Křižácká tažení

17. listopad 2010 | 17.20 | | autor: lucie
› 

Křížové výpravy

- vojenské výpravy z době středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům

- před zahájením výpravy skládali účastníci slib a byli označeni znamením kříže = proto křižáci

-  byli to dobrovolníci

- za jejich účast v tažení jim bylo přislíbeno odpuštění hříchů

- jednalo se o výpravu katolických křesťanů do Palestiny s cílem osvobodit místa křesťanů, zejména pak Boží hrob v Jeruzalémě, z rukou nevěřících

- Jeruzalém byl od r. 638 v arabských rukách

Křížová tažení

- podnětem k uspořádání první křížové výpravy (1095-1099) se stala žádost o pomoc byzantského císaře v boji se seldžuckými Turky z r.

1095

- na pokyn papeže Urbana II. tak ještě téhož roku vyrazily do Palestiny houfy křižáků z řad prostého lidu

- do samotné Palestiny jich dorazil zanedbatelný počet (po cestě se rozprchli)

- teprve v r. 1096 odjeli z Evropy první vůdci plnohodnotných bojovníků, všichni se svými rytíři se r. 1097 setkali v Konstantinopoli na Alexově dvoře, probili se Anatolií, ale většinu času strávili obléháním syrské Antiochie

- r. 1099 oblehli Jeruzalém, který 15.7. dobyli a začali řádit, vzniklo království jeruzalémské, jehož 1. panovníkem byl s titulem ochránce Božího hrobu Godefroy z Bouillonu

- důvodem k druhé křížové výpravě (1147-1149) se stál pád Edessy do rukou muslimů

- tažení se zúčastnili i francouzský král Ludvík VII., římský král Konrád III. či český kníže Vladislav II.

- špatně organizované tažení ale skončilo naprostým debaklem a křižácké vojsko bylo  nuceno ukončit obléhání syrského Damašku, aniž něčeho dosáhlo

- v červenci 1187 zasadila egyptská armáda sultána Sladina franckému vojsku zdrcující porážku v bitvě u Hattínu, vzápětí padl Jeruzalém do muslimských rukou

- zděšení z pádu Jeruzaléma vedlo v Evropě ke svolání třetí křížové výpravy (1189-1193), do jejíhož čela se tentokrát postavili římský císař Fridrich I. Barbarossa, francouzský král Filip II. a anglický král Richard Lví Srdce, ale hned na začátku výpravy poznamenala dodnes záhadná smrt Fridricha  Barbarossy v Kilikii

- r. 1191 dobyla výprava Sklon (kde se usadil král Filip ), který se posléze stal hlavním městem jeruzalémského království

- nezdar vojenských akcí a vláda půlměsíce nad Jeruzalémem vedly k uspořádání čtvrté křížové výpravy (1202 – 1204), jejíž vývoj se však otočil jiným směrem

- již dlouho trvající averze křižáků vůči Byzantské říši, která dle jejich názoru nedělala dost pro osvobození svatých míst z rukou nevěřících, využil benátský dóže Enrico Dandolo k posílení obchodních zájmů své městské republiky

- na jeho popud dobyli křižáci v dubnu 1204 Konstantinopol a město dokonale vydrancovali a do rukou vítězů padla kořist v celkové hodnotě asi 300 tun zlata a stříbra

- na byzantský trůn byl dosazen císař latinského původu a podstatná část Byzantské říše byla rozdělena mezi jednotlivé účastníky křížové výpravy a též italské městské státy (především pak Benátky)

- pátá křížová výprava (1215 – 1219) se někdy za oficiální křížovou výpravu nepovažuje

- její vedení převzal uherský král Ondřej II. a jeruzalémský král Jean de Brienne

- křižáci se sice vylodili v Akkonu, usoudili však, že jejich šance na úspěch v Sýrii jsou nulové, a odpluli do Egypta – jediným úspěchem výpravy tak bylo dobytí opevněné obchodní osady Damietta ve východní části nilské delty

- zábor Damietty vytvořil dobrou pozici pro šestou křížovou výpravu (1228 – 1229), císař Fridrich II. uzavřel výhodnou smlouvu s ajjúbovským sultánem al-Kámilem, který odstoupil křižákům Jeruzalém, Betlém, Nazaret a pobřeží mezi Jaffou a Sidonem výměnou za výnosnou Damiettu

- Fridrich si pak v chrámu Božího hrobu vsadil na hlavu korunu jeruzalémských králů

- už roku 1244 se Jeruzaléma opět zmocnili válečníci ze středoasijského Chórézmu, Evropa okamžitě reagovala a proběhla tak sedmá křížová výprava (1248 – 1250), jejíhož vedení se ujal francouzský král Ludvík IX.

- křižáci se sice již roku 1249 opět zmocnili Damietty, nakonec však tažení zcela selhalo – sám král byl s řadou dalších účastníků výpravy zajat a všichni Frankové museli za svou svobodu zaplatit tučné výkupné

- roku 1260 začal sultán Bajbars útočit na latinské státy v Palestině, chtěl zpět zabrat zbylé křesťanské državy; vojensky se mu pokusil čelit francouzský král Ludvík IX., který spolu s anglickým králem Eduardem I. zorganizoval osmou křížovou výpravu (1270 – 1272)

- Ludvíkovi se stala osudnou, když před hradbami Tunisu podlehl moru – jeho zdecimované vojsko se pak vrátilo do Francie

- anglické oddíly sice do Palestiny dospěly, zmohly se však jen drobné akce v okolí Akkonu

Význam křížových tažená

- epilogem křižáckých výprav se stalo skomírání křesťanských držav na Předním východě, jímž zasadil poslední ránu pád Akkonu (1291), dobytého egyptskými vojsky

- poslední strážci křesťanských hrobů na půdě historické Palestiny, tzv. johanité, přesídlili r. 1310 na ostrov Rhodos, podle něhož se pak nazývali také rhodoskými rytíři

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře