Náboženství doby halštatské

16. listopad 2010 | 18.15 | | autor: eliska

 NÁBOŽENSTVÍ DOBY HALŠTATSKÉ

Po pozdní době bronzové nastupuje starší doba železná, označovaná také podle eponymního centra v Hallstattu v Horním Rakousku/Solnohradsku. Halštatská civilizace se vyvíjela na středoevropských popelnicových polí se silnými vlivy řecké a italské antiky. Hlavně z řecké kultury pronikaly sociální a duchovní vlivy, halštatská knížata se tak obklopovala dostupným luxusním materiálem, přejímala životní styl řecké vyšší vrstvy, ale i některé prvky v náboženství. Duchovní život této doby, stejně jako v předchozích obdobích lze jen určit z archeologických pramenů. Na keramických nádobách té doby se začínají objevovat narativní figurální motivy, nejčastěji jsou vyryté nebo namalované geometrizované scény žen se zvednutýma rukama, taneční scény, motivy hráčů na lyru, zápasníků, jezdců, vozového zápřahu, jízdy na voze apod. Jiné vyobrazení můžeme najít na tzv. situlovém umění a to hlavně kultovních scén pohřební nebo obětní průvody, vlastní obětování... K pochopení náboženství této doby, nám  může přispět i Řecko, jeho pantheon bohů se skládal hlavně z tzv. Olympanů v čele s Diem a Hérou.

1

V halštatu se již začal polytheismus mírně diferencovat, dá se charakterizovat jako obecná víra v absolutní moc bohů, úctou k jejich přikázání, zachování zvykových tradic života, spojenou s heroizací nebo přímo zbožštěním  panovníků.  Kromě toho, ale dále přežívá staré animistickéa démonistické pověry, také musíme předpokládat i jakýsi svět duchů.

V raně keltském světě doby halštatské se rozvíjel kult místních kmenových bohů, z nichž se později mnozí dostanou do celokeltského panteonu. V mimokeltském světě lze z přímých archeologických pramenů vytušit víru v ženské bohyně. Na keramických nádobách středodunajské kalenderberské oblasti se často objevu kromě jiných motivů i malované ženské postavy, a to buď v celkem realistické podobě se zvednutými pažemi, nebo jsou schématizované ve tvaru trojúhelníku  s vybíhajícími háčky, či zakódované do metopovitě členěných trojúhelníků.

Všechny postavy jsou v jakési póze zobrazující náboženský trans, nebo kontakt s božstvem a nebo jde také přímo o zobrazení samotného božstva. Jiný příklad nabízí malovaná výzdoba na nádobě z nekropole Dolné Janíky na západním Slovensku. Je tu zobrazen strom s lidskou postavou(adorantkou- uctívačkou,prosebnicí) s náušnicemi a se zvednutýma rukama, posazenou na vrcholu stromu, malba je dále doplněná do kosočtverce stylizovaným motivem ptáka a ještě je doplněna o trikvetrum. Schéma stromu může být jakýmsi symbolem pro les nebo přímo o symbol posvátného háje. Pak by se tato malba dala chápat, že žena  na nádobě představuje kněžku nebo přímo bohyni.

2

Motiv geometrizované ženy se zvednutými pažemi se často objevuje v jakýchsi triádách nebo obrazcích, v nichž lze vidět zobrazení tří ženských bytostí, možná bohyní osudu nebo tří sudiček. Důkazem toho může být bohatě zdobená amforovitá zásobnice z mohyly v západomaďarské Šoproně, na které je zobrazena první žena u tkalcovského stavu, za ní stojí další žena s přeslicí v ruce, v pozadí pak stojí třetí postava, která mohla držet nějaký předmět v rukách, možná nůžky, ale to nemůžeme určit, protože místo je poškozené, na druhé straně stojí postava hráče na lyru a další ženská postava se vztaženými pažemi. Tyto tři ženy tedy můžeme vykládat jako klasická božstva osudu tzv. moiry nebo norny, podle antického výkladu pak jako Klóthó- ta, která souká nit, tzv. stojí u zrodu člověka, Lachesis- přadlenu, jež přede osud člověka a Atropos ta, která přestříhává nit života. Ale také si tu scénu můžeme vyložit jako tkaní pohřebního rubáše.

3

Kromě ženských postav jsou dále zobrazovány vozy, podle toho, že jsou zobrazované čtyřkolové vozy může jít o božstvo podsvětí tzv. chtonické , ale také může třeba symbolizovat pohřbeného bojovníka nebo velmože, nebo také může zpodobňovat jízdu válečného božstva jak je tomu možná na rytině na obličejové urně z nekropole východopomořanské kultury, která ji často spolu se slunečními symboly zobrazovala.

4

5

Za podobu božstva také považovat  i vzácné antropomorfní plastiky z okruhu lužické kultury, hlavně jde o dutou plastiku ženy, držící v rukách nádobu, nádoba je otvorem ve dně propojená se samotnou figurkou. Našla se na pohřebišti u Dezsczna v Polsku, byla z části zahloubena do písku a obložena drobnými nádobkami, je připodobňována orientálním soškám typu Astarty, může tedy představovat ženské božstvo úrody, plodnosti nebo zobrazení kněžky, která provádí obětování.

Dalším dokladem ženského kultu je jedinečný bronzový vozík s postavou bohyně Noreie ze Strettwegu, byl nalezen v bohatém hrobu v údolí řeky Sulmy a patří do východohalštatského okruhu. Vlastně jde o plochý čtyřkolový vůz, na kterém je několik lidských a zvířecích figurek, v středu je vysoká štíhlá figura ženy(kněžky, bohyně), držící nad hlavou  velkou obětní mísu, bohyně je doprovázena bojovníky se zbraněmi. V čele užších stran vozíku jsou vždy dva kněží, kteří mají mezi sebou  jelena, pravděpodobně jako obětinu.

6

Můžeme předpokládat, že tak jako v Řecku se již vyskytoval bůh léčitelství, tak i halštatská populace ho mohla mít. Dá se říct, že v tomto období se vyskytovalo božstvo uraniční( slunce, měsíce, hvězd, povětří, ohně), pozemské(bohyně plodnosti, zrození, úrody, umění...), válečné, vodní a božstvo podsvětí. Hlavní etnické skupiny měly svá vrchní ochranná božstva.

Dalším dokladem náboženství jsou svatyně, mimo svatyně určitě byly ještě kultovní místa, posvátné kopce, stromy, háje, obětní šachty, vodní zdroje... Jedno z takových míst je na vrchu Burkovák u Nemějic, pod samým vrcholem hory se už od začátku 20. století nacházely drobné keramické předměty: korálky, cívky kroužky, kruhy, figurky koníků vše s provrtanou dírkou k zavěšení. Na náboženský význam poukazuje i to že vrcholek je nedaleko skupiny halštatských mohyl, v jedné z nich se našel bronzový závěs s pijícími ptáčky. Další posvátnou stavbou mohly být rondely, objekty s centrálním idolem, nebo prosté kruhy se základovým žlábkem zpravidla na pohřebištích. Například v Kuřimi u Brna byla odkryta osada, která byla rozdělena na několik částí, ale především na sakrální část, ve které se nacházel oválný objekt s mělkým základovým žlábkem, se dvěma vchody. Vedle této stavby se nalezl půdorys menší kůlové nadzemní stavby, možná dům kněze nebo šamana.

8

7

V Polsku se v té době objevují v osadách lužické kultury hliněné krbové desky s otisky soustředných kruhů, mohlo jít o domácí oltáříky.

Na některých nádobách jsou vidět i krvavé oběti, jako třeba na zásobnici ze Šoproně, za krvavý rituál můžeme považovat i násilné usmrcení některých členů z družiny pohřbívaného velmože jako doprovod. Na situlovém umění pak můžeme vidět obětování zvířat a to býky, berana, kance, nebo jelena

9

10

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře