11. Přednáška - Numismatika

15. listopad 2010 | 12.23 | | autor: mistr-bucket
› 

Numismatika

-        nauka o platebních prostředcích

-        nezabývá se pouze mincemi, 3 základní skupiny:

o       předmincovní platidla

o       mince

o       platební prostředky postmincovní (bankovky, akcie, cenné papíry, šeky,...)

-        existuje bohatá literatura, která se zabývá platebními prostředky, má časopis, kde vycházejí články o tomto oboru - Numismatické listy, knižní tituly: Základy numismatiky – Emanuela Nohejlová Prátová, 1975, Encyklopedie české numismatiky – Zdeněk Petráň a Pavel Radoměrský, 1996

-        Vademecum – vnější a vnitřní znaky platebních prostředků

o       vnější – střížek, ražba mince, fabrika mince, tip mince

o       vnitřní – stříž, jakost, zrno, hodnota mince

-        vývoj na území českého státu:

o       období mezi 10.

a 20. st. bývá rozdělováno na 7 period:

§       období denárové měny – rok 955 – 1300 – nazýváno podle měny "denár", jejich ražba je připisována knížeti Boleslavu I., který je razil krátce po roce 955 po vzoru mincí ražených v Bavorsku v Regensburgu, kromě Boleslava I. a poté jeho syna Boleslava II. v druhé pol. 10. st. razili své mince také příslušníci dynastie Slavníkovců, v 11. st. potom jsou to ražby Přemyslovské, nalezišť nebylo mnoho, v průběhu 11. st. a začal obsah stříbra v denárech snižovat, až do pol. 12. st., změna pak nastala na přelomu 12. a 13. st. za Přemysla Otakara I. v souvislosti s nálezy nových nalezišť stříbra na Českomoravské vrchovině, umožnilo mu to provést mezi léty 1210-1230 měnovou reformu, při které byly vyrobeny nové stříbrné mince – brakteáty – velmi tenký stříbrný plíšek, denáry se přestaly v Čechách razit kolem roku 1210, na Moravě do roku 1250

§       1300 mezník – změny v peněžním oběhu – pražský groš – období grošové měny – 1300 – 1547, na přelomu 80. 90. let 13. st. došlo k nálezu stříbra v místech dnešní Kutné hory, těžba probíhala v posledním 10letí 13. st. a přiměla Václava II. k reformě, roku 1300 vydal Horní zákoník, známý jako Jus regale montanorum, zákoník se věnoval řadě oblastí, především řešil sporu související s těžbou, právní záležitosti, nájmy, vstupování, veškerý kov musel směřovat pouze do královské mincovny, kde byl za stanovenou částku vykoupen, a kde se také razily mince, výhradní právo disponovat s mincemi měl panovník, ale mohl ho pronajmout nebo postoupit, veškerou výrobu mincí situoval do Kutné hory, novou mincí, co se tam razila byl pražský groš, začal se razit v červenci roku 1300, byla to stříbrná a velmi kvalitní měna, o níž svou moc opírali poslední Přemyslovci, první Lucemburkové, razí se po celé 14. st. jako velmi kvalitní měna, která se zasloužila o růst Kutné hory, kromě této mince se ještě na prvních Lucemburků razí nejstarší české zlaté mince, nejstarší razil 1324 Jan Lucemburský – dukáty – velmi málo, 1384 – měnová reforma, při které byly zavedeny nižší mince – jednotky groše, jeden groš měl 7 peněz = 14 haléřů, na počátku 15. st. se království dělí na katolické a kališnické, v Čechách působí jak mincovny tradiční (kališnické), kromě těchto mincoven tady působí mincovny katolické, tato situace (husitství) přispěla k výraznému úpadku obíhaných mincí, proniká sem velké množství nekvalitních mincí ze zahraničí, tato nepřehledná situace si vytvořila reformu – Jiří z Poděbrad roku 1460 provedl měnovou reformu, která byla postavena na obnovení významu pražského groše, devalvace nekvalitních mincí ze zahraničí – 1 pražský groš měl 2 míšeňské groše

§       počátek 16. st. – v Jáchymově se začal razit jáchymovský tolar

§       ve Svaté říši římské, kde probíhalo intenzivní jednání o jednotném mincovním řádu ve druhé čtvrtině 16. stol., měl se stát základem mincovní unifikace na území Svaté říše římské – 1551 – odsouhlasen na římském sněmu v Augsburku – krejcarová (zlatníková)  soustava, jeho základem se stal rýnský zlatý, který měl hodnotu 72 krejcarů, 1560 – tento mincovní řád přijat v rakouských zemích, 1561 – přijat v Čechách, kde měl svést konflikt s tradiční grošovou soustavou (od poč. 14. st.)

§       aby se říšská měnová soustava prosadila, podnikl Ferdinand I. kroky: 1548 – zákaz ražby pražského groše, začíná 3. měnové období – měna tolarová

§       1573 – převodní mechanismus, znovu byl po 25 letech ražen groš (bílý groš), který současně vyjadřoval hodnotu 3 krejcarů – napojil tradiční českou grošovou soustavu na nový říšský systém

§       groše skončily až ve 20. letech 17. století – přispěly k tomu 2 události

·       rozhodnutí stavovské vlády z dubna 1619, kterým se říšská krejcarová soustava stala základním principem českého mincovnictví

·       státní úpadek vyhlášený v roce 1623 – Ferdinand I. Habsburský pronajal mincovní regál – devalvace české měny

§       1624 – měnová reforma, už zcela na základě říšského měnového systému, základem se stal tolar – měl 120 krejcarů

§       platila až do pol. 18. stol.

§       1750 – vyhlášena další měnová reforma, jejím důvodem byla snaha o sjednocení měnového vývoje v Rakousku a Německu, základem této měnové reformy se stala kolínská marka (234 gramů stříbra – 10 tolarů), nižšími jednotkami byl (zlaté, dvacetníky, krejcary, atd.), začalo 4. období ve vývoji české měny – období konveční (1750-1857), kromě stříbrných mincí se razily další typy platidel (1759 – výhradně pro české země raženy speciální měděné mince – grešle

§       první emise papírových platidel – každá kovová měna musela být kryta stříbrem, stát se zadlužil, tak potřeboval stahovat s oběhu drahý kov, a proto začal vydávat papírová platidla, papírovými platidly se v roce 1762 staly bankocetle (bankovní poukázky, od 1 až do 1000 zlatých)

§       mezi lety 1762 a 1806 vyšlo celkem 6 emisí těchto papírových poukázek, které však velice rychle ztrácely svou hodnotu, jejich kurz klesal (na konci 18. st. musela být zastavena jejich výměna za kov, byl zaveden jejich nucený oběh), pokles kurzu bankocetlí vůči kovovým platidlům byl velice drastický (za 40 let poklesl až ke kurzu 1:10)

§       1811 – vyhlášeno znehodnocení bankocetlí, namísto nich byla zavedena nová papírová měna, kterou se staly tzv. šajny (měly sjednotit papírová a kovová platidla, chvíli se to dařilo, ale pak začala hodnota zase klesat, vedlo k měnovým reformám z poloviny 19. st.), 1868 – vyhlášen nucený oběh a nesměnitelnost za kov

§       1857 – východiskem se stala další měnová reforma, začalo 5. období české měny – období rakouské měny (1857 – 1892), měnová reforma byla motivována snahou o mincovní unifikace s Německem, jejím základem se stala celní libra (půl kila stříbra, ze které se razil určitý počet tolarů, zlatníků, krejcarů), poprvé to byl systém stovkový (1 zlatý=100 krejcarů)

§       nadále platilo, že mince byly kryty nějakým obsahem drahého kovu, v 19. st. byl tento systém silně nabouráván, hodnota peněz v 2. pol. 19. st. se začala odpoutávat od kovového základu, začala záviset na výrobní a obchodní stabilitě země, případně na mezinárodní politické situaci

§       1892 – nastala předposlední velká měnová reforma, byla zavedena korunová měna, do roku 1918 je období korunové rakouské měny (6. období), korunová měna byla odvozena od zlata, základem se stal 1 kg zlata (mincovního – 90 % zlato, 10 % měď), raženy zlaté mince (vyšší mince), stříbrné mince (nižší mince), nikl a bronz (nejnižší mince), po propuknutí 1 sv. války došlo k velice rychlé inflaci, drobné mince se razily pouze ze železa, zákaz výměny papírovým platidlem za kov

§       1918 – samostatný Československý stát, začíná 7. období – korunová měna, přes všechny peripetie trvá dodnes, v únoru 1918 byla provedena měnová odluka, v únoru 1919 proběhlo okolkování rakouské měny (neokolkované platidla přestala platit)

§       1919 – podzim – první emise korunových platidel – Koruna československá

§       1921 – objevily se mince (haléře)

§       1922 – koruny

§       vázány na švýcarský frank, o řízení kurzu se měla starat Národní banka (1926)

§       1929 – krize, zrušení volné směnitelnosti za zlato, snižoval se zlatý obsah v koruně

§       největší devalvace na českou korunu čekala za Protektorátu, kdy byl zaveden povinný kurz k říšské marce (1:10), inflace se počítala ve stovkách procent (až 1100%)

§       říjen 1945 – zpátky zavedena koruna československá (Slovensko mělo vlastní korunu, v Čechách bylo strašné množství znehodnocených platidel), kurz vázán k americkému dolaru

§       květen 1953 – další měnová reforma, stará platidla začala být vyměňována za nové (ražené v Sovětském svazu, směnný kurz byl nevýhodný pro majitele větších částek, menší částky 1:5, větší 1:50), nová měna nebyla vázána na americký dolar, byla kryta veškerým majetkem republiky (bylo to psáno na mincích), byla závislá na produktivitě socialistického hospodářství, měla blízkou vazbu na rubl, na volném trhu byla nesměnitelná, poměr k západním měnám byl brán přes rubl

§       1992 – další měnová reforma byla provedena na konci roku, rozpad ČSFR

§       únor 1993 – měnová odluka, samostatná česká koruna

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře