Neolitický pohřební ritus v Čechách

11. prosinec 2010 | 16.07 | | autor: lucie

Neolitický pohřební ritus v Čechách

Zaměřen na kulturu s lineární a vypíchanou keramikou


1. Pohřební ritus kultury s lineární (volutovou) keramikou

Přibližně v 5. tisíciletí př.n.l. začíná vznikat kulturní komplex s lineární (volutovou) keramikou, který lze z hlediska pohřebního ritu hodnotit jako období, kde pohřbívání patřilo k pravidlům chování neolitické společnosti. I přesto ale existuje velký nepoměr mezi počtem sídlišť a pohřebišť, jejichž doklady jsou zachyceny jen na asi 7% nalezišť.

      Jednou z podstatných úvah k řešení je absence pohřebišť na našem území. Doposud se zde nepodařilo odkrýt větší pohřebiště této kultury, snad kvůli nedostatku výzkumu. Zatím není znám žádný důvod, proč právě v české kotlině, přes kterou směřovaly mnohé cesty a kde jsou známi četné doklady o osídlení, měl být fenomén pohřebišť neznám či snad dokonce odmítán. I přes tuto skutečnost ale bylo na území Čech dosud odkryto 100 pohřbených jedinců celkem v 90 hrobech. Ve většině případech byla pohřbena samostatně jen jedna osoba, v několika případech byli pohřbeny po dvou a v Třebestovicích bylo pohřebeno dokonce 5-6 dětí pohromadě.

      "Od nejstarší doby až po mladší stupeň byl zásadně praktikován kostrový ritus, jediný případ žárového pohřbu na našem území z pozdního stupně LnK byl v r. 1998 zjištěn na sídlišti v Liticích na Plzeňsku, tedy v době, kdy v Pražské kotlině bylo již založeno celé žárové pohřebiště se starou keramikou vypíchanou." (Pavlů – Zápotocká 2007, 83).

      Dalším takovým pravidlem bylo pohřbívání mrtvých ve skrčené poloze, které bylo nejčastěji chápáno jako přirozená poloha ve spánku, přičemž mírně převládá uložení na levém boku (59,3%).

Ojediněle se pak může vyskytnout poloha na břiše či zádech. Ostatní zvyky závisejí spíše na zvyklostech určitých komunit. Hroby bývají umisťovány jak mimo obytný areál, tak i v areálu sídlišť. Bývali ukládány do vyhloubených hrobových jam, sídlištních objektů, stavebních jam podél domů nebo v zásobních jámách. Objevují se také milodary v hrobech. Mezi typicky mužské patří kamenná broušená industrie či kančí kly. Ženské hroby pak neobsahují žádné specifické přídavky, vesměs se jedná o jednu až tři nádoby.

1.1. Kostrový hrob z Trmic, okr. Ústí nad Labem

      Naleziště se nachází na levém břehu Bíliny. "Pod 60 cm vrstvou navážky ornice se objevila ve světle okrové spraši oválná hrobová jáma se zužujícími se stěnami a zakulaceným dnem." (Lička 1967). Byla zde uložena kostra s orientací J-S ležící ve skrčené poloze na levém boku. Většina nalezených předmětů v hrobu tvoří keramické zlomky, ze kterých se nepodařilo sestavit žádnou nádobu. Z vlastní kostry se zanechaly pouze čtyři dlouhé kosti (femur /stehenní kost/ a tibia /holenní kost/) a část levé strany dolní čelisti se třemi zuby. Lebka byla bohužel při výkopových pracích zničena, ostatní kosti byly ve velmi špatném stavu a rozpadly se. "Podle určení E. Havlíčkové kostra patří mladému jedinci, jehož věk pravděpodobně nepřesahoval osmnáct let. Podle gracilnosti kostí by šlo zřejmě o ženu." (Lička 1967).

1.2. Pohřby lidu u Pohořelic (okr. Břeclav)

      Roku 1970 byla objevena  při výkopových pracích lidská lebka s rozbitou nádobku. Na této lokalitě bylo prozkoumáno celkem tří pohřbů mladých jedinců uložených ve skrčené poloze do objektu se střepy a mazanicí. .

      "Pohřeb I ležel v hloubce 45 cm. Špatně dochovaná dětská kostra byla uložena se silně skrčenýma nohama na pravém boku. Ruce byly těsně před tělem. Celková délka in situ 54 cm, orientace SSZ-JJV." (Unger 1974). U  lebky byla také nalezena nádobka a v okolí pohřbu pak byly nalezeny další střepy.

      "Pohřeb II ležel v hloubce 50 cm asi 60 cm západně od pohřbu I. Špatně dochovaná dětská kostra položena ve skrčené poloze na levém boku. Ruce byly skrčeny před obličejem. Celková délka in situ 70 cm, orientace SSV-JJZ. Asi 20 cm západně od lebky, ale nad její úrovní, byly nalezeny střepy, z nichž bylo možné slepit nádobu." (Unger 1974).

      "Pohřeb III byl objeven v hloubce 75 cm. Ležel mezi pohřbem I. a II. Špatně dochovaná dětská kostra byla položena ve skrčené poloze na levém boku. Ruce byly skrčeny před obličejem. Celková délka in situ 44 cm, orientace S-J. U krčních obratlů nalezeny čtyři válcovité schránky měkkýšů." (Unger 1974).  V okolí pohřbu pak byly také objeveny střepy, mazanice a zvířecí kosti.

2. Pohřební ritus kultury s vypíchanou keramikou

      Pohřební ritus této kultury se výrazně liší především v počtu hrobových nálezů. Vedle ojedinělých nálezů je zde doloženo šest samostatných pohřebišť. Další takovým výrazným rozdílem je doklad žárového ritu již od staršího stupně kultury s vypíchanou keramikou.

2.1. Praha –Bubeneč, Praha 6 – žárové pohřebiště

      Pohřebiště v Praze-Bubenči je prvním prozkoumaným neolitickým pohřebištěm v Čechách, ve své době bylo též nejstarším známým žárovým pohřebištěm v Evropě vůbec. (Horáková-Jansová 1934). Toto pohřebiště je důkazem, že na našem území vznikaly samostatné pohřební areály, které byly od sídliště odděleny a že žárový ritus byl již plně rozvinut. Dokládají to spálené kosti i jejich uložení do země (urna, rozptyl).

      "Hroby s keramikou vypíchanou se rozkládaly na ploše 21x18m = 378 m2. Celkem zde prozkoumáno 15 žárových hrobů, hrob XVI zachycen asi 25 m na V, hrob XVII rozpoznán až při zpracování hrobu 5 z pohřebiště s bylanskou keramikou (Fridrichová – Koutecký – Slabina 1996). Všechny hroby byly žárové, hrobové jámy nejsou popsány. Podle L. Horákové-Jansové byl hrob XII překryt kamenným závalem, podle L. Hájka (1939) jsou kamenné pláště až z doby bylanské." (Zápotocká 1998, 160).

      V hrobech této lokality byly nalezeny i milodary, díky ním se jedná o nejbohatěji vybavený neolitický hrob u nás (nejbohatší hrob XII obsahoval 14 nádob a 7 zlomků).           

      "Pohřební obřad probíhal asi takto: tělo zemřelého bylo spáleno na jiném, neznámém místě spolu s milodary, které měly zemřelého provázet na onen svět – s kamennými sekerkami, pazourkovými čepelkami a pískovcovými brousky, které přečkaly žár ohně a zachovaly se dodnes, zatímco jiné předměty shořely. Potom pozůstalí sebrali spálené kůstky (zřejmě ne všechny) a uložili je na pohřebišti do jámy hluboké asi 40-70 cm, jen výjimečně je vložili do nádoby, která tak sloužila jako popelnice." (Sklenář 1974, 66). Kolem takové hromádky popelka pak postavili nádoby, které obsahovali potravu a nápoj pro posilnění zemřelého.

2.2. Miskovice, okr. Kutná Hora – birituální pohřebiště

      V Miskovicích se nachází další velké pohřebiště – tentokrát birituální, které je datováno do mladšího stupně kultury s vypíchanou keramikou. Výzkum zde proběhl v letech 1977-1979.

      Pohřebiště zaujímalo oválnou plochu a bylo zde objeveno celkem 69 hrobů – v SZ části se jednalo především o žárové (47), v JV kostrové (18), zbylé 4 nejsou určeny. Hroby byly zakládány hustě vedle sebe a žádné z nich se neporušovaly. Je proto zřejmé, že museli být na povrchu nějakým viditelným způsobem označené. Díky počtu hrobů se tato lokalita řadí mezi největší pohřebiště na území kulturních skupin zdobených vpichy.

      Nespálená těla, tedy kostrové hroby, byla pohřbívána do hrobových jam, většinou oválného tvaru  a orientovaná především V-Z. "Zemřelí byli ukládáni nejspíše do dřevěných schránek – rakví, v jedné z nich byly zjištěny spálené kosti dospělé ženy a kostra malého dítěte, překrytá navíc celým kusem hovězí hrudi – horaxu." (Pavlů – Zápotocká 2007, 90). Kostry byly vesměs špatně zachované, uloženy byli ve skrčené poloze, častěji na levém boku.

      Žárové hroby byly ukládány do menších vyhloubených jam okrouhlého půdorysu a miskovitého tvaru. Pohřeb byl ukládán několika způsoby: 1/ prostá okrouhlá hromádka popela, 2/ hromádka popela překrytá mísou, 3/ popel rozptýlen po celé jamce, 4/ popel nasypán do urny, 5/ nádoba s pohřbem uložena do dřevěné schránky.

      "Pohřby či jejich zbytky se zachovaly ve 40 ze 69 hrobových objektů. Celkem 41 jedinců, z toho ve 30 objektech kosti spálené, v 9 nespálené, v hrobě 102 žárový pohřeb ženy a kostra dítěte." (Zápotocká 1998, 161).  Z těchto 40 zachovaných hrobů bylo antropologicky vyhodnocenou pouze 20 z nich. "J. Chochol určil 13 dospělých (2 muži, 9 žen, u 2 pohlaví nejisté) a 7 dětí." (Pavlů – Zápotocká 2007, 90).

      Co se týče milodarů, byli jak u kostrovém, tak v žárovém hrobě prakticky stejné. Nejčastěji se jednalo o keramiku, broušené a štípané nástroje. "V kostrovém hrobě 96 měl mrtvý na hrudi oválný kus eklogitu se zrnky jiskřivých červených granátů, ve dvou ženských hrobech byly na stejném místě umístěny hrudky přepálené smůly. Mohlo se jednat o ozdoby, amulety nebo v druhém případě i o kosmetický přípravek." (Pavlů – Zápotocká 2007, 90).

2.3. Ploštice nad Labem, okr. Hradec Králové

      Při výzkumu v Plošticích nad Labem bylo odkryto kromě četných sídlišť také 16 hrobů, datovaných do mladšího neolitu. Kostrové  pohřby jsou uloženy do samostatných poměrně hlubokých jam obdélníkovitého či oválného tvaru. Všechny kostry ležely ve skrčené poloze, buď na pravém (7x) nebo levém (3x) boku a s orientací buď na západ (5x), východ (2x) nebo jih (3x). Žárové hroby jsou pak uloženy ve dvou případech v nádobě, v ostatních případech na hromádce.

      Ze 16 kostrových pohřbů nebyly pouze ve dvou nalezeny žádné milodary. Nádoby byly přidány do 11 hrobů, maximálně po třech kusech, dále se objevovala štípaná industrie. V 6 hrobech byly zpozorovány stopy červeného barviva. Žárové hroby tak byly celkově chudší. Do takových hrobů byla kladena především keramika, 2x sekeromlat a 2x štípaná industrie.

      Udržují se zde i rituální pohřby v sídlištních objektech. "V obj. 221b byla dospělá osoba, podle přídavku muž, pohřben nejspíše v době stavby domu do otevřené jámy na hlínu i se svým pracovnám nástrojem – masivní sekerou. Nejspíše šlo o úmrtí při práci na stavbě. V druhé případě bylo uprostřed domu rituálně pohřbeno dítě s běžnými přídavky." (Zápotocká 1998, 162).

      V západní polovině byly objeveny dva zcela výjimečné dětské pohřby – jak díky pohřebnímu ritu, tak i neobvykle bohaté výbavy. Děti byly vybaveny různými ozdobami, které v té době museli mít obrovskou cenu. Chlapec byl navíc vybaven třemi miniaturními sekeromlaty výrazně symbolického charakteru, dlátkem či záponami z jeleních parohů. Porovnáme-li tyto hroby s ostatními, je rozdíl ve výbavě více než výrazný. "Neúplná kostra  chlapce s pietně uloženou lebkou, to, že obě děti byly pohřbeny současně, jak ukazují čepele odražené z téhož jádra, stejně jako shodné "milodary – obětní předměty" vhazované do obou hrobů patrně během obřadu i během zasypávání ukazují na důležitost a význam těchto "obětí"." (Zápotocká 1998, 162). 

      Pohřební zvyky a ritus se v českém neolitu výrazně mění s nástupem StK. Zatím co kultura s lineární keramikou znala pouze kostrový ritus, od počátku kultury s vypíchanou keramikou se objevuje i žárový ritus. Této otázce se především věnoval E. Hoffmann, podle kterého k této změně došlo nejspíše v Čechách zároveň se změnou LnK v Stk. Praktiky žárového pohřbívání na nejstarším pohřebišti v Praze-Bubenči jsou již natolik dokonalé, že je nutné předpokládat jejich předchozí znalost. Odkud však tato znalost přišla a proč se tak rychle vžila, zůstává záhadou.

Použitá literatura:

Svazek 3: Pavlů, L. – Zápotocká, M. 2007: Neolit. Archeologie pravěkých Čech.Praha.

Praehistorica IX 1982. Nástin evropského pravěku. Univerzita Karlova Praha.

Zápotocká, M. 1998: Bestattungsritus des böhmischen Neolithikums.

Sklenář, K. 1974: Památky pravěku na území ČSSR. Praha

Lička, M. 1967: Kostrový hrob kultury volutové z Trmic (o. Ústí n. L.), Archeologické rozhledy 19, 87-90.

Unger, J. 1974: Pohřby lidu s keramikou volutovou u Mikulova, okr. Břeclav, Archeologické rozhledy 26, 54-56, 107-108.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře