10. Přednáška - Epigrafika

15. listopad 2010 | 12.22 | | autor: mistr-bucket
› 

Epigrafika

-        je pomocná věda historická o nápisech na nepaleografických materiálech, vytvořených bez použití obvyklého písařského materiálu či tisku. Hodnotí texty nápisové povahy, aby jich bylo možno využít jako historického pramene. Dále také sleduje samotný vývoj písma nápisů.

Nápisy se třídí podle několika hledisek:

  • Chronologicky na starověké, středověké a novověké. Starověká epigrafika je jednou z hlavních disciplín starověké historiografie, protože nápisy jsou většinou jediné písemné prameny té doby a jejich počet je malý a uzavřený. Středověká a novověká epigrafika se začala rozvíjet až koncem 19. století.
  • Jazykově na nápisy latinské a nápisy v národních jazycích. Do 13. století převládala latina, nejstarší nelatinské nápisy byly anglosaské, německé. První český nápis je doložen v roce 1415.
  • Materiálově podle látky, na níž jsou nápisy zhotoveny (kamenné, dřevěné, kovové, omítkové, keramické, skleněné, textilní, aj.).
  • Technologicky podle způsobu zhotovení se rozlišují nápisy vzniklé tesáním, rytím, řezáním, odléváním, malováním, vnášením do omítky, skládáním do mozaiky, psaním a vyškrabáváním na stěny.
  • Polohově podle původní lokalizace mohou být nápisy:
    • na budovách nebo stavbách, v jejichž prostorách jsou nápisy buď samostatně, nebo jako součást uměleckých děl tam pevně fixovány (náhrobky v kostele),
    • na zvonech, které jsou předmětem zkoumání samostatné disciplíny kampanologie,
    • v terénu na hraničních kamenech, pamětních křížích, náhrobcích, aj.,
    • na nábytku, domácím náčiní a jiných výrobcích uměleckých řemesel,
    • jako textový doprovod samostatných uměleckých děl, např. nápisy na nástěnných či deskových malbách,
    • v literárních sbírkách nápisů a sentencí, které nebyly epigraficky aplikovány.

-        Výhodou je, že značná část nápisů má prokázaný svůj původ, nebo je dosud uložen na svých původních místech.

-        První impuls ke studiu nápisů u nás dal Josef Dobrovský a po něm v Českém muzeu František Palacký

-        Další Václav Vojtíšek (programová stať z r. 1940)

-        Bohumil Ryba, Josef Hejnic, Miroslav Flodr

-        Kritik středověkých nápisů Robert Favreau

-        Texty na zvonech, stejně jako reliéfy, mají vyzývat k bohoslužbě a posilovat ve víře, ale také samotný zvon i celou obec chránit před nebezpečím a temnými silami - proto se na zvonech už od počátků užívají jména svatých, a to především Krista, evangelistů a Panny Marie.
(latinsky, česky, německy, azbuka)

-        V českém prostředí se začaly nápisy objevovat poměrně brzy, nejstarší český nápis pochází zřejmě ze zrušeného kostela sv. Jana na Zábradlí na Starém Městě pražském z doby kolem roku 1100 a uvádí jméno a titul pražského biskupa Heřmana. Po něm je to pak nápis ve znojemské rotundě sv. Kateřiny z 1. pol. 12.stol.
Od konce 13. stol. jsou zachovány např. náhrobky ostrovských opatů (dnes v lapidáriu Národního muzea), ze stejné doby je i nejstarší nápis na zvonu v Chebu. Přicházejí i nápisy u maleb nejdříve nástěnných, později taky deskových a začínají se objevovat i samostatné nápisy vzpomínkové- např. nápis o obehnání Sušice hradbami za Jana Lucemburského z roku 1322, nebo velmi významné epigrafické památky ve svatovítském chrámu v Praze z doby Karlovy.

-        Zvýrazněné písmena v nápisech, udávali římské číslice, z kterých šel vyčíst letopočet k danému nápisu

-        Literatura:
V Čechách: Soupis památek historických a uměleckých
Na Moravě:  Vlastivěda moravská 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře