Referát doba železná

16. listopad 2010 | 12.27 | | autor: lucie

Keltské oppidum Staré Hradisko

      Keltové jsou nejstarším historicky doloženým etnikem severně od Alp, jehož původní sídla ležela v jihozápadním Německu, východní Francii a přilehlé části Švýcarska. Z těchto území začali od 5.století př.n.l. pronikat v několika vlnách do celé západní a střední Evropy. V období mezi 4. a 2. stoletím př.n.l. se keltské kmeny dostaly přes Alpy do Itálie, osídlily její severní úrodné oblasti a kolem r. 387 př.n.l dobyly dokonce samotný Řím. Přesto, že Keltové na dobu několika století obsadili velkou část evropského území od Atlantického oceánu až po Balkán, nedokázali vytvořit vlastní stát a účinně tak čelit tlaku Římanů z jihu a Germánů ze severu.

      V době největšího rozkvětu, ve 4.století př.n.l., obsadili Keltové nejúrodnější část našich zemí. Čechy obýval kmen Bójů, podle něhož nazvali germánští Markomani zemi Boiohaemum. Z úrodné části Moravy známe více než 150 pohřebišť a 300 sídlišť, jejichž archeologické odkryv nám přispívají k osvětlení způsobu života starých Keltů.

      Nejnápadnějším znakem keltské civilizace 2. a 1. století př.n.l. jsou velká opevněná sídelní centra, která jsou nazývána po vzoru Caesarově oppidy. Tyto sídla výrazně městského charakteru byla zakládána v celé Kelty osídlené Evropě jako centra řemeslné činnosti a dálkového obchodu. Jedním takovým známým oppidem na Moravě, na protilehlém západním okraji Hané, bylo Staré Hradisko u obce Malého Hradiska, které bylo nejen centrem dálkového obchodu, především jantaru, nýbrž i značně rozvinuté řemeslné výroby. Jedná se o jedno z nejlépe prozkoumaných oppid nejenom u nás, nýbrž na evropském území vůbec.

Popis lokality

      Keltské oppidum Staré Hradisko se nachází asi 1km východně od obce Malé Hradisko, v centrální části Drahanské vrchoviny,v jejím podcelku zvaném Konická vrchovina. Zaujímá prostor na rozsáhlém ostrohu v nadmořské výšce 500-540 metrů, mezi dvěma údolími, v kterých protéká na severu potok Okluka a na jihu jeho bezejmenný pravostranný přítok, které se spojují pod  východním výběžkem oppida.

      V prostoru lokality je velmi dobře patrný opevňovací systém, jehož zachované valy dosahují výšky 3-6 metrů. Západní, nejlépe přístupná strana ostrožny byla opevněna asi 600 metrů dlouhým valem, probíhajícím přibližně v severozápadním směru. Jižní úsek tohoto příčného valu je zvláště výrazný a byl před ním viditelný asi 15 metrů široký příkop, který byl zemědělským obděláváním zarovnán teprve asi před 30 lety. Lokalita je ve východní části a na severních svazích zalesněná. Vnitřní areál byl do 70. let minulého století zemědělsky obděláván jako pole, poté až do současnosti je zatravněn a využíván jako pastviny.

Historie výzkumů

      Zájem o Staré Hradisko a jeho nálezy mají již bohatou historii. Na znalost opevnění keltského oppida nepřímo ukazuje samotný název obce Malé Hradisko, která se v pramenech poprvé uvádí pod názvem "Hradysko" již roku 1408. Nejstarší historická zpráva o vlastní lokalitě ovšem pochází až z počátku 16.století, kdy roku 1519 je v zemských deskách olomouckého kraje uveden jakýsi zápis. Z této zprávy je zřejmé, že Staré Hradisko bylo nazýváno horou Kadidelnou, jejíž název tak nepřímo dokládá tehdejší znalost nálezů jantaru. Roku 1552 přední moravský humanista, olomoucký biskup Dubravius se zmiňuje o nálezech myrhy, neboli jantaru, v místě, které se nazývá Hradisko. Tuto Dubraviovu zprávu o nálezech myrhy později opakuje řada autorů.

      V počátcích archeologického bádání na Moravě, v osmdesátých letech 19.století zaznamenáváme i první odborný zájem o Staré Hradisko. Spoluzakladatel olomouckého muzea a známý moravský vlastivědný pracovník J. Havelka se o něm zmiňuje. V tomto období je Hradisko ztotožňováno s místy, uváděnými na mapě Claudia Ptolemaia a první publikované mincovní nálezy uvedly lokalitu také do numismatické literatury. O nálezech z této lokality se zmiňuje teprve roku 1897 profesor F. Faktor. Zásluhu na prvním záměrném shromažďování nálezů ze Starého Hradiska má nesporně J. V. Sedláček, jehož sbírka je dnes uložena v prostějovském muzeu. Na základě těchto podnětů se prvních výzkumných prací na lokalitě ujal F. Lipka a K. Snětina. Začali zde kopat na podzim roku 1907 a od té doby až do roku 1912 se snažili provádět v jarním a podzimním období výzkumné práce každoročně. Později se tohoto úkolu zmocnil Státní archeologický ústav pod vedením J. Böhma. Pak zde tento ústav spolu s Moravským zemským muzeem v Brně, zastoupeným J. Skutilem prováděli systematický výzkum. Byl zde také realizován první plošný sídlištní výzkum naší archeologie vůbec. Všemi systematickými výzkumy zde provádějícími se podařilo prozkoumat celkem asi 2 ha vnitřní plochy oppida. Staré Hradisko se tak stalo jedním z nejlépe zkoumaných v celé Evropě.

Podoba sídlištní zástavby

      V průběhu výzkumů F. Lipky a K. Snětiny před první světovou válkou bylo prokopáno pouze asi 20 jam, zapuštěných do podloží. Všechny měly prý rovné dno, v jednom případě čtvercový půdorys o rozměrech asi 4 metry, u všech ostatních kruhových o průměru pod 4 metry.

      Nejpočetněji byly zjišťovány doklady nadzemních povrchových staveb v podobě kůlových jam, méně pak základových žlabů. Půdorysy těchto staveb se ovšem obecně velmi špatně rekonstruují, zvláště pak na Starém Hradisku, kde kůlové jámy náležejí zcela jistě více stavebním fázím. V areálu západního předhradí na odkryté ploše z let 1964-1966 bylo určeno celkem 18 půdorysů povrchových domů většinou obdélníkového půdorysu, o délce kolem deseti a šířce šesti metrů.

      Dalším výrazným typem sídlištních objektů jsou oppida početně zahloubené obdélníkové chaty, jejichž konstrukce je v podobě kůlových jam nebo základových žlabů. Půdorysy s kůlovými jamami jsou většinou na středové ose, která ukazuje na sedlovou konstrukci střechy. Jedná se o nejčastější typ na moravských i českých nížinných sídlištích.

      Zatímco  povrchové kůlové stavby byly pravděpodobně obytného charakteru, malé zahloubené chaty měly nepochybně hospodářský význam a sloužily jako řemeslnické dílny.

      Během výzkumů západního předhradí byli zjištěny čtyři cisterny. Všechny byly vytesané do skalního podloží a měly pravoúhlý až oválný půdorys o rozměrech asi 80x12 cm a hloubce mezi 1,8 až 2,2 metry. Tyto cisterny nám dokládají jeden ze způsobů, jakým si obyvatelé oppida zajišťovali životně důležité zásobování vody.

      Na západní předhradí byly objeveny čtyři hrnčířské pece, všechny typy, který je v době laténské obvyklý na širokém evropském území. Jedná se o dvoukomorové pece, skládající se ze dvou částí - přibližně čtyřúhelníkové předpecní jámy a z vlastní pece kruhového půdorysu. Její topeniště bylo příčkou členěno na dvě komory a překryto vypáleným roštěm s kruhovými průduchy, na nějž se kladly nádoby k vypálení.

      Zástavba Starého Hradiska je tedy stejně jako na řadě jiných českých i zahraničních oppid tvořena dvorci, pouze zde se podařila úplně prozkoumat půdorys dvorce a tím se blíže seznámit se způsobem života tehdejších obyvatel.

Řemeslná výroba

      Dlouholetý výzkum Starého Hradiska vytvořil dobré předpoklady k posouzení řemeslné výroby. Bylo zde získáno mnoho suroviny, výrobní odpad, technická keramika, nástroje, polotovary a výrobky různých řemeslných odvětví. Bohaté nálezy vedli již první výkopce F. Lipku a K. Snětinu k dosti podrobným úvahám o řemeslné produkci na oppidu. Obyvatelé oppida se podle svědectví archeologických pramenů věnovali řemeslné činnosti velmi intenzivně. Byla zde výrobní činnosti jak podomáckého charakteru, tak i specializovaná řemesla a jejich výrobky byly určeny pro obchod.

      Železářství

      Na Starém Hradisku je železářství doloženo v archeologickém materiálu velkým množstvím strusky, surovým železem, nářadím k jeho dalšímu zpracování, polotovary a především širokým sortimentem výrobků samotných. Nemůže být pochyb, že kovářství zde bylo provozováno ve velkém měřítku.

      Do areálu oppida bylo surové železo pravděpodobně alespoň ve své většině dopravováno v podobě poměrně početných železných ingotů, které byly nalezeny na různých místech lokality. Jedná se o čtyřhranné ploché tyčinkovité artefakty o délce do 10cm.

      Na druhé straně byl zde nalezen malý výskyt kovářských nástrojů - znali pouze tři kladiva a žádné kleště. Doposud je známo osm kladiv, z nich však menší tvary mohly sloužit i ke zpracování barevných kovů. Poměrně početné jsou naopak nálezy sekáčků, pilníků, průbojníků a výhňových lopatek.

      Železná výroba je ovšem na tomto oppidu doložena především nálezy výrobků - nástroje, zbraně, stavební kování, drátěné šperky.

      Kovolitectví

      Tepelné zpracování zlata, stříbra, mědi a cínu na oppidu dokládají kromě bronzových slitků a polotovarů nálezy tyglíků. Byly zde prozatím zjištěny tři typy - tyglík kornoutovitého typu, polokulovitého tvaru a malé tyglíky miskovitého tvaru.

      Tekutý kov byl na oppidu odléván z tyglíků do otevřených hliněných forem, uzavřených hliněných forem na ztracené jádro a do kamenných kadlubů. Destiček na odlévání mincovních střížků různých velikostí na Starém Hradisku dosud známo již více než 40, u 31 z nich byly provedeny spektrální analýzy. Ty prokázaly, že v 16 byly zhotovovány stříbrné a v 15 zlaté mincovní střížky. Podle velikosti důlků lze soudit, že na oppidu byly vyráběny střížky mincí všech velikostí - pro zlaté statéry, jejich třetinky, osminky i čtyřiadvacetinky a malé stříbrné ražby. Vlastní ražba mincí je v materiálu ze Starého Hradiska prokázána kromě nálezů mincí samotných olověnou destičkou se zkušenými ražbami malých stříbrných mincí s koníčkem a vlastními mincovními razidly, které jsou velmi řídce známy i z jiných evropských lokalit. Z oppida pochází i železné kuželovité horní razidlo a uvádí se ovšem ještě další, pouze želený razidlo.

      Nejčastěji byly v době laténské používány hliněné formy na ztracené jádro, které však vzhledem ke svému špatnému dochování v archeologickém materiálu nacházejí pouze vzácně jsou obtížně reprezentovány. Lze je z moravského území v několika případech uvést již z halštatského období, z doby laténské jsou dosud známy pouze ze starého Hradiska.

      Výroba jantarových korálků

      Oppidum se díky velmi početným nálezům surového jantaru dlouho považovalo především za důležité místo na trase dálkového obchodu s touto surovinou. Proto J. Meduna začal uvažovat o místní výrobě jantarového šperku. Teprve však plavením byly získány početné polotovary, zmetky i hotové korálky různých tvarů a velikostí. Tak bylo jednoznačně prokázáno místní zpracování jantaru. Tyto nálezy se koncentrovali do tří míst v prostoru západního předhradí - v jednom objektu převažovali korálky malé a nízké, v druhém objektu dlouhé, ve třetím pak nízké a větší. Na západním předhradí se pravděpodobně vyráběl i typ větších plochách korálků.

     

      Hrnčířství

      Na Starém Hradisku byl nalezen soubor keramiky, více než 30 000 kusů. Je nutno předpokládat místní původ. Přímo to dokládají dvě dochované hrnčířské pece vertikálního typu, které byly odkryty v úplně prozkoumaném dvorci na západním předhradí. Byly zde nalezeny i zbytky dalších dvou pecí, což svědčí o tom, že hrnčířská výroba byla v tomto dvorci provozována i ve starší fázi jeho trvání.

      Keramika ze Starého Hradiska bohužel není natolik zpracována, aby bylo možné spolehlivě odlišit místní produkci od cizí. Dosud je pouze jisté, že zde byly vyráběny tuhové nádoby označované na dnech značkami ve tvaru buď rovnoramenného kříže nebo dvou vlnic oddělených rovnou čarou.

      Kamenická výroba

      Na oppidu se ve větším množství objevují tři druhy kamenných předmětů - brousky, žernovy a břidlicová kolečka. Nejvíce převažují brousky (74%), které byli zhotoveny z různých druhů pískovce. Horší kvalita použitého materiálu i relativně nižší stupeň opracování ukazuje na jejich omezenou, pouze příležitostnou výrobu.

      Z méně kvalitních surovin (vápence a droby) byly zhotovovány žernovy. Většina žernovů z celkem asi 140 evidovaných a analyzovaných kusů byla totiž dovážena z poměrně vzdálených oblastí.

      Z kamene pak byly na Starém Hradisku vyráběna a hrubě opracovaná břidlicová kolečka o průměru od 2 do 10 cm, pro něž byl materiál získáván zcela jistě přímo v areálu oppida. Jejich účel se ovšem doposud nepovedlo určit. Podle názoru Miloše Čižmara by se mohlo jednat o munice do praků.

      Rozsáhlá byla i místní těžba kamene pro výstavbu cest a zejména hradebních zdí, pro něž bylo potřeba kámen alespoň hrubě opracovat.

Náboženství

      Z pozdně laténského období známe z celého území na západ od Rýna pohřebiště pouze sporadicky a na našem území, s výjimkou hrobů germánského charakteru, prakticky vůbec. Nejspíše to bylo způsobeno změnou pohřebního ritu, již v druhé polovině 3.století přešli středoevropští Keltové od kostrového pohřbívání k žárovému, kdy kremace byla spolu s oděvy, zbraněmi a milodary ukládána do věších mělkých jam. V pozdně laténském období pak podle dostupných dokladů došlo k zpřísnění tohoto ritu a pohřeb s velmi chudou výbavou, byl ukládán do malých mělkých jamek z našeho území tomu nasvědčuje pozorování ze středověkého oppida Stradonice a právě ze Starého Hradiska.

      V průběhu výzkumu z 30. let byly v sondě před jihozápadní bránou zjištěny dva pohřby v malých jamkách, v nichž kromě lidských kremací se nacházely pouze zlomky přepálených bronzových a železných předmětů.

      Ze Starého Hradiska jsou také známé různé formy závěsků, které sloužili jako amulety, lidské i zvířecí bronzové plastiky, vzácně i kresby ryté na povrchu jemné keramiky. Na středoevropských oppidech je také doložena znalost písma. Ta sem byla zprostředkována nejspíše prostřednictvím kupců.

      Důležitým druhem pramenů pro poznání náboženství obyvatel oppida jsou nálezy lidských kostí, jichž bylo doposud registrováno celkem deset zlomků, pocházejících většinou z lebky. Na laténských sídlištích jde o jev velmi častý a vždy mu byla věnována značná pozornost.

      Jednoznačně lze interpretovat dětský pohřeb ve skrčené poloze, uložený v základovém žlabu nadzemní stavby v prostoru jednoho dvorce na západním předhradí. Dětské pohřby se nacházejí i na jiných keltských oppidech, na příklad na středočeské Závisti či bavorském Manchingu a lze je považovat stavební oběti.

      V životě Keltů hrály náboženské představy, stejně jako u ostatních národů, velmi významnou roli. Dobře informováni jsme o tom z řady starověkých písemných zpráv. Zásadní úlohu ve společnosti měla kněžská vrstva vzdělaných druidů a náboženské rituály byly velmi rozmanité - od uctívání jednotlivých božstev v krajinném prostředí u posvátných stromů a vodních zdrojů až po obřady uskutečňované ve svatyních.

Počátek a konec oppida, jeho význam a postavení

      Staré Hradisko je považováno za jedno z nejstarších oppid na našem území. Skutečně také podle nálezů chronologicky citlivých spon tzv. mötschwilského typu lze počátky oppida nejspíše klást již do první poloviny 2.století př.n.l. V průběhů odkryvů z třicátých let zde byla zjištěna výrazná mladohalštatská keramika, spolu s dalšími současnými kovovými nálezy prokazující, že osídlení lokality je možné datovat již do období 6.století př.n.l.

      Zaměstnáním obyvatel byla různá řemeslná výroba, jejíž produkty byly distribuovány nejen do jeho přirozeného zázemí, nýbrž byly předmětem i dálkového obchodu. Právě specializované řemesla a dálkový obchod byly zcela jistě hlavním důvodem vzniku našich oppid a tedy i Starého Hradiska. V dálkovém obchodu kontrolovalo oppidum nejenom severo-jižní tzv. jantarovou stezku, nýbrž i důležitou spojnici centrální Moravy s Českou kotlinou.

      Právě tato poměrně specializovaná úloha oppid vedla zřejmě nakonec k jejich zániku. Politické události negativně ovlivnili průběh dálkového obchodu a tím i postavením oppid, hlavních středisek jeho organizace a kontroly. Kolem poloviny posledního století končí keltské osídlení na našem území, a to jak na oppidech, tak i na nížinných sídlištích. Podle archeologických výzkumů je zřejmé, že lokalita byla opuštěna bez stop násilí. Předpokládá se proto masový odchod keltského obyvatelstva z našich zemí.

Literatura:

Čižmář Miloš: Keltské oppidum Staré Hradisko, archeologické památky střední Moravy,                               svazek 4

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře