Německá říše / Východofrancká říše

6. prosinec 2010 | 14.24 | | autor: lucie
› 

NĚMECKÁ ŘÍŠE DO POLOVINY 11. STOLETÍ (843-1056)

Východofrancká říše na prahu samotného života

- část bývalého impéria, která verdunskou smlouvou připadla Ludvíkovi Němcovi, jako tzv. Východofrancká říše / etnicky

- vznikala zde tzv. kmenová vévodství - zůstávala až do konce 11. století hlavními organizačními jednotkami

- Karlovská dynastie tu vládla až do poč. 10.století / ve Východofrancké říši se nejdéle udržela tradice císařského titulu - císařem byl Karel Holý (877)

- dědicem císařského titulu byl naposled Arnulf Korutanský, který získal císařskou korunu r. 896

- problémy - Normanské nájezdy, Maďarské nájezdy, nebezpečí od Slovanů / Velkomoravský stát byl vážným soupeřem řííše , stejně jako Čechy

- přestože česká knížata přijala r. 845 v Řezně křest, své samostatnosti se nevzdala a nezlomily je ani válečné výpravy

- k rozdělení říše došlo již v 9.století - vzpoura Karlmana, syna Ludvíka Němce, donutila k tomu Ludvíka r.865 / Karlman tehdy dostal Bavrosko a JV marky, Ludvík III. Franky, Durynsko a Sasko, Karel III. Tlusý Alamansko a Rhetii / toto rozdělení se opakovalo r. 876

- Karlovská dynastie vymřela Ludvíkem zv. Dítě r. 911 / skutečnou moc v říši tak měli velcí vévodové

- čtyři přední vévodství - Sasko, Franky, Švábsko a Bavorsko

- volba Ludvíkova nástupce - vévodové dali korunu jednomu ze svého středu - franckému vévodovy Konrádovi (911-918) - nebyl s to čelit maďarským nájezdům

- po Konrádově smrti zvolili toho nejmocnějšího ze svého středu - saského vévodu Jindřicha I. zv. Ptáčník - podařilo se mu zvítězit nad Maďary a uzavřel s nimi příměří  a připojil ke svým državám Lotrinsko (925)

- politické rozbití Polabských SLovanů bylo dobrým předpokladem výbojů - výpravy zajistili Jindřichovi moc nad částí Slovanů

- na sklounku své vlády Jindřich definitivně zabránil dalším maďarským útokům na Sasko - vítězstvím nad Maďary u Riade r. 933


Otonské říše - vznik císařství a jeho program. Slovanská expanze a italská politika

- v počátcích hrálo vedoucí úlohu Bavorsko - nejvyspělejší část říše / od doby Jindřicha Ptáčníka se do popředí dostává Sasko (je pravým opakem Bavorska, patří mezi nejprimitivnější země)

- po Jindřichově smrti nastpuje na trůn jeho syn Ota I. (zv. též Veliký, 936-973), kterého jednozančně volí velmoži

- to později vyvolalo rozepře - Německo se ocitá na pokraji domácí války / Ota však rozporám dokázal čelit - postupně upevnoval svoji pozici již jako král říše

- vojenské úspěchy, obraná politika uvnitř říše a zásahy do italských záležitostí, too byly stupně, po nichž kráčel Ota na cestě k moci

- za  Oty dochází k velkému vzestupu říše / snažil se především si zajistit velou oporu uvnitř říše / později se obrací na církevní hodnostáře a kláštery - dával jim rozsáhlé královské léno a měl přitom jistotu, že se tato léna nestanou dědičnými

- zvláště obdarovával biskupství a kláštery v Porýní = obchodní tepna spojující Kolín, Worms a Mohuč = vznikla tak rozvětvená organizace tzv. říšsé církve, která zajišťovala oporu nejen Otovi, ale i pozdějším německým panovníkům

- od té doby se Otovy zájmy soustředují na italksé záležitosti

- r. 961 se papež Jan XII obrací na Otu s prosbou o pomoc proti italksému Berengarovi, využil Ota příležitosti a zorganizoval do Říma výpravu (tzv. druhá římská jízda) - Otova výprava zbavila Berengara italské koruny - italským králem se stál sám Ota / v r. 962 byl slavnostně korunován v Římě na císaře

- vnik nového císařství  "Svatá říše římská národa německého" je ovšem mnohem pozdější - první část názvu se objevuje ve 12. století (druhá až v 15.století)

- vznik císařství vůbec neznamenal vytvoření jednotného státu / císařská politika se neustále střetávala sp politikou jednotlivých knížat

- pro získání vlivu nad Itálií mělo velký význam papežství / Otovi I. se podařilo plně si papežství podřídit / očekával-li Jan XII. , že vítězství Oti I. bude i jeho výtězství, byl trpce zklamán - Jana XII. zabvil pontifikátu (=hodnost papeže, delká jeho funkce) a vydal ustanovení, která říkala, že i v budoucnu může být papežem pouze ten, který se zaváže císaři slibem věrnosti

- císař potvrdil právo papežů na jejich stát, ale papežství se stále ocitalo v rukou německých císařů / až do doby Řehoře VII, tj. 2. pol. 11. století, kdy dochází ke konfliktu mezi světskou a církevní mocí (ke sporu o investituru = císařovo právo dosazovat církevní hodnostáře)

- v druhé polovině své vlády se OtaI. snaží o podmanění celé Itálie / uzavření manželství mezi jeho synem Otou II.a byzantskou princeznou Theofano (Byzanc stále měla državy v jižní Itálii) - velká nelibost u Sasů

- nástupce Oty I. - jeho syn Ota II. (973-983) korunovaný na krále a císaře / na odpor se mu postavili jihoněmečtí vévodové

- neočekávaná smrt Oty II. (983) znovu rozvířila poměry v říši - jeho tříletý syn Ota III. nástupce(vládl pak 995-1002)

- r. 983 na východě propuklo silné povstání Polabských Slovanů, namířené proti východním markám a biskupům / vdova po Otovi II. Theofano byla donucela k řadě ústupků vůči nejmohutnějšímu z říšských knížat Jindřichovi Bavorskému / vysvobozen Otovu smrtí ze zajetí usiloval indřich o trůn - byl dokonce r. 984 zvolen králem, nedokázal se však v této funkci udržet

- boje  s Polabskými Slovany trrvali několik let / téměř každý rok proti nim byly vyslány výpravy, dokud se jejich povstání nepodařilo zlomit

"Renovatio imperii" za Oty III.

- r. 996 byl Ota III. slavnostně korunován v Římě na císaře papežem Řehořem V.

- něktří historikové jej nazývali jako "snílka na trůně" - pokusil se naplnit ideu císařství a na tomto pokusu také ztroskotal

- od počátku jeho vlády byl Řím v centru jeho zájmu / r. 998 se znovu vypravil do Říma, kde byl zvolen jeho nepřátelský papaže / po dobytí Říma a znovudosazení Řehoře V. Ota neopustil Itálii ( to ukazuje na to, že zcela vážně pomášlel na to, učinit z Říma opět skutečné centrum říše a vládnout odtud) / na jeho pečetích se objevuje heslo "renovatio imperii Romanorum" (= obnovení římského císařství)

- posléze umírá Řehoř V. a Ota na jeho místo dosazuje svého přítele Gerberta, který přijal jméno Silvestr II. / spolu chtěli vytvořit nové, skutečné křesťanské císařství, v němž by se císař a papež podílelli stejným dílem na vládě nad světem

- ve stejném duchu se Ota snaží vyřešit východní problémy říše - nad hrobem svého přítele Vojtěcha unzal Boleslava Crabého za suverénního vládce / zároveň dal souhlas ke vzniku arcibiskupství se sídlemm ve Hnězdě

- p ojeho návratu do Itálie vypukloproti "němcům" povstání - Ota ho však nestačil potlačit, jelikož r. 1002 Ota III. umírá

Německá říše pod vládou sálské dynastie. Expanze na východ

- předčasná smrt Oty III. znamenala konec plánů s "renovatio imperii"

- Itálie se po jeho smti vymanila ze svazků  s říší a nástupci otónské dynastie nemají zatím dost sil, aby se o ni zase pokusili

- v popředí zájmu jsou výboje na východ

- Otův nástupce - Jindřich II. Bavorský (1002-1024)

- císařství vede dlouhé a vcelku neúspěšné boje s polským státem Boleslava Chrabrého ( budyšínský mír (1018) ponechává sporná území (Milsko, LužiceI) v polských rukou

- počátkem 11. století se expanze na východ zesiluje / je však namířená do střední Evropy, kde na konci 10. - poč. 11. století sílí a upevňují se mladé státy (císařství se snaží s nimi nemít špatné vztahy)

- Jindřichův nástupce Konrád II. (1024-1039) pochází ze salksého rodu Franků - několik desetiletí pak vládne nová dynastie - sálská

- Konrád se pokusil zbavit se závisloti na církvi a organizoval nově vlastní královský pozemkový majetek, především pomocí nesvobodných rolníků

Císařství na vrcholu moci za Jindřicha III.

- jednám z Konrádových velkých úspěchů - podařilo se mu za svého života prosadit korunovaci svého syna na krále (1028) - po Konrádově smrti nastupuje Jindřich III.(1039-1056) na otcův trůn / na začátku své vlády bojuje s Čechy - první výpravy neúspěšné - ale r. 1041, kdy ppronikl až k Praze, byl Břetislav nucen podrobit se  a podporovat Jindřicha při jeho vměšování do uherských nástupnických bojů

- Jindřich III. se cítil nejen pánem církve, ale také jejím skutečným vládcem - považoval proto papeže jen za své úředník

- říše tak za Jindřicha dosáhla vrchilu svého rozmachu, který však v sobě již nesl zárodky velké krize, která se měla projevit brty po jeho smrti

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.67 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře