Le Goff, J.: Peníze a život

13. červen 2011 | 16.01 | | autor: mistr-bucket

JACQUES LE GOFF - PENÍZE A ŽIVOT

EKONOMIKA A ZBOŽNOST VE STŘEDOVĚKU


  • Reprezentují úvahu o fungování lidské společnosti jako takové, která vedena touhou po zisku si postupem doby přizpůsobuje a zjednodušuje své představy o spravedlivém a řádném způsobu své existence


  • Často se o lichvářích zmiňují: Jan z Vitry, Štěpán z Bourbonu, Tomáš Akvinský, Tomáš z Chobhamu, Caesar z Heisterbachu


  1. LICHVA A LICHVÁŘI: MEZI PENĚZI A PEKLEM

  • Lichvář, specialista na půjčování peněz na úrok, se stává nezbytným a mocným, ale zároveň nenáviděným a křehkým člověkem

  • Ve 13. Stol. začíná být lichva jedním z klíčových problémů

  • Rychlý rozvoj peněžního hospodářství ohrožuje staré křesťanské hodnoty

  • Lichvu odsuzují pravidla, zákony, předpisy i vyhlášky

  • Oficiální prameny se o lichvě nezmiňují, zabývají se jí církevní a světské zákony

  • Zpovědi bývaly dříve veřejné, později jako osobní rozhovor (proměna v průběhu 11.-13. Stol.)

  • 1215 – 4. laterální koncil = povinná zpověď křesťanů alespoň jednou ročně (na Velikonoce) – úkolem zpovědníka je spíše hříšníka očistit než potrestat

  • Počátky novodobé psychologie – první známky introspekce (zamyšlení hříšníka nad svými činy)

  • Hříšníci umírající ve smrtelném hříchu půjdou do pekla, ti s lehkými hříchy stráví nějaký čas v očistci a nejdéle při Posledním soudu přijdou do Ráje

  • Tento nový pohled na hříchy mění pohled na lichváře

  • Míra prohřešku lichváře je ponechán na zpovědníkovi, aby individuálně zvážil jeho rozměr

  • Exemplum: stručné vyprávění vydávané za skutečné a určené pro zpestření pomluvy, má přesvědčit posluchače a přivést je ke spáse. Je to schéma, osnova, kterou kazatel okrašluje

  • Vznikají nové řády, které proti hromadění bohatství staví duchovní hodnotu chudoby

  • Na kázání se specializují dva žebravé řády: františkáni a dominikáni, řád kazatelů

  • Kazatelská "hvězda" – Jakub z Vitry – kazatel nové doby

  • Lichva je hřích – veliký lichvářův souboj se odehrává mezi bohatstvím a rájem, penězi a peklem


  1. PENÍZE: LICHVA

  • Lichva = hydra, příšera se dvěma hlavami

  • Jakub z Vitry – De multiplici usura (O mnohotvárnosti lichvy); Tomáš z Chobhamu

  • K lichvě dochází, jestliže půjčující pobírá úrok za operace, za něž se úrok pobírat nesmí

  • Ne každé pobírání úroku je lichvou

  • Základem pro odsuzování lichvy je statut peněz ve středověkém církevním učení a způsobu myšlení

  • Karel Polnayi (teoretik ekonomie, 1886-1964) – koncept ekonomie krystalizoval v průběhu dějin

  • Když lidé ve středověku narazili na určitý fenomén, hledali jeho odraz v Bibli

  • O lichvě se zmiňuje pět zásadních biblických textů, čtyři z nich pocházení ze Starého zákona

  • Např.: 1. Jestliže půjčíš stříbro někomu z mého lidu, zchudlému, který je s tebou, nebudeš se k němu chovat jako lichvář, neuložíš mu úrok (EX,22,24)

  • Své peníze neposkytneš na úrok a nebudeš žádat přebytečný zisk

  • Ve středověku byla lichva povolena vůči cizincům (ve směru Žid – křesťan, ne opačně, neboť středověcí křesťané nepovažovali Židy za cizince)

  • Za cizince považovali nepřátele, provozovali za války lichvu vůči protivníkovi (1140 – Graciánův dekret = kde se smí válčit, tam se smí lichvařit)

  • Lichva je v křesťanské tradici dlouho zakazována

  • Karel Veliký, tvůrce duchovních i světských zákonů, zakazuje lichvu klerikům i laikům (789, Cáchy)

  • Lichva získává na důležitosti v souvislosti s rozšířením peněžní ekonomiky ve 12. Stol. (Církev se snaží potlačit rozpínání lichvy)

  • Lichva je proti přikázání – Nepokradeš

  • Scholastici zabývající se lichvou – svatý Bonaventura, svatý Tomáš Akvinský

  • Lichvou a nadbytkem nazýváme vše, při čemž bylo obdrženo víc, než bylo dáno (Svatý Jeroným)

  • Lichva není považována jen za zločin, ale i za hřích

  • Dva soudně postižitelné druhy chtivosti: lichva a simonie (obchod s duchovními statky)

  • 13. Stol. = období spravedlnosti (rozvoj soudnictví)

  • Lichva je hříchem proti spravedlivé ceně, a tudíž hříchem proti přírodě

  • "peníze neplodí peníze" (T. Akvinský)

  • Později se usneslo, že peníze neustále "pracují"

  • Papež Lev I. Veliký – "Lichvářský úrok z peněz znamená smrt duše"


  1. ZLODĚJ ČASU

  • Od 12. Stol. je lichvář v románském sochařství zobrazován jako zločinec na pranýři

  • "Lichvář je ten známý muž s měšcem"

  • Štěpán z Bourbonu - nazývá lichváře "lichvář obtloustlý" (guis usurarius)

  • Lichváři byli spojování s démony, po smrti byli vyobrazováni, jak vylučují dukáty (Goslar), protože imaginární psychoanalytická představa spojuje neoprávněné výdělky středověkého lichváře s orální či anální sexualitou

  • O lichvářích se dočteme i v Dantově Pekle (zobrazuje takzvané "lichvářské dynastie")

  • V dějinách došlo k úzkému propojení lichváře se Židem – až do 12. Stol. se na úrok nepůjčovaly vysoké sumy a půjčky probíhaly z velké částky formou naturálií – tyto směny prováděli většinou Židé

  • Židům byly zakazovány výrobní aktivity, a nechávala se jim "podřadná" práce lékařů (péčí o tělo a medicínou křesťané po dlouhou dobu opovrhovali)

  • Tímto židé rozmnožovali peníze, což bylo křesťanům upíráno; křesťané však na židy své zákazy nevztahovali

  • Ekonomická prosperita způsobila nevídaný nárůst oběhu peněz a jejich půjčování

  • Některé formy úvěru byly akceptovány, ale půjčky na úrok se stále vztahovaly staré zákazy

  • V této době se postavení Židů v křesťanské společnosti zhoršovalo

  • Především na konci 12. Stol. a ve 13. Stol. se projevují znaky (antijudaismu) dnes antisemitismu, Židé byli obviňováni z rituálních vražd a ze znesvěcování hostií (vrahové Boha a historického Ježíše)

  • 1215 - 4. lateránský koncil: "jelikož nechceme, aby Židé zacházeli nadále s křesťany nelidsky, rozhodli jsme, že budou-li, a to pod jakoukoli záminkou, požadovat po křesťanech přehnaně vysoké úroky, zakážeme jim veškerý obchod s křesťany až do doby, kdy dojde k nápravě"

  • Ekonomický růst ve 12. Stol. vedl ke zvýšení počtu lichvářů i mezi křesťany

  • Církev odsuzovala křesťanské lichváře více než Židy (protože Židé nepůjčovali "svým bratřím na úkor")

  • V dobách Františka z Asisi se chudoba mohla stát terčem posměchu a lichva mohla dopomoci vzestupu na společenském žebříčku (který brzdil jen strach z pekla)

  • Křesťan, který se věnuje lichvě, hřeší: lichva je krádež, lichvář je tedy zloděj (získává cizí statek navzdory vůli jeho vlastníka, v tomto případě Boha)

  • Lichvář je zvláštní druh zloděje – okrádá Boha (Co by prodával jiného než čas, jež uplyne mezi dobou výpůjčky a splátky úrokem? Ale čas patří pouze Bohu. Lichváři si tedy tím, že kradou čas, přivlastňují boží majetek) = obchodují s časem, který jim nepatří

  • Ze zlodějů vlastnictví se stávají zloději času (vlastnictví patří lidem, čas Bohu, takže se postavení lichvářů zhoršuje)

  • Lichvář prodává vlastně den a noc (svět a mír), čas světla/čas odpočinku; velmi důležité položky – z důvodu, že prodávají světlo a odpočinek by nebylo spravedlivé, aby dosáhli věčného světla a odpočinku

  • V období 12.-13. Stol. se mění hodnoty a společensko-kulturní praktiky, lidé si přivlastňují některé boží výsady a oblast božího monopolu se zužuje (Bůh musí lidem ustoupit a přiznat jim určité "svobody" a "privilegia")

  • Vzniká také skupina "noví" intelektuálové – obchodníci se slovy (vybírají poplatek zvaný collecta) – prodávají vědění, které stejně jako čas patří Bohu

  • Z dlouhodobé perspektivy současný historik chápe lichváře jako předchůdce kapitalismu, na Západě se stává nositelem pokroku

  • Tomáš z Chobhamu: "Lichvář chce vydělat bez práce i ve spánku, což se příčí božímu záměru"

  • Od 13. Stol. považují myslitelé práci za základ pro získání bohatství a spásy (Ať každý jí chléb, na který si vydělal svou usilovnou prací, a kupci a zahaleči ať jsou zatraceni)

  • Lichvář může dojít ke spáse jedině, pokud vrátí vše, co získal

  • Přátelství s lichvářem je nebezpečný závazek

  • O tom, jak skutečně probíhalo vracení lichvářských úroků, je jen málo informací, historikové se většinou domnívají, že se jednalo jen o výhružku, k jejímuž naplnění docházelo jen zřídka (navrácení majetku je velmi bolestné zejména pro chamtivého lichváře


  1. LICHVÁŘ A SMRT

  • Povolání související například s krví, penězi nebo špínou byla v raném středověku považováno za podřadná (vyčleňovaná), snadno se od nich dalo sklouznout k hříchu (např. řezníci, lékaři, alchymisté, barvíři, cukráři, hospodští, malíři, žoldáci, rytíři, prostitutky, kupci, lichváři...)

  • Další kritérium křesťanské a středověké bylo odvozeno ze sedmi smrtelných hříchů (např. švadleny, které byly velmi špatně placeny, ale byly odsuzovány kvůli smilstvu, protože často šili pro prostitutky)

  • Lichváři byli obviňováni hned z několika důvodů: nejvíce pohoršení budilo, jak zacházejí s penězi, chamtivost a lenost. Obžaloba za krádež, hřích proti spravedlnosti a přírodě. Jeho případ je bezvýchodný

  • 13. Stol. = ve znamení scholastické filosofie

  • Na omluvu lichváře bývá používán jediný argument – veřejná prospěšnost (která pracuje pro kupce a řemeslníky, ale na lichváře bývá aplikovaná jen zřídka)

  • Nejhorší je situace, kdy se dlužníkem stává vladař (stát)

  • T. Akvinský: "Lidské zákony obcházejí a netrestají některé hříchy z důvodu postavení těch, kdo se jich dopouštějí a jimž by uniklo mnoho požitků v případě, že by tyto hříchy byly přísně zakázány a trestány. Proto je lidský zákon tak shovívavý k některým formám lichvy, a to ne proto, že by je považoval za spravedlivé, ale aby neznemožnil "prospěch", jenž z nich má mnoho lidí."

  • Vladaři se stávají komplici lichvy a samotných lichvářů (církev podporuje vladaře, kteří získávají peníze od Židů-lichvářů)

  • Ve 13. Století je lichvářství spolu s prostitutkami a kejklíři odsouzeno "samo o sobě" a "svou podstatou"

  • Těmto třem jsou odepřeny dvě výsady: právo na pohřeb do křesťanské půdy a právo dávat almužnu

  • Lichvář je nejhorší, hřeší proti Bohu i přírodě všemi možnými způsoby

  • Lichváři byli vyhledávaní a zároveň zavrhovaní

  • Lichvář je nucen své bohatství skrývat, panuje v ústraní a tichosti

  • Jakub z Vitry: exemplum: lichvář se po smrti vrací jako revenant (ďábelský přízrak), aby se pomstil mnichům, protože nezabránili jeho cestě do pekla

  • Středověk byl fascinován zvířaty a neustále se snažil hledat jejich podobnost v člověku

  • Mezi touto symbolickou faunou lze nalézt mnoho odkazů na lichváře (dobytče, které pracuje do úmoru a nikdy se nezastaví; lev uchvatitel; pavouk; příběh o lišce a opici, kde opice chce po lišce půjčit kousek jejího dlouhého ocasu na zakrytí nahoty, a liška odmítne; o vlkovi)

  • Podobnost lichváře a obchodníka: ne každý obchodník je lichvář, ale mnozí jsou

  • Žádné jiné jméno není ohavnější a potupnější než jméno lichváře, proto se na veřejnosti ke své profesi nepřiznávají a nechtějí, aby byli nazýváni lichváři, ale poskytovateli půjček nebo obchodníky

  • Lichvář – nejvíce nenáviděná skupina obchodníků

  • Jakub z Vitry: "Bůh posvětil tři stavy, sedláky a další pracující, aby ostatním zajišťovali potravu, rytíře, aby je bránili, kleriky, aby jim vládli, ale ďábel si vytvořil stav čtvrtý, lichváře."

  • Toto je důkaz integrace změn v obchodování do mentálních vzorců a též nedůvěry intelektuálů vůči ekonomické sféře

  • Jakub z Vitry: "Mnoho lichvářů před smrtí ztrácí schopnost mluvit a nemohou se vyzpovídat" – umírají ve hříchu; nebo je schvátí náhlá smrt a tím pádem také umírají ve hříchu, protože v něm žijí neustále (v knize se uvádí několik případů těchto úmrtí); dalším způsobem je připravení lichváře o rozum (šílenství znemožní pokání)

  • Štěpán z Bourbonu také v knize popisuje různé příběhy děsivých smrtí lichvářů

  • Většinou jde o to, že se lichvářům zjeví, jak to vypadá v pekle, a oni navzdory tomu nejsou schopni zpovědi či pokání, proto zemřou ve hříchu a do pekla se odeberou

  • Herlechinova družina = eskadra smrti složená z přízračných rytířů, která za některých nocí brázdí nebesa a narušuje noční klid


  1. PENÍZE A ŽIVOT: OČISTEC

  • Církev i světské autority lichváře vyzívali: "Peníze nebo život", lichváři chtěli peníze i život

  • Ve 13. Století byl nevěřící člověk spíše učeneckou hypotézou, než skutečnou postavou (nevěřící lichváře si možná vymyslela církev jako propagandu, lichváři spíše než že by byli nevěřící, počítali s tím, že Bůh je milosrdnější než církev)

  • Ve 13. Stol. hodnoty sestupují na zem

  • Dobové křesťanství bylo celkem tolerantní, striktní dodržování pravidel vyžadovali jen po knězích a mniších

  • Svět laiků byl světem nespoutaného násilí

  • Církev se snažila pomocí králů a císařů zavádět aspoň vnější pořádek

  • Pro laiky byl Bůh daleko, blíže jim byl hladomor, války, nemoci

  • Boha na zemi zastupovali světci a církev, proto laici jim odevzdávali dary, které byly určeny Bohu (desetina úrody = desátek)

  • Mění se pohled na náboženství, přírodní božstva nahrazuje jiný, křesťanský Bůh

  • Kolem roku 1000 nastaly změny s nástupem feudalismu

  • Církev postavila myšlenkový základ pro novou společnost – snaha o skutečné pokřesťanštění společnosti

  • Činila tak metodou "cukru a biče", kde bičem byl Satan, Bůh do ráje přijímal jen světce (menšinu neposkvrněných)

  • Byl pociťován určitý hospodářský růst

  • Lidstvo se mohlo zachránit zde na Zemi tím, že spolupracovalo na díle stvoření

  • "cukrem" vládní doktríny byl očistec (stvořen v rámci gregoriánské reformy – za účelem velkých společenských změn)

  • Tuto fázi změny lichváři prožívali obzvlášť tíživě – židovští lichváři, ačkoli nehřešili proti židovství ani křesťanství, byli obětí latentního antijudaismu a sílícího antisemitismu

  • Křesťanští lichváři si zvolili ze stále sílících pozemských hodnot peníze (nejodpornější hodnotu, která ale byla stále víc vyhledávaná)

  • V knize se autor snaží nastínit, jak ideologická překážka může zamezit a zbrzdit nástup nového ekonomického systému

  • Cesty, které vedly k přijetí lichváře: uskromnění v praktickém životě a vznik nových hodnot v oblasti ekonomických aktivit

  • V písemnostech je lichva jednoznačně odsuzována, církev je proti lichvářům ale ne proti úroku

  • S rozvojem země klesají poplatky za půjčení peněz (1244 v Rakousku byl stanoven úrok 74%)

  • Ve 13. Stol. se úrokové sazby pohybují od 5,5% do 50%, i když ve většině případů to bylo 12 až 33,5% (R. H. Helmholz)

  • Jsou tedy odsuzováni jen ti lichváři, kteří "přehánějí"

  • Vyvíjejí se nové praktiky a hodnoty v oblasti, kterou bychom dnes nazvali ekonomickou, čímž se snižuje podíl lichvy.

  • Scholastická tradice definuje šest polehčujících okolností: nečekaně vzniklá škoda, kterou zapříčinilo zpoždění platby; zamezení v získání vyššího legitimního zisku, který by lichvář mohl získat, kdyby své peníze půjčil výhodněji; případ, kdy je lichva považována za plat – odměnu za práci (Lichvář tedy může pracovat, i když netradičně); nebezpečí ztráty vypůjčeného kapitálu, který nemusí být splacen buď z důvodu nesolventnosti, nebo ze zlé vůle dlužníka

  • Rostoucí počet lichvářů má tak příležitost vymanit se peklu – buď skromností, nebo přesměrováním aktivit do oblastí, kde je půjčování na úrok povoleno

  • Jestliže se lichvář chce vyhnout zatracení (peklu nebo očistci), musí vrátit neprávem získané peníze a svou chybu přiznat ve zpovědi. Jinak bude přinucen je vrátit pekelnými tresty.

  • Ve všech záležitostech, kde se hraje o osud lichváře na věčnosti, hraje ústřední roli jeho žena (má se ho pokusit přesvědčit, aby toho nechal a vše vrátil)


  1. "I SRDCE RONÍ SLZY"

  • Příběhy žen, které svou manželskou oddaností vykoupily svého manžela – lichváře

  • Často se stává, že manželčino úsilí je marné

  • V koncepci hříchu a pokání byl ve 12. a 13. Stol. kladen stále větší důraz na lítost (lítost bez pokání vedla do očistce a očistec byl je náročnou zkouškou)

  • Lichvář, přestože svých hříchů lituje, nezíská Boží smilování, dokud si ponechá lichvu, kterou by mohl vrátit

  • Lítost není v slzách, ale v pohnutkách srdce, jejichž odrazem jsou slzy v očích. Ale i srdce má své slzy. Každý člověk, ať je spravedlivý nebo hříšník, který zemřel a projevil alespoň náznak lítosti, spatří Boha.

  • Očistec je jedním z vstřícných kroků, kterým se ve 13. století křesťanství obrací k lichváři. Je to jediný krok, který mu dává jistotu ráje bez dalších omezení.

  • Naděje, že díky očistci unikne peklu, lichvářovi umožnila, aby posunul ekonomii i společnost 13. Století směrem ke kapitalismu



Tímto děkujeme Erice Mondlové, že nám poskytla svoje výpisky.


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Le Goff, J.: Peníze a život :) 23. 03. 2013 - 22:47