První přednáška - 24.2. 2011

19. červen 2011 | 09.32 | | autor: mistr-bucket

1. POJMY, HISTORIE A LEGISLATIVA STRÁNKY TERÉNNÍHO VÝZKUMU

Pojmy
Vykopávky – práce v terénu
Výzkum – terénní výzkum
Záchranný výzkum – dominantní část terénních výzkumů, souvisí s lokalitami, které jsou nějak ohroženy, dochází k likvidaci archeologických pramenů
Naleziště – místo "kde se něco našlo", překlad německého "Fundort" x opakem "nenaleziště" (offside)
Zpracování – "zpracování výzkumu", nakreslení artefaktů, jejich měření, vážení,  nejasný termín – nutno vysvětlit 

Archeologie – obor, zabývající se minulým lidským světem na základě archeologických pramenů
Archeologický pramen – všechny předměty a soubory předmětu, které nesou nějakou nepsanou informaci o minulém lidském světě

Postavení terénního výzkumu v archeologii

analýza – rozklad archeologických kontextů a jejich deskripce
syntéza – vyhledávání pravidelností (struktur)
interpretace – vysvětlení nalezených struktur

Archeologické prameny
Artefakty – předmět výsledkem vytvoření člověka – vytvořil jej za nějakým účelem
Ekofakty – člověk vyprodukoval, aniž by o to usiloval (odpady), typický příklad – hutnická struska
Přírodní pramen – člověk nevytvořil, ale mohli jeho svět ovlivňovat (vlastnosti přírodního prostředí -  geologie,pedologie) – pylová zrna (např. naprášena ze stromů v jámě)

Transformace archeologických pramenů

Kvantitativní transformace – patří sem poloha a jejich přemisťování
Transformace zániková – artefakty a ekofakty definitivně opouštějí živý lidský svět, dochází k zániku typicky odložením, poškozením nebo rozbitím
- v průběhu zánikové transformace se archeologické artefakty často přemisťují - transformace polohová – patří sem např. postižení pramenů erozí, rozplavením, orbou, působením povětrnosti, narušením půdními kyselinami a bakteriálním rozkladem

Kvantitativní transformace – tři základní teorie

    Fragmentarizace (MNI) – části artefaktů
    Redukce (absolutní četnost)
    Kumulace (životnost)

Organizační struktura archeologie v ČR
Archeologický ústav AV ČR
Národní památkový ústav a Ústav archeologické památkové péče
Muzeum
Univerzity
Nestátní společnosti

= mají oprávnění k výzkumům,u nás jed organizace, ne jedinec
- je k tomu potřeba licence
- archeologické spolky- nebývají nositeli oprávnění
- u nás má licenci asi 70 společností – většinou to jsou muzea

Archeologický ústav AV ČR

- založen 1919 jako státní archeologický ústav v rámci ministerstva školství a národního vzdělávání
- 1953 začleněn do Československé akademie věd, od r. 1992 je součástí AV ČR
- v minulosti byli budovány expozitury archeologického ústavu – po r. 1989 se většinou přeměnili na jiné typy organizací
- oddělení: archeologie pravěku, archeologie středověku, archeologie krajiny a archeobiologie, záchranný výzkum, informační zdroje

Národní památkový ústav a Ústav archeologické památkové péče
NPÚ – národní památkový ústav
- organizace zajišťující státní památkovou péči
- spravuje SAS – státní archeologický seznam
- územní odborná pracoviště (Ústí nad Labem, Plzeň, České Budějovice, Pardubice, Olomouc, Opava)

ÚAPP – ústav archeologické památkové péče
- od r. 1993
ÚAPPSZČ – severozápadních Čech, v Mostě
ÚAPPSČ – v Praze (Kounice, Velim, Dolní Břežany, Nižbor)
ÚAPP Brno

První muzea

- zemská – vznikají ve velkých a mocných státech
1759 – British Museum
1795 – francouzský konvent rozhodl o vytvoření muzea francouzské péče
- národní – zakládali hlavně malé národy
1818 – česká šlechta zakládá muzeum v Praze, skutečné národní muzeum se stalo po r. 1840 pod vlivem Palackého
- před ním vzniklo muzeum v Opavě (první u nás)
- národní muzeum – oddělení prehistorie a protohistorie (1970)
1893 – kustodem prehistorické sbírky – J.L. Píč

Nestátní organizace
Archaia – 1991
Archeos o.p.s. – 1997
Z.I.P. o.p.s. – 2000
Labrys o.p.s. – 2006
Archeo Pro o.p.s.
Archeocentrum o.p.s. - 2007
o.p.s. – obecně prospěšné společnosti

Legislativa v ČR
Řídí se zákonem památkovým 20/1987 a jeho novelou 247/92 sb.
- veškeré archeologické památky patří státu
- soukromé sbírky nejsou přípustné
- sbírky patří do musejí a fyzické osoby je vlastnit nesmí.

Archeologický výzkum může provádět:
- oprávněná organizace, která získala oprávnění od ministerstva kultury
- může to být pouze právnická osoba (např. univerzita)
- a pouze na doporučení Archeologického ústavu  AV (Praha, Brno), který je zároveň garantem celého výzkumu. Doporučení udílí na základě těchto podmínek:
         - výzkumu se musí účastnit archeolog s dokončeným vysokoškolským vzděláním.
         - nusí být zabezpečeny vhodné podmínky pro ošetření nálezů (konzervace, a dostatečně vyhovující úložné prostory – depozitáře)

- poté co organizace dostane oprávnění k provádění archeologického výzkumu, je povinna uzavřít smlouvu o rozsahu prováděných vykopávek a také se dohodnout na podmínkách výzkumu
- zaváže se, že bude poskytovat hlášení o průběhu výzkumu, do evidence Archeologického ústavu AV, která je veřejně přístupná

- oto oprávnění, může být z vážných důvodu odebráno, například při odchodu archeologa nebo pokud není podáváno hlášení

Národní památkový ústav ČR:
- eviduje výzkumy na vyhlášených památkách v ČR (národní památky, národní památková zóna, památka atd.)
- pokud se provádí výzkum na těchto vyhlášených lokalitách, dává k němu povolení.

- většina památek není známa a proto není evidovaná, pro ty to památky se používá termínem: Území s archeologickými nálezy:  
       - toto území je skoro po celé České republice s výjimkou míst kde se to nepředpokládá (např.: metro, doly.)

Ochrana Archeologických památek:
Jsou dva modely ochrany:

- stát z daní zřídí orgány, které provádějí výzkumy na ohrožených lokalitách. Stavebník jež provádí práce počká se stavebními pracemi. Problém je s přerozdělováním peněz, na některé výzkumy je peněz málo a u jiných zas peníze přebývají.

U nás:
Financování záchranného výzkumu je na staviteli. Je velmi efektivní pokud je dodržován. Cena záchrany je považována za největší ochranu památek, investor stavby hradí výzkum za účelem podnikání, platí každý investor s výjimkou staveb u, kterých výzkum hradí stát a investor nemusí platit nic (např.: Stavby nemocnice, nebo rodného domku.)
Investoři často záměrně ničí archeologické památky, jelikož postihy na porušení jsou nižní než cena archeologického výzkumu. Fyzické osoba: 10 tis. Právnická osoba: 1 mil. Kč.
Největší ochrnou se zdá být medializace těchto investorů, kteří změrně památku zničily a nebo ničí.

- archeolog může u každé stavby, kde zjistí že ničí archeologické naleziště, zastavit veškeré práce až na pět dní. Může podat trestní oznámení o poškozování cizí věci, může to být až trestný čin, ale spíše je to považováno za přestupek

Inspekce památkové péče:
- pracují zde odborníci, a dohlíží právě na dodržování těchto záchranných výzkumů.
- cena archeologického výzkumu nepřesáhne 2-3 % z celkových nákladů investora na stavbu

Orgány provádějící archeologický výzkum v ČR:
Oprávněné organizace:
1) Veřejné organizace: hrazené s veřejných prostředků.
        Státní organizace: Zřizovatelem je stát (Památkový ustav AV, zemská muzea v Brně, Praze, Opavě..., katedry archeologie)
        Nestátní organizace: Zřizovatelem je kraj, nebo města (krajská muzea nebo obecní muzea)
2) Soukromé organizace:Neziskové organizace plnící veřejně prospěšné cíle. (o.p.s. – obecně prospěšné organizace, o.s – občanská sdružení.

- u nás je nejvíce těchto oprávněných organizací v muzeích (40%) a nejméně na univerzitách.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře