prostor

- Florencie –

plastičnost

– přesná kresba a modelace tvarů převládá nad smyslem pro barvu (Massaccio, Fra Angelico, Ucello)


- Benátky – "mizerné" kompozice, trošku horší kreslíři, ale specializovali se na problém

barvy a světla

, dokonalá barva a její vztah ke světlu (Veronese, Tintoretro, Tizian, Giorgone)


Sochařství

- obecně: drapérie přiléhá k tělu tak, že jsou vidět tělesné formy (v gotice drapérie dominuje); renesanční sochařství též mění materiály, výjimečně používá dřevo (opovrhuje zaalpským gotickým uměním –  řezbou), typicky užívá bronz


- reliéfy: severní dveře florentského baptisteria – opět Ghiberti – snaha budovat v nízkém reliéfu prostor pomocí perspektivy


Donatello 1386?–1466

Svatý Jíří

-

Svatý Jiří v nice modlitebny Or San Michele

- zde svatý Jiří

hledí přímo ven z niky, snaha o vymanění se z architektury

(gotické sochařství bylo plně vázáno na architekturu)


- gotické sochy stály po obou stranách portálu v klidných vážných řadách a tvářily se jako bytosti z jiného světa


- Donatelův sv. Jiří stojí pevně na zemi, s nohama rozkročenýma, obličej vyzařuje energii a soustředěnost – pozoruje příchod nepřítele


- věž florentského dómu:

sochy proroků

; drapérie zcela opouští gotický charakter, v obličeji se zračí duchovní napětí – vnitřní rozpor


  • Prorok Habakuk – kontrast splývavé měkké drapérie a lysé hlavy, intenzívní vyjádření lidské psychiky
  • Prorok Jeremiáš – expresivní forma, nejde mu o to, zobrazit krásného člověka

- raná renesance ještě nehledá ideál krásy, to až vrcholná


- tribuna ve Florentském dómu –

Santa Maria del Fiore

– zpěvácké chóry, liturgické potřeby; dovádějící děcka – maximální akce, zobrazení dětí nejen v aktu, ale i v akci = pohybový katalog; v renesanci zobrazování Ježíška – realisticky, jako kojence se všemi faldíky měkkostí kůže a poměrem hlavy k tělu = poukaz na Kristovo lidství


-

výzdoba dveří kostela San Lorenzo

– reliéfy dvojic světců na západní fasádě, subtilní prostředky, jemný reliéf


- Donatello měl hluboké teologické vzdělání


-

Judita s hlavou Holoferna

– před fasádou florentské radnice, jedna z mála dřevěných soch, vyjádření heroického ducha; pozvednutý meč, neprojevuje radost – hrdinové si uvědomují dopad činu


-

David

, 1430 – první socha, která je koncipována plně samostatně – všechny

pohledy na ní jsou rovnocenné

= epochální význam; volně podaný mužský akt na základě studia modelu; stojí na uťaté hlavě Goliáše


- v Padově výzdoba hlavního oltáře –

Kladení Krista do hrobu

– rytmizováno, citový výjev, církví odsouzeno zobrazení Panny Marie jako staré ženy vzadu, vyjadřuje bolest, utrpení


-

Zázrak svatého Antonína

(paduánského) – nízký reliéf (stlačený reliéf) – prostředky hloubky prostoru matematické, geometrické


- reliéfy ze života Jana Křtitele: Tančící Salome, používá zde perspektivy architektury k vytvoření prostoru


-

jezdecký pomník zvaný Gattamelata

– před chrámem sv. Antonína v Padově (inspirace z antiky z chrámu sv. Marka v Benátkách, kam bylo přivezeno sousoší jezdeckých soch z Konstantinopole); snaha o dosažení jednoty mezi jezdcem a koněm; jezdecká socha, lehce podživotní, umístěna vysoko – působí sugestivně; první velkoformátový jezdecký pomník po antice


-

Máří Magdaléna ze dřeva

(motiv i materiál oblíbený ve středověku) dílo z konce života, meditace


Architektura

- počátečním impulsem pro novou architekturu bylo znovuobjevení spisu Deset knih o architektuře od Vitruvia; podnítilo to stavební činnost, která vycházela z antických stavebních předloh – Leon Battista Alberti 1404–1472, (Andrea Palladio 1508–1580 – vrcholná renesance)


- kostely: výstavní fasáda propracovaná do detailů; kopule


Santa Maria del Fiore

- Florencie – chrám, zvonice – kampanila a baptisterium; tato kombinace je běžná, např. Pisa; kostel a baptisterium jsou v ose, kostel na místě původního kostela Santa Reparta; 1. architekt

Arnolfo di Cambia

– čelní fasáda + část boční (zemřel 1302)


- návrh zvonice od

Giotta

(1330); 1357 – rivalita mezi architekty:

Talenti

a

Cambio

- časové rozdíly při dostavbách jednotlivých sloupů, věnec kaplí před 1414


- definitivní komise na plán dostavby katedrály: vytvořeno tzv.

modello

; modello = nějak zdokumentovaný nápad – nemusí být 3D


- 1418 – soutěž mezi Brunelescchim a Ghibertim o stavbu kopule; rozhodla komise, že (gotickou) stavbu dokončí

Filippo Brunelleschi

(výzdobu dveří baptisteria získal v soutěži Ghiberti)


- Brunelleschi vynalezl metodu, díky níž se podařilo sklenout obrovský prostor mezi pilíři


- vzorem pro kupoli byl Pantheon – 43m průměr, florentská je vyšší (římská je hemisferická), dvouplášťová lomená kopule – vnitřní nosná a vnější ochranná (Chr. Wren v Londýně v kostele sv. Pavla – trojvrstevná klenba – mezi vrstvami je schodiště, původně pro kontrolu, dnes pro turisty; jiné proporce uvnitř a venku)


- tlak stěn kopule udržen tzv. "kamennými řetězy" = šikmé cihly – drží pevněji nesou tlaky, pláště kryjí před deštěm


- dokončení vnější fasády později, čelní fasáda v 19. stol.


San Lorenzo ve Florencii

- od Brunelleschiho 1419; bazilikální typ z antiky – bazilika sloužila jako 1. obchodní středisko – burza; 2. směnárna peněz – úschovna; 3. soud – v jistých dnech zasedal soud


- 313 povoleno křesťanství, bazilika se stane typem pro křesťanské stavby


- zde trojlodní, klasická; přejímání idejí z antiky


- sloupy – pata je z kamene a sloup z omítnutých cihel – imitace kamene, korintské hlavice


-

Vitruvius

10 knih o architektuře (z 1. stol n.l. z Říma) – zdroj informací, Brunelescchi stavěl podle jeho textů



Bazilika Santo Spiriro

- navrhoval Brunelescchi, stavěl Maneti (Maneti jako první napsal životopis Brunelescchiho); trojlodní bazilika, každá loď ukončena kaplí



pětilodní chrám v Mantově

- Giulio Romano, střídání plochých a valených stropů


7C – Povaha a osobnosti vrcholné renesance – Benátky, Řím – rozkvět génia

Piero Della Francesca 1416?–1492

- první velký umělec, otvírá cestu od rané renesance k vrcholné renesanci, hledá ideál krásy, ideální proporce


- působil v Urbinu, též v Římě


- vstřebal malbu florentskou i benátskou – syntéza obojího (linie, prostor a vztah barvy ke světlu)


Křest Krista

-

Křest Krista

– desková malba, Kristus v ose obrazu, z boku Jan Křtitel v přímém profilu, krajina má realistický charakter – prostor obrazu běží dál do hloubky po řece Jordán (spíš kanál), v řece se odráží obloha = významné novum; statičnost kompozice – slavnostní ustrnutí postav, vyplnění prostoru jakoby bílým světlem


-

Bičování Krista

– dvojkompozice: 1) vlevo v palácové architektuře (pavimento) je bičován Kristus, 2) vpravo v exteriéru tři muži diskutují – běžný denní výjev; objevují se tu již vržené stíny, zvládnutí perspektivy


-

portréty Federica Montefeltra a jeho manželky

– oba z profilu – detailní podání jak postav v prvním plánu bez popředí, tak pozadí s velmi vzdálenými perspektivami, tyto malby ovlivněné severskými: Van Eyckové


-

cykly v kostele San Francesco v Arezzu

- máme jen předválečné dokumentace


-

cyklus Legenda o Svatém Kříži

60. léta 15. století


  • Zvěstování Panny Marie
  • Královna ze Sáby – pozvána do Jeruzaléma ke králi Šalamounovi, když překračovala lávku, měla vidění – ze dřeva této lávky bude zhotoven kříž, na kterém bude ukřižován spasitel
  • Konstantinův sen – císař Konstantin v předvečer bitvy, měl vidění, že když přijmou symbol kříže – zvítězí = "pod tímto znamením zvítězíš", první realisticky podaný noční výjev – do té doby alegorie postavy noci; zde skutečně tma a umělé osvětlení, světlo vytváří iluzi hloubky; slavná legenda o snu, díky němuž přijal císař Konstantin křesťanskou víru
  • Bitva (následující den) – císař drží křížek
  • Nalezení kříže – dvě scény, jednotliví protagonisté se tu opakují – středověká konvence; pravost kříže potvrzena tím, že oživl nebožtík, ke kterému se kříž přiblížil

-

cyklus ze života Krista
  • Panna Maria v naději – oděna jako měšťanka – nezvyklé
  • Adorace Ježíška – tu již patrný renesanční individualismus, který je až na škodu čitelnosti výjevu, zavádí to množství interpretací; (později proti tomuto Tridentský koncil, který zavedl jednoznačná schémata zobrazování: Krista, svaté trojice, Panny Marie, apoštolů) 3) Panna Maria a spící Ježíšek na klíně – za nimi okolo kruh 12 apoštolů, v pomyslném středu nad PM s Ježíškem zavěšeno vejce – archetyp plodnosti (Jung)

Sandro Botticelli 1445–1510

- působil převážně ve Florencii, v jeho díle přechod od rané k vrcholné renesanci; současník Leonarda


-

Judita s hlavou Holofernovou

– tento dramatický výjev je tu záminkou pro skvostné podání krásné dívky, Botticelli hledá ideální proporce – protahování postav – kánon krásy


-

Klanění tří králů

-

Svatý Augustin

– manifestace humanisty v jeho pracovně, zájmy: astronomie, matematika (kabinet badatele)


-

Portrétní tvorba

– též předzvěst severské malby: Dürer, Van Eyck


- 80. léta 15. století Řím neměl žádné své umělce, tedy požádal florentské (Botticelliho), o

výzdobu části Sixtinské kaple

; papež Sixtus navrhl ikonografický program: zobrazit následky, které postihnou ty, kteří nedrží křesťanské víry - pás napravo při pohledu na budoucí poslední soud


Primavera

-

Primavera

– Nymfa obtěžována větrem (příchod jara) – šaty tisícero květin, botanicky identifikovatelné, důraz na kaligrafickou linii


-

Zrození Venuše

(z mořské pěny) – postavy nejsou tak trojrozměrné


- výzdoba svatební truhlice –

Venuše a spící Mars

- 90. léta  ve Florencii – kázání dominikánského mnicha

Savonaroly

– proti přepychu a okázalosti, též proti prostopášným tématům malby; mnoho umělců mu podlehlo a změnilo kurs své malby; Botticelli mnoho svých obrazů spálil = nová témata: Pomlouvání pravdy, aj. srdceryvné náměty


Andrea Mantegna 1431–1506

- působil v Benátkách u rodiny Belliniů; důraz na kresbu, hledí na objekt, nezaujatě zachycuje to co vidí, bez ohledu na estetický výsledek, důležitý charakter, detailní, popisný, záliba pro detail


-

Kristus na hoře Olivetské

– 80. – 90. léta 15. stol. – jedinečné podání pohledu na Jeruzalém, geologie, krajina; modlící se Kristus a spící apoštolové (sv. Jakub)


-

Mrtvý Kristus

– oplakávaný Pannou Marií – stařenou, krajní pohled na ležícího Krista od nohou – (neuctivé) nezaujatost, bezohledný realismus, chladný pozorovatel, perspektivní zkratka


- nástěnné malby v kapli Eremitánů v Mantově – jeho špička; iluzivní potažení stropu – kamenné balustrády, zde vystrkují hlavu andělíčci; snaha sugerovat prostor, snaha o barevnou iluzi (krok kupředu, který zůstal osamocen – pak až baroko)


Leonardo da Vinci 1452–1519, Toskána

- typ umělce u něhož se sumarizuje veškerý dosavadní vývoj = umělec – vědec – renesanční člověk – velký rozptyl činností
- zanechal množství kompozičních schémat – nebyla síla na dodělání, protože měl velmi mnoho nápadů
- byl levák a zvykl si psát zprava doleva, deníkové zápisky
- Zvěstování – proporce zlatého řezu
- Klanění tří králů
- Sv. Anna samotřetí – patronka rodinného života – nejmenší na klíně si hraje s beránkem – symbol Jana Křtitele; tři osy, dynamika, experiment – do té doby existovaly typy, ale Leonardo ji ztvárnil dramaticky
- Panna Marie ve skalách – 90. léta 15. stol. ve skalách – dramatické a potenciálně nebezpečné prostředí – intimní atmosféra: Panna Maria přidržuje pravicí na klíně Jana Křtitele, dál od ní sedí Ježíšek, který je podpírán andělem; v jednom místě je moment všech gest – ruka Marie, andělova a Jana Křtitele; 1480 – vrcholná renesance: pyramidální prostorová kompozice (raná renesance jen plošný trojúhelník); jemnost malby – na okrajích zapouštění lokálních barevných tónů = sfumato – předzvěst šerosvitu; tímto dílem založil nový proud, typ pyramidálních kompozic; spolupráce světla a barvy
- toto mezník, následuje manýrismus
- Jezdecký pomník milánského vévody, rozstřílený, dochovaly se jen kresby a modýlek
Poslední večeře - Poslední večeře – nástěnná malba v klášterním kostele Santa Maria delle Gracie – konec 15. stol.; vedle dlouhých stolů mnichů se objevil stůl Krista a jeho apoštolů; začala podléhat zkáze už za života; horizontální výjev, perspektivně hluboká kompozice; vprostřed Kristus, Apoštolové symetricky rozděleni, tvoří skupinky po 3, každý konglomerát představuje lidskou vlastnost – rozvinutí jednotlivých charakterových typů; rytmické střídání barvy roucha apoštolů: tmavá, zářivá + šerosvit; v tradičních verzích sedí apoštolové neohnutě v jedné řadě a jen Jidáš vybočuje; Leonardův obraz

Zdroj: http://www.maka.webzdarma.cz/statnice/du_du07

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář