Francká říše

5. prosinec 2010 | 16.18 | | autor: lucie
› 

FRANCKÁ ŘÍŠE

(482-843)

Vznik Francké říše

- Chlodvík (482-511), král z rodu Merovejců / podařilo se mu rozšířit své malé panství nejdříve směrem na jih, v bitvě u Soissons r. 482 porazil římského krále (vojevůdce)

- Chlodvík se zmocnil rozsáhlých pozemkových majetků římského vojevůdce / většinu si ponechal jako svůj soukromý královský majetek / hranice se posunuly značně na jih

- hlavním městem se stalo město Soissons

- značný význam měla také christianizace Franků - r. 497-498 přijal Chlodvík a jeho družina křest z rukou biskupa a stal se tak katolíkem /nikoliv araiánem, jako byli jiní Germáni

- výstavba Frnacké říše probíhá v neustálých bojích / r. 486 porazil Chlodvík Alamany a jejich území připojil ke svému / r. 500 zvítězil nad Burgundskem, s jejich pomocí pak porazil Vizigóty (u Poitiers r. 507) a získal tak jejich území v Akvitánii / toto vítězství mu prakticky zajistilo celou Galii, znamenalo také vátězství katolismu nadariánstvím

- po Chlodvíkově smrti r. 511 vládli společně jeho čtyři synové - tehdy byla dobyta říše Durinků a bylo dokončeno dobytí Burgundska = na přelomu 5. a 6. století vytvořili Frankové mohutnou říši / velkým problémem bylo její ovládnutí

651px-Verovering_van_Gallie

sdeluje.cz/img/6411.jpg">

Růst Chlodvíkovi říše (481-511)

Společnost v merovejské říši

- Francká říše zahrnovala několik velkých území, jejich civilizační úroveň však byla značně rozdílná ( v každé zemí bylo hospodářství na jiné úrovni, jiná byla i kultura)

- tzv. Barbarské zákoníky ( jsou v nich zaznamenána práva, kterými se řídily jednotlivé kmeny) - většinou je dal sepsat panovník / nejstarší z nich je zákoník sálských Franků (Lex salica) - sepsaná asi  v l. 508-511, ostatní zákoníky vznikaly později

- merovejská správa říše - země rozdělena na hrabství - v čele hrabata, spojující ve svých rukou civilní a  vojenskou moc / jako odměnu dostávali od panovníka pozemkový majetek

Rozklad merovejské říše v 6.-7.století. Nástup Karlovců

- doba, která uplynula od dobytá Galie Franky, byla ppříliš krátká, aby mohlo dojít k vnitřní konsolidaci merovejské říše

- říše byla neustále dělena mezi čtyři dynastie / území státu se postupně rozdělovalo na vzájemně soupeřící části

- Regnum Francorum bylo ve skutečnosti ne jedním, ale třemi královstvími - Austrasie (hl. město Remeš), Neustrie (Paříž) a Burgundsko (Orleáns)

regnum

- královská moc byla příliš slabá

- slabost merovejských králů umožňovala rychlý vzestup královských úředníků, původně pečující o dvůr a jeho zásobování = majordomům (správcům vora) / brzy se stali nejvyššími úředníky v jednotlivých částech říše / později také začali vládnout úplně samostatně

- pouze dvě králům se podařilo sjednotit opět stát - Chlothar II. a jeho syn Dagobert / ovšem za cenu značných ústupků ve prospěch šlechty (= dokauzuje to tzv. Chlotharův edikt z r. 614, kde se král zavazoval, že hrabětem v dané zemi bude jen představitel místní šlechty, že zruší daně, aj.)

- ani tehdy ale význam majordoma nepoklesl

- ve 2.polovině 7.století majordom Austrasie Pipin II. spojil ve svých rukou majordomát tří částí říše (687) / Neustrie, hlavní opora merovejských králů, se stavěla na odpor - byla však vojensky poražena / Pipin na trůně ponechal loutkového krále, avšak vládl úplně sám

- Pipinův nástupce Karel Martel (Kladivo, 714-741) - připojil k říši Akvitánii / ta poskytla vojenskou pomoc v bojích s Araby útočícími ze Španělska / arabskou expanzi do Galie zastavil vítězstvím v bitvě mezi Tours a Poitiers r. 732 (bitva mezi Franky vedenými Karlem Martelem proti Arabské armádě)

- Karlova pozice byla velice silná - mohl si dovolit rozdělil říši mezi své syny = Pipin III. Krátký (751-768) uchopil celou moc ve státě, svrhl posledního Merovejce a sám se stal králem / Francká říše se tak dostává pod vládu nové dynastie - Karlovců

711px-Frankenreich_768-811

Rozsah říše 768-811


Francká říše v počátcích vlády Karlovců

- boje s Araby odhalili největší slabinu franckého vojska - jezdectví - panovník tam musel svým bojovníkům dát půdu v léna a zavázat je za to k jízdní službě v armádě / všechny volné rezervy půdy byly ale již vyčerpané - vše od merovejských panovník dostala církev / Karel Martel proto donutil kláštery a biskupství, aby propůjčily značnou část své půdy v léna královským bojovníkům = počátek vývoje lenního zřízení a práva


Papežství a upevnění nové dynastie. Vznik papežského státu

- dynastický převrat proběhl díky papežskému zásahu

- r. 751 dal Pipin posledního merovejského krále zavřít do kláštera a sáms e dal zvolit králem / byl však králem zvoleným, né dědičným jako Merovejci

- papež Štěpán II. se na Pipina obrátil s žádostí o urovnání poměrů v Itálii / jeho cesta do francké říše souvisela s jednáním o podmínkách francké pomoci - papež chtěl dosáhnout toho, aby francká výprava zasáhla pro Langobardům (pro Pipina to nebylo lákavé, jelikož s nimi přátelil) = odměnou mu za to ovšem měla být dědičná koruna francké říše v jeho rodě - za to se Pipin zavázal, že bude ochráncem papežství proti Langobardům, že svolá výpravu a potáhne do Itálie

- smlouva tzv. Pipinova donace dávala paežovi skoro celou Itálii

- r. 754 se konala výprava proti Langobardům, druhá pak r. 756 - Pipin slib dodržel, předal stát Štěpánovi = tím vznikl v Itálii nezávislý církeví stát (trval až do r. 1870 a ve 20. století byl obnoven v dnešní podobě.) = tak byly položeny základy pro světskou moc papežů, která ovlivňovala politický běh dějiny Evropy po celý středověk

- církevní pomazání se pak stalo nutným atributem krále


Francká říše pod vlivem Karla Velikého. Politický vývoj

- r. 768 rozdělil Pipin před svou smrtí stát mezi své dva syny - záhy však zůstal jen jeden z nich,  Karel (zv. pak Veliký, 768-814) - Pipinovo působení bylo vcelku úspěšné, avšak rozepře mezi jeho syny dali vzniknout povstání v Akvitánii a Sasku / vzápětí propukl spor mezi Karlem a Langobardy

- papež Hadrián I. se obrátil na Karla s žádostí o pomoc - opakovala se situace jeho otce / výsledky francké výpravy r. 773 do Itálie byly však tentokrát jiné - Karel sice po vítězných bojích potvrdil papežovi panství, zároveň si dělal sám nároky na italké území

- Karel přijal titul Langobardského krále

- druhá vojenská výprava r. 781 přesně určila území papežského státu a vytvořila italské království jako samostatný celek říše

- r. 781 byl na italského krále pomazán Karlův syn Pipin / Karel si tedy zachoval svrchnost nad papežem i Itálií / tehdy také vzniklo království akvitánské, králem se stal Karlův nejmladší syn Ludvík

- r. 772 tažení proti Sasům žijící v dolním Německu / válka se sasy skončila r. 804, kdy Frankové ovládli celé její území

- r. 788 rozbil Karel bavorské vévodství a připojil ke své říši

- výprava proti Avarům - rozbila jejich stát v Panonii = avarská hrozba pro Evropu přestala prakticky existovat = velký význam prot vývoj Slovanů (sídlícch v Podunajské nížině, na území česko-moravském a alpském) / Pohraniční marky (marka = vojensky organizované pohraniční území pod správou zvláštních hrabat zvaných markrabí), které tu Karel založil byly zárověň střediska zaměřená na christianizaci Slovanů

- Karel využil spory  mezi Araby na Pyrenejském poloostrově (spor mezi příznivci Abássovců a Umájjovců) / r. 778 táhl přes Pyreneje - obrátili se proti němu arabští muslimové i místní křesťané - Karel se ztátou táhl zpět

- tepre r. 795 dobyli Frankové část území za Pyrenejemi, kde Karel založil španělskou marku se sídlem v Barceloně

- kncem 8. a poč. 9.století vzniká tedy v západní Evropě obrovská říše - její hranice sahaly na východě až  po Labe a střední Dunaj, na jihu k Apeninám a k řece Ebru na západě, přirozenou hranicí byl Atlantik a Severní moře / byla to říše mnoha národů

charlemagne_empire2

Francká říše za Karla Velikého (modrá - původní území, červená - úzení zisky Karla, zelená - pohraniční marky)


Obnovení císařství na Západě

- 25. 12. 800 byl Karel v římské katedrále korunován na císaře / na  západě bylo tedy obnoveno císařství

- r. 795 je zvolen papežem Lev III. - to se nelíbilo šlechtě, a tak papež hledal oporu v Karlovi / Karel od jel do Říma a ujal se urovnávní záležitosti / Krátce potom vložil papež znenadání na Karlovu hlavu korunu a římský lid ho podle starého zvyku třikrát pozdravil jako císaře / dodnes tento fatk není jasný, zdá se, že koruna byla pro Karla zaskočením

- papžetsví se přihlásilo o svá práva - " ten, kod ustanovuje císaře, nemůže být jeho podřízeným" - to je heslo, kterým pak reformní papežství zahájilo svůj boj s císařstvím o  nadvládu nad světem

- císařská korunovace zkompikovala vztahy mezi franckou říší a byzancí, která tak viděla v Karlovi nebezpečného soupeře / když selhaly pokusy o smír, dochází k válce- karlův syn ipin útočí na střediska kontrolované Byzancí / výsledek bojů - Byzanc uznala r. 812 Karlovu císařskou hodnost a Karel obdržel titul basilea, rezervovaný dosud pro východní císaře

- od té doby měl křesťanský svět dvě nezávislá císařství - východní a západní a dva císaře / smlouvy, která tento čin měla potvrdit, se Karel již nedožil - umírá r. 814 v Cáchách


Karolínksá renesance

- cesty evropské vzdělanosti po pádu antické kultury byly velmi spletité - ve svtětě, ovládaním barbary, pro ni sotva bylo místo

- staré školy ve městech zanikly a příslušníci církve už sotva uměli číst a psát

- na sever od Alp bylo možné knihy najít jen v klášterech / i literární jazyk - latina - se vzdálil / jen na jediném místě se udržela klasická latina - Irsko, jehož kláštery byly skutečnými centry vzdělanosti

- Karel - podporoval základní školy při biskupstvích a klášterech / staral se o to, aby se zde opisovaly a vyzdobovaly knihy / povolával učence z Anglie, kde kvetla vzdělanost zachráněná Iry

- ke konci Karlovy vlády se objevila nová literatura, opisovaly se rukopisy a dokonce i první laikové psali knihy

- v písařských dílnách karlovských klášterů vzniklo také nové písmo - karolínksá minuskupa - oblé, poměrně estetické, především však praktické písmo

- klasická literatura, kterou karlovská renesance zachránila, byla vybíraná z praktických hledisek - nedochovali se spíše vědecké spisy, ale spíše basnická díla

- je možno mluvit o renesanci - jedná se o určitou etapu pro tenkou vrstvu kněží

- očíštěná latina, nové, zjednidušené písmo a základní fond klasických autorů = to vše dalo základ dalšímu vývoji vzdělanosti


Rozpad říše Karla Velikého

- vládu nad celou říší převzal nejmladší Karlův syn - Ludvík(814-840), pouze Itálie zůstala v moci nejstaršího Pipinova syna Bernarda

- zdánlivě se jedná o císařství (r. 816 korunován Ludvík papežem v Remeši),ale od počátku Ludvíkovy vlády se začínají projevovat obtíže / císař je závislá na hrabatech a biskupech, kteří jsou zároveň nejvyššími úředníky jeho dvora - právě tato povolnost vůči biskupům vynesla Ludvíkovi jméno "Pobožný"

- r. 817 vystupuje duchovenstvo s požadavkem vrýcení církevních statků / Ludvíkova snaha vyjít vstříc ho uvrhla do konfliktu se šlechtou

- nájezdy Normanů ničí říši na severu (obsazují území u ústí Rýna a Frísko) / na jihu se Arabové snaží ovládnout Sicílii / situaci ještě komplikují dynastické boje

- Ludvíkův syn Lothar je korunován na císaře a vládne spolu s ním

- vnitřní zápasy nepřestali ani po Ludvíkově smrti r. 840 - Lothar začal usilovat o celé dědictví / spojené síly obou mladších bratrů (Ludvíka zv. Němec a Karla zv. Holý) ho však porazily v krvavé bitvě u Fontenoy r. 841

= jednotná francká říše tehdy dožila své dny


Smlouva ve Verdunu a rozdělení říše

- vnitří dynasticé boje uspíšily rozklad říše

- dochází k definitivnímu rozdělení říše - hranici jedotlivých částí určovala smlouva, uzavřená ve Verdunu r. 843

- o tom, jak hluboké byly rozdíly mezi východní a západní částí říše, mohou svědčit Štrasburské dohody(842), skteré skládali Ludvík Němec a Karel Holý, každý ve svém vlastním jazyce - tj. němčina a franština / jedná se o jeden z prvních písemných dokladů němčiny a vůbec první text ve francouzském jazyce

- ve Verdunu bylo karlovské impérium rozděleno na tři části - 1/ Lothar - Itálie a písmo spojující Alpy s pobřežím Severního moře,/2/ Ludvík Němec - země na východ od Lotharovy državy - obyvatelstvo germánského původu/3/ Karel Holý (nazývaný tak, protože kdysi neměl žádný úděl) získal země na západ od Lothaorvých držav - bydlelo zde obyvatelstvo románského původu

- zatímco Ludvíkovi země (později tzv. říše Východofrancká) a Karlovy (později tzv. Západofrancká) byly etnicky jednotné, úděl Lotharv byl vesměs elmi nessourodý jak etnicky, tak geograficky  - severní část jeho části říše se nazývala Lotharinga (dnes Lotrinsko)

- ve 2. pol. 9.století snahy o spojení rozdělené říše - bez významu

- jednotlivé částo se rozvýjeli samostatně / na západně vznikl brzy nový středověký stát = Francie / na východě Německá říše

660px-Treaty_of_Verdun_cs


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.67 (9x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře