Bobková,L.: Ustavení Koruny královtsví českého

13. červen 2011 | 16.01 | | autor: lucie

BOBKOVÁ, L.: USTAVENÍ KORUNY KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO

koru

-         svatá říš římská – 1.pol. 10.st. – Německo, Rakousko, český stát, království burgundské a italské (Lombardské)

-         kurfíři

-         26.9. 1212 – Zlatá bula sicilská – Přemyslu Otakarovi I. dal Fridrich II. + další dvě listiny pro české Přemyslovce od F.II – 1. předání práva nad Mosran et Mosran – bratrovi Vladislavovi

-         1216 – listina o nástupnictví Václava I.

Jan Lucemburský

-         není nejoslavovanějším vládcem

-         neurovnaný život, nevraživý vztah k nejstaršímu synovi Karlovi, nezájem o české království – jen zdroj financí

-         francouzská literatura ho považuje za věrného přítele francouzskému vládnoucímu rodu, za jehož zájmy v bitvě u Kresčaku (26.

8.1346) položil život

-         položil základy české koruny dobudované jeho synem Karlem IV.

-         1310 vybrán jako kandidát na trůn, jeho otec Jindřich VII. římským králem

-         šlechta se snažila uchovat si podíl na moci – proto hned Janu předložila své požadavky, které ji měli zaručit nedotknutelnost

-         1313 –umírá Jindřich VII. při zpáteční cestě z Říma, kde byl korunován na římského císaře

-         bitva u Mühldorfu – 28.9. 1322

-         chebská listina svobod – 22.10. 1322 – Janův slib,  že zemi ani Cheb nezastaví

- fojtové – správci kraje

- získání Chebska důležité – pohraniční zemi – spravována českým králem

- zástupce panovníka – hejtman – nejvyšší správní i soudní moc

- 1314 – vymřeli braniborští Askánci – jejich dědictví Braniborsko a Horní a Dolní Lužice

- Jan Lucemburský – Budyšínsko – zavázal se, nikdy neprodat, nevyměnit ani neudělit někomu jinému

- Wittelsbachové

- Jan Lucemburský – ½ - Horní Lužice – 13.9. 1320, druhá ½ 1329

- 19.5. 1329 – listina, jíž připojil město a zemi Zhořelec ke koruně a mense našeho království českého

- mensa (stůl) – doplňovala pojem koruna a měl vystihnout plnost královské moci

- Jan Lucemburský – tituloval se jako král polský, i přesto, že v Polsku vládl Vladislav Lokýtek (korunován v Krakově 1320)

- Janovy úspěchy ve Slezsku – r. 1327- výprava proti Lokýtkovi

- českému králi uznáno téměř celé Horní slezsko

-  smlouva česko-polská – v ní se Jan Lucemburský zřekl titulu polského krále za odstupné ve výši 20.000 kop pražských grošů, o slezských knížectví zde však není zmíňka – otázka českého panovníka ve Slezsku zůstává otevřená

- mimořádné postavení v knížectví – město Vratislav – tři významné funkce:

            - sídlo správních orgánů

            - sídlo biskupa

            - město, jehož ekonomická síla podmiňovala i politické ambice

- Kralevic Karel – do Čech z Itálie r. 1333

- jeho první listina – 4.12. 1333 se týkala Budyšínské kapituly,, vydána v Žitavě

- pojem "česká koruna" – začal Karel v písemnostech používat pravidelně od r. 1341, kdy se stal faktickým vládcem českého království

- Karel – v žilách Přemyslovská krev

- Beatrix Bourbonská žila se synem Václavem v Lucembursku za nimiž se vydával častěji Jan Lucemburský, jehož postihla těžká rodová oční choroba – nejprve oslepl na jedno oko, roku 1340 i na druhé

- 1340 – napsal závěť – sepsány jeho představy o říši

II. Kapitola

-         Karel IV. přebírá vládu, 1346 zvolen římským králem a v srpnu, po smrti  Jana, mu připadlo celé Lucemburské dědictví

-         první krok – korunovace českého krále – pojal velmi slavnostně

-         byl dán podmět ke zhotovení nového korunovačního klenotu – neví se, kdy přesně byl dokončen, ale jistě před 6.5. 1346, kdy je datována listina papeže Klementa VI. – papež tehdy potvrdil, že kralevic nechal zhotovit královský diadém a datoval ho sv. Václavu, jehož ostatky se nacházejí v katedrále sv. Víta v Praze

-         koruna měla spočívat na světcově hlavě a panovník si ji měl vyzvednout pouze při korunovacích či mimořádných příležitostech, jen na jeden den

-         koruna měla být trvalým "majetkem" zemského patrona a věčného vládce českého království na nebesích, svatého knížete Václava – proto se právem začala označovat jako koruna svatováclavská

-         až dosud užívali králové více korun, které nechávali zhotovovat při příležitostech své korunovace

-         korunovační klenot vizualizoval státní útvar, kterému vládl český král a který ochraňoval sv. Václav

-         podoba koruny: tvoří vysoká obroučka ze zlatého plechu ryzosti 21-22 karátů, sestavená ze čtyř částí, z nichž vystupují čtyři velké lilie. K výzdobě diadému bylo použito 96 drahokamů (safíry, spinely, smaragdy), dále gemy a větší počet perel. Nad obroučkou koruny jsou připevněny dva zkřížené oblouky tzv. kamáry, ozdobené 12 dílky druhotně použitého klenotu, evidentně vytvořeného nezávisle na koruně. Dříve se uvažovalo, že zlatníci použili čelenku Karlovy matky, zesnulé královny Elišky. V současnosti převládá názor, že jde o část pásu Blanky z Alois, který Karlova manželka kdysi dostala jako svatební dar od francouzského krále a později jej věnovala na výzdobu koruny. Vrchol křížení kamár tvoří zlatý křížek, jehož střed vyplňuje světle modrá kamej s rytinou Ukřižovaného. V křížku byl uložen trn z Kristovy koruny, jak sděluje i nápis na jeho zlatém lemu (Hic est spina de corona Domini), a svatováclavská koruna se ta zařadila mezi ve středověku oblíbené relikviářové koruny. Vzácný ostatek do ní byl uložen až později. Trn z Kristovy koruny kdysi získal Přemysl II., ale daroval ho zlatokorunskému klášteru. Po druhé stejnou relikvií obdaroval francouzský král Filip VI. Elišku Přemyslovnu.

-         V roce 1356 Jan Dobrý poslal Karlovi po následníku trůnu dva trny, Karel V. mu k nim přidal v roce 1378 ještě jeden.

-         o jednom  z trnů je známo, že ho císař Karel nechal umístit do relikviářového kříže českého království, jenž byl zhotoven kolem roku 1357

-         Výsledkem pečlivých příprav na provedení korunovace bylo sepsání ceremoniálních pravidel této slavnosti – Korunovační řád českých králů a Řád požehnání královny – vzácný středověký dokument

-         královské insignie – koruna, žezlo, jablko

-         pomazat a korunovat českého krále mohl podle papežské buly z roku 1344 pouze nově ustavený pražský arcibiskup

Korunovační obřad

-         korunovační obřady začínaly v předvečer slavnosti v nejstarším sídle Přemyslovců, na Vyšehradě, odtud se panovník vydal v průvodu na Hrad, kde se zúčastnil nešpor, po  jejichž skončení se odebral do slavnostně vyzdobené ložnice ke spánku

-         druhý den ráno za ním přišel pražský arcibiskup, který mu přinesl plenář (relikviářová deska s malými částečkami vzácných ostatků), meč sv. Václava, kříž, kadidelnici a svěcenou vodu, arcibiskup krále okuřoval kadidlem a skropil svěcenou vodou

-         pak se Karel vydal v průvodu duchovních a za hlaholu zvonů do svatovítského chrámu. Za nimi kráčeli světští hodnostáři, knížata a šlechtici, nesoucí insignie, které v chrámu položili na oltář sv. Víta

-         cestu jim uvolňoval královský komorník

-         panovníkův průvod se poprvé zastavil uprostřed kostela před oltářem sv. Kříže, aby se zúčastnění pomodlili ke zde uloženým ostatkům

-         odtud všichni přešli k oltáři sv. Víta, kde po žalmu a modlitbách panovník proklamoval svou vůli plnit vladařské povinnosti

-         arcibiskup se pak lidu zeptat, zda chtějí krále poslouchat jako svého svrchovaného vládce

-         duchovní i laikové měli 3x zvolat rádi, poté se panovník položil před oltář tváří k zemi, aby vyslechl litanii (něco dlouhého co čte) ke Všem svatým

-         následovalo čtení z prvního listu sv. Petra

-         po epištole přinesli dva infulovaní, tj. mitrami ozdobení opati z kaple sv. Václava hedvábnou rouškou zakrytý kalich s posvěceným olejem

-         rozšíření rezidenčního sídla – výstavba Nového Města pražského – stavbu oznámil roku 1347

-         vlastní zakládající listinu pro Nové Město pražské vydal 8. 3. 1348 – měli vzniknout náměstí, ulice, církevní instituce (benediktinský klášter v Emauzách

-         Pražský hrad s katedrálou představoval jeho slávu minulou i současnou, světskou i církevní

-         Vyšehrad byl vnímán jako připomínka počátků vlády ještě pohanských Přemyslovců

-         7. 4. 1348 datováno čtrnáct listin – pět z nich vyhotovenou dvojmo, jednou pod Karlovou velkou majestátní voskovou pečetí a jednou pod zlatou pečetí neboli zlatou bulou, všechny listiny jsou sepsány latinsky

-         nejznámější listinou je ustanovení pro pražské studium generale

-         Karlův sňatek s Annou Falckou , ta v roce 1353 zemřela, Karel se rozhodl k sňatku s Annou Svídnickou

-         28.9. 1354 zahájil cestu do Říma za císařskou korunou

-         korunovace se konala v Římě v den svátku Božího hodu velikonočního, který se v roce 1355 slavil 5.dubna

-         od roku 1349 byl Norimberk hlavní Karlovou oporou v říši a postupně se stal jedním z jeho nejoblíbenějších míst, kde často pobýval

-         krátce po návratu z Říma Karel IV. začal usilovat o vydání už několikrát zmíněného zákoníku zvaného podle svého zpečetění Zlatá bula pro říši

-         pro české království bylo důležité, že zákoník na několika místech zdůraznil, že mu v říši náleží jisté výsadní postavení

-         současně s jednáním o vydání říšského zákoníku se Karel IV. pokusil prosadit i zemský zákonním pro české království – narazil ale na odpor šlechty a ustoupil

Pojem koruna království Českého

-         corona regni Bohemiane

-         termín corona  se u nás objevil již v polovině 13. století

-         zahrnuje mocenskou sféru českého krále, který vládne nad rozsáhlým teritoriem, jehož centrem je české království

-         české království bylo institucí, jejíž existence už byla prověřena staletým trváním a zůstala zachována i po změně dynastie

-         koruna království českého byla vytvořena středověkými prostředky a stála na středověkých základech

-         tento pojem se vžívá za vlády Karla IV.

-         použitím pojmu české království a jeho koruna v osmé kapitole Zlaté buly pro říši Karel IV. patrně chtěl zdůraznit, že soudní pravomoci českého krále se mají vztahovat na všechny země, jimž český král vládne a které jsou zahrnuty pod pojmem koruna

-         ve smyslu historického a státoprávního termínu zanikla corona regni Bohemiae teprve se vznikem samostatného Československa roku 1918

Připojení Dolní Lužice a Braniborska

-         od šedesátých let 14. století se Karel IV. zaměřil na rozšíření lucemburských držav na sever od českých hranic – Dolní Lužice a Braniborsko, které byli dosud v rukou synů císaře Ludvíka Bavora

-         zvlášť cenná byla pro Lucemburky Dolní Lužice, která se rozkládala na sever od Horní Lužice a sousedila s Braniborskem

-         vládce Braniborska Ota zvaný Líný, s nimž Karel IV. uzavřel r. 1363 dědické smlouvy

-         v roce 1366 ho navíc oženil se svou dcerou Kateřinou, vdovou po rakouském vévodovi Rudolfu IV.

-         na počátku října 1373 pak císař v Praze udělil braniborské markrabství v léno svým třem synům, českému králi Václavovi IV. a nezletilým Zikmundovi a Janovi, pro případ jejich bezdětné smrti měla Marka připadnout moravským Lucemburkům

-         Václav IV. byl 10. června 1376 ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římským králem

Karlův nástupnický řád

-         bylo zvykem, aby panovník, který cítí tíhu svých let, chystá se do boje nebo je nemocen, sdělil svým nástupcům vlastní představu o uspořádání dědictví, jenž jim zanechává – závěť

-         moravský markrabě Jan Jindřich, zemřel 12.11. 1375, sepsal celkem tři závěti – dodnes je v originále zachována poslední z nich, pocházející z roku 1371, kterou Karel IV. zvláštními listinami potvrdil

-         Karel rozdělil dědičná území mezi své tři syny – Václav IV., Zikmund a Jan

-         Václavu IV. , králi římskému a českému, přisoudil zcela mimořádnou pozici – buď bezprostřední vládce, nebo jako nejvyšší lenní pán

Prezentace královského majestátu v korunních zemích za vlády Karla IV.

-         v zemích, které bezprostředně spadaly pod vládu českého krále, byla jejich příslušnost k České koruně nejvýrazněji patrná – panovník v nich měl svého zástupce, jemuž se dle místních zvyklostí říkalo buď zemský hejtman nebo zemský fojt

-         panovník si nechával zhotovovat popisy země (tzv. Landbuch)

-         král Jan a zejména Karel IV. věnovali velkou pozornost rozvoji obchodu, který ve svých zemích podporovali

-         k preferovaným komunikacím patřila například tzv. Žitavská cesta, jež vedla z Prahy směrem na Žitavu přes Mladou Boleslav, Mimoň a Jablonné

-         významná evropská komunikace zvaná Hohe Straße, vedoucí do Vratislavi

-         na opačnou stranu, na jihozápad, vedla z Prahy tzv. Norimberská cesta, nazývaná též Zlatá

-         největšího lesku se Vratislav dočkal za Zikmunda, který sem svolal v r. 1420 říšský sněm

-         Karlštejn připomíná císařskou vládu Karla IV.

-         začátkem listopadu 160 se Karel IV. vrátil z vojenské výpravy proti hrabatům z Württemberka a na několik měsíců se usadil v Norimberku

-         Braniborsko ve dvacátých letech 15. století Lucemburkové ztratili

III. Kapitola

Neklidné dědictví

-         osud koruny království českého se v rukou potomků Karla IV. ubíral poněkud jiným směrem

-         Václav IV. tíhu odkazu poněkud neunesl – v Čechách dvakrát upadl do zajetí a po velkých sporech byl r. 1400 sesazen z trůnu

-         po ukončení husitských válek a v r. 1436 přijetím tzv. kompaktát basilejským koncilem i Zikmundem byla vláda posledního Lucemburka obnovena také v Čechách

-         opět pod mocí českého krále sjednocená česká koruna se však lišila od podoby, kterou měla kolem roku 1400

Dva čeští králové a jedna česká koruna

-         o obnovu české koruny se zasloužil teprve Jiří z Poděbrad – vytlačil za hranice českého království saské vévody – r. 1459 uzavřeli rozsáhlé smlouvy

-         Jiří jako český král vládl kromě Čech také nad markrabstvím moravským, Horní a Dolní Lužici, ve Slezsku

-         3. 5. 1469 byl v olomoucké katedrále sv. Václava zvolen českým králem Jiřího protivník, uherský král Matyáš Korvín, podporovaný českými katolíky

-         22. 3. 1471 zemřel Jiří z Poděbrad – tehdy se zdálo, že uherskému králi nestojí nic v cestě ke korunovaci

-         Vladislav II.

-         po Korvínově smrti (4.4. 1490) a Volbě Vladislava II. Jagellonského uherským králem byla obnovena vláda jediného krále nad českou korunou

-         1509 – Ludvík Jagellonský korunován českým králem

Na prahu raně novověkého státu

-         1526 český trůn osiřel po tragické smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče

-         stavovské protihabsburské povstání se rozhořelo r. 1618, kdy došlo ke svržení katolických místodržících z oken Pražského hradu

-         výsledkem vzájemných jednání bylo v roce 1619 vytvoření stavovské konfederace zemí České koruny, k níž měli přistoupit i rakouské stavy

-         v boji s Ferdinandem II. bylo protihabsburské stavovské vojsko zdecimováno 8.10. 1620v bitvě na Bílé  hoře

-         1635 – Habsburkové přistoupili na pražský mír

-         za vlády Marie Terezie a Josefa II. byly přijaty zásadní reformy správy

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře