Mohyly na území JČ

30. listopad 2010 | 20.09 | | autor: petra.k

     Zejména v západní Evropě a ve Středomoří se v době bronzové rozšířilo pohřbívání do podzemních hrobek: zvyk souvisí ještě s uctíváním země jako dárkyně života – zemřelý se vracel do mateřského lůna, odkud jeho život kdysi vzešel.  

     Naopak ve velké části evropského vnitrozemí se v průběhu doby bronzové rozvinuly kultury, které pohřbívaly poměrně velký počet svých mrtvých v mohylách. Mohyla označova-la místo hrobu, chránila jej, připomínala význam zemřelých osobností a symbolizovala po-svátné spojení mezi světem živých a světem mrtvých. Mohyly se zpravidla vyskytují ve skupinách (až několikasetčlenných) na mohylnících (mohylových pohřebištích).

Mohyla (taktéž tumulus nebo kurhan) je uměle navršený násep z kamení a/nebo hlíny obvykle nad jedním či více hroby. Tento způsob pohřbívání se objevoval od pravěku v růz-ných kulturách po celém světě, je známý i z raného středověku a někde přetrvával ještě dlouho do pozdního středověku.

Nad hrobem byla z kamene kuželovitě narovnána mohyla, na kužel byla nasypána hlína, která pak mezi kámen vnikla, spojila jej a na vrchu pokryla; někde bylo dáno hlíny více než kamene, jinde hlíny bylo méně, jako na př. v mohyle bojovníka u Kbel, kde největší část kužele byla úplně prosta hlíny. U převažující většiny mohyl se nejedná pouze o primitivní navršení materiálu, ale o stavbu, která má určitou strukturu, ačkoliv v jednotlivostech se téměř každá mohyla liší. Například kužel nabude zvláštního tvaru, je-li na středu tělo silně zasypáno zemí, takže hlína tvoří hrbol. Kužel je pak obloukovitě prohnutý a vypadá jako klenba; někde je na vrstvě kamene nasypána vrstva země a na té spočívá opět vrstva kamene, jakoby dvojitá klenba.

Hliněné mohyly bývají ohraničeny kamenným věncem po celém obvodu. Pokud mohyla stojí ve svahu, tak je kamenný věnec jen částečný. Tento kamenný věnec zabraňoval rozpla-vení mohyly a také tvořil oporu jejímu hlinitému obalu tak, aby se země nesvezla z kužele. V abstraktní rovině ale mohl také vymezovat posvátné místo. U menších mohyl často tento kamenný věnec chybí, a jelikož kamene v malých mohylách nebývá mnoho, kužel se během času přirozenou tíhou na všecky strany roztáhl, že mnohdy kámen leží pouze jednou vrstvou, jakoby byl nakladen kámen vedle kamene a pak byl slabě přikryt hlínou.

Jinde, kde asi kamene bylo málo, nalezneme v mohylovém kuželi několikráte více hlíny než kamene.

Okolo mohyly mohl být vyhlouben i žlab či příkop, méně často je doložena palisádová konstrukce. Velké mohyly bývaly zpevněné dřevěnými kůly. Násep mohl být tvořen hlínou, kameny či směsí obojího – materiál mohl být dovážen i z několikakilometrové dálky. V zásypu mohyly se někdy nacházejí stopy ohnišť, která bývají interpretována jako pohřební hranice.

    Plánek mohyly

        Kostrový pohřebVedle dosavadních kostrových pohřbů postupně přibývají pohřby žárové: zemřelí byli spalováni (často i s milodary) a jejich popel pak umisťován volně do jam nebo do keramických nádob – uren (popelnic). Pro významnější jedince byla pod mohylou vystavěna pohřební komora. V případě žárového ritu mohl být popel jen rozptýlen v násypu mohyly. Mnohdy se v jedné mohyle se současnými předměty nachází obojí způsob pohřbu, takže můžeme žárové i kosterní pohřby v mohylách považovat za současné už od nejstarší doby. V mladším mohy-lovém období však převládalo spalování. Existují i mohyly, pod kterými se žádný pohřeb nenašel.Žárový pohřeb

Velikost mohyl může být různá - od několika desítek centimetrů po kolosy o desítkách metrů. Největší mohyla v Evropě, Sillbury Hill, je vysoká 39,6 m a má 167 m v průměru.

Silbury Hill

Silbury Hill 2

Na území ČR se mohyly objevují od středního neolitu, dále s přestávkami po celou dobu bronzovou a dobu halštatskou. V eneolitu a střední době bronzové je pod mohylami pohřbívá-na většina členů komunity. V pozdní době bronzové a pak po celý halštat se mohyly stávají znakem výsadního postavení jedince ve společnosti.

Mohyly se v Česku nacházejí pouze v oblastech, kde nedošlo k intenzivní zemědělské činnosti, která je poškodila či zničila. Hroby pod nimi uložené se mohly zachovat, ale jeví se jako ploché.

Archeologické kultury na území Česka, jejichž nositelé v době bronzové pohřbívali své mrtvé pod mohylami:

·                                 Českofalcká mohylová kulturaMapa

·                                 Středodunajská mohylová kultura

·                                 Knovízská kultura (ojediněle)

·                                 Milavečská kultura

·                                 Nynická skupina (hypotéza)

·                                 Velatická kultura (nálezy mohyl zatím jen na Slovensku)

·                                 Lužická popelnicová pole

·                                 Slezská kultura (ojediněle)

·                                

Hlavním předmětem bádání bývá bezpochyby pohřeb sám. Vezmeme-li předem v úvahu jednoduché a pravidelné mohyly, můžeme říci, že pohřeb zaujímá střed spodní plochy mohylové, takže po uložení mrtvého těla je mohyla soustředně navršena nad mrtvolou. Tělo je ukládáno zpravidla na úrovni země, zřídka pod úrovní. Těla zesnulých byla patrně přinesena na místo, kde byl vykonán vlastní pohřební obřad, ve slavnostním průvodu. Mrtvola byla ozdobená šperky, popřípadě zbraněmi, které se v hrobě dochovaly jako jediný zbytek slavnostního úboru, někdy dokonce jako jediný zbytek celého pohřbu, neboť z pohřbeného těla zetlelo zpravidla vše až na kosti uvnitř náramků, kde byly ze všech stran prosyceny bronzovou patinou, kdežto jinde, kde bronz na kostech prostě ležel, lze pod bronzem rozeznat obyčejně jen vláknitou strukturu, která na první pohled vypadá jako zetlelé dřevo. Zpravidla tedy sotva můžeme najít opravdový pozůstatek pohřbu, s jistou pravděpodobností můžeme z těch nepatrných stop udat polohu kostry odchylující se poněkud od směru severo-jižního až ku směru severozápadně jihovýchodnímu, ale ostatní podrobnosti pohřebního obřadu unikají.

Obřadnost pohřbu v jihočeských mohylách se jasně ukáže rozborem mohyl. Můžeme si zajisté bez velké námahy představit, jak se sešlo příbuzenstvo, aby nebožtíka oděného ve sváteční úbor doprovodilo na poslední cestě. Průvod se ubíral na výšinu jen spoře porostlou trávou, kde již byli pod mohutnými mohylami pohřbeni předkové zemřelého. Určili místo pro novou mohylu. Byl-li vykonán pouhý pohřeb, uložili na zem mrtvolu ve slavnostním úboru se šperky nebo zbraněmi, přidali nádoby s pokrmem a nápojem, a po vykonaných obřadech mrtvolu obklopili kamenem a snad i dřevem tak, aby se tlak kamene nedotýkal přímo mrtvo-ly. Byl-li pohřeb žárový, postavili mohutnou hranici, na vrch položili nebo posadili mrtvolu a za doprovodu obřadních zpěvů nebožtíka upálili, buď se všemi jeho šperky, které pak nalezneme poloroztavené, nebo, což se stávalo častěji, z mrtvého před zapálením hranice sňali šperky, aby je později netknuté položili do hrobu. Když pak hranice shořela, sebrali kůstky spáleného těla, uložili je do nádoby nebo prostě na zem, zpravidla kolem nich položili šperky zesnulého a postavili nádoby s nápojem a pokrmem, zasypali vše hlínou a začali stavět mohylu, k čemuž bylo pravděpodobně potřeba více lidí. Z toho lze usuzovat, že budování mohyly bylo považováno za důležitou součást obřadu, neboť nejednou byla v mohyle v nějaké výši nad vlastním pohřbem nalezena vrstva popelu, která naznačuje, že mnohdy až teprve během budování mohyly byla vykonána tryzna na počest zemřelého. Občas se nalezne mezi kamením opodál hrobu ojedinělý náramek nebo jehlice, jež k výzdobě zemřelého již nepatřily, a byly zřejmě věnovány teprve během budování mohyly truchlící matkou nebo ženou na památku zemřelého.

Téměř v každé skupině mohyl se vyskytne, že se v jedné mohyle naleznou dva kamenné kužele, z nichž jeden kryje pohřeb muže, druhý pohřeb ženy, oba kužele jsou pak zasypány společnou vrstvou hlíny. Na Chlumu bylo nalezeno v obrovských mohylách až pět kuželů nad sebou a ve vrchní vrstvě násypu ještě dva pohřby; podobně se i na Úslavě několikrát objevilo čtyři až šest pohřbů v jedné mohyle, což patrně poukazuje na pohřeb příbuzenstva. Jinde se naproti tomu vyskytuje pohřeb muže a ženy podle sebe, tak že mohyla muže je vyšší, mohutnější, mohyla ženy nižší a hlinitější, poblíž nich se pak objevuje sotva znatelná dětská mohylka. Oproti kosterním pohřbům, nad kterými bývají navršeny kužele, bývá u žárového pohřbu popelnice s milodary a nádobami položena na původní mohylu, zasypána zemí a na vrch je položeno málo kamene; tyto pohřby obyčejně nesouvisí se spodními pohřby, bývají totiž zpravidla o nějaké století mladší.

V hrobech bojovníků, jež vynikají mohutností a pěkným složením kužele, se nalézá zpravidla výzbroj sestávající z meče, dýky a sekyrky, a mimoto i výzdoba jako např. u Kbel v mohyle č. 4. bronzová jehlice sloužící k sepjetí šatu, v mohyle č. 20. navíc bronzový šíp, čtyři náramky a zlatý prsten; podobně u Velké Dobré v mohyle č. 13. vedle zbroje (meče, sekyrky, dýky) i ozdoba bojovníka, totiž 2 bronzové jehlice, 4 náramky, 22 bronzových puklic a 7 trychtýřovitých rourek. Jinde, jako u Milavče, v Pasekách u Písku, byly nalezeny jako zbraň pouze oštěpy, v Hemerách šípy, kdežto dýky samotné se nepochybně vyskytují v hrobech mužských i ženských. Skvostný hrobový nález u Milavče vedle meče poskytl bronzový vozík s nádobou, kusy opasku s bronzovým kováním a hlavičky bronzových jehlic.

Ženské hroby obsahují zbraň velmi zřídka, pokud se tam nachází, pak jde pouze o malou dýku, jako tomu bylo v ženském hrobě vedle mohyly bojovníka u Kbel a v hrobě u Velké Dobré. Častěji než bronzový nůž se v ženských hrobech nacházejí praktické předměty sloužící k denní potřebě. Inventář je bohatší na ozdoby než tomu bývá v hrobech mužských: vedle širokých i úzkých náramků, jež bývají v bohatých hrobech po čtyřech, totiž po dvou na každé ruce, v chudších po dvou i po jednom; a vedle jehlic se vyskytují i nákrčníky buď z bronzového drátu, jako na př. v Hemerách, nebo z bronzových spirálových rourek - jako u Kbel a Lišiny, nebo i zcela masivní, jako u Merklína; jsou zastoupeny i nákrčníky jantarové - jako z Velké Dobré, nebo i v podobě závěsných cetek - jako z Pivoně a Nových Dvorů. Kruhy na nohy jsou ve starší době vzácné, jako např. u Merklína, kdežto v době pozdější v garniturách rázu laténeského (v Hemerách) jsou již nutnou součástí módy. Náušničky jsou celkem vzácností - jako např. v mohylách u Lišiny a Merklína bylo nalezeno po náušnici upomínající na hroby skrčených koster, zato v pozdější době se objevují zlaté náušnice laténského rázu jako z hradiště u Písku a z Opořan. Prsteny se vyskytují buď ze spirálovitě stočeného dvojitého drátu, které byly nalézány i v hrobech se skrčenými kostrami, nebo se vyskytují prsteny se dvěma spirálovitě stočenými plochami, jež bývají v jednom hrobě zastoupeny po jednom, dvou i čtyřech. Pan Franc nalezl dokonce na jedné mrtvole i deset prstenů. V mladší době bronzové jsou zvláštní ozdobou opasky z bronzového plechu s vytlačenými vzorci. Bylo také nalezeno několik zlatých ozdobných plíšků, patrně z ozdoby šatu. Rovněž se v mužských i ženských hrobech vyskytly větší i menší bronzové puklice, buď jako ozdoba pasu, nebo jako ozdoba koženého živůtku nebo dokonce jako ozdoba "zástěrky”. Spony se je výjimečně vyskytují na konci doby mohylové.

Vykonáním obřadného pohřbu a zbudováním vynikajícího náhrobku vzdalo mohylové pokolení zemřelému především poslední lásku a poctu, uctilo jeho památku a zachovalo ji dobám budoucím. Vedle toho jihočeské mohyly hlásají víru v budoucí život, jako v lepší pokračování života vezdejšího, do něhož vcházel stín zemřelého v slavnostním úboru, se svými zbraněmi a šperky, aby zde žil lepší život. 

Průřez mohylyNádoby

Naleziště: obec Borovany (Písecko) - mohyly v lese severně od kaple sv. Rozálie. Mihotá-padně od obce Dobešice v poloze "Hrůbata" leží mohylové pohřebiště, které se dnes nachází na poli a několik dodnes patrných reliktů mohyl je zde soustavně ničeno orbou. Hanov – mohylové pohřebiště v lese Na Čabelkách, Líšnice - mohylové pohřebiště v poloze Klín, Oldřichov - mohyly v poloze Na Markovci, Paseky - mohylové pohřebiště v lese Nad Beránkem, Písek - u děkanského kostela objeveno mohylové pohřebiště, Protivín - mohyly na Holém vrchu, Údraž - mohylové pohřebiště, západně od obce (1,5 m výšky, 10-12 m průměr),

Zběšice - mohylové pohřebiště v poloze Na skalce, v lese Březovec, Těšínov - mohyly větších rozměrů patřící únětické kultuře, Kostelec nad Vltavou - mohyly v lese 1,5 km od obce.

Bronzový depot

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.46 (13x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Mohyly na území JČ eliška 30. 11. 2010 - 22:10